„Vyhrál tým, který byl lepší. Pocity jsou nádherné,“ přiznal kouč Patrik Cerman.
Konečně jste prolomili to čtvrtfinálové prokletí…
Je to úžasné. Už jsme skoro zapomněli, jak pocit absolutního štěstí po takovém úspěchu chutná. Musím ale říct, že jsme ve čtvrtfinálové sérii byli jasně lepší. Za měsíc jsme s Mostem hráli šest zápasů a jen jednou jsme prohráli v základní hrací době. I když s velkou dávkou štěstí při penaltách, vyhrál lepší tým.
Do série jste ale šli v pozici papírových outsiderů. Co převážilo pomyslné misky vah na vaší stranu?
Nezanedbatelnou roli hrály potíže Mostu se sestavou, když jim vypadli tři obránci ze základní sestavy. Na druhou stranu bych tím ale nerad snižoval výkon našeho týmu. Všechny tři naše pětky byly kompaktní, vyrovnané a schopné dát gól. Právě tohle soupeř neměl, sázel na jednotlivce a také na přesilové hry. Když se hrálo pět na pět, tak jsme měli tlak všech útoků.
Jak jste si užili oslavy po senzačním postupu do semifinále?
Všichni jsme se sešli v Ústí, oslavy byly spontánní. Zakončili jsme to v baru a domů šli někdy nad ránem. Bylo to příjemné. Tohle jsme byli zvyklí zažívat rok co rok, ale trochu nám to zevšednělo. Teď teprve jsme si uvědomili, jak těžké je to zopakovat.
V semifinále proti vítězi základní části z Hradce Králové můžete asi jen překvapit. Souhlasíte?
Určitě nebudeme favoritem, ale soutěž je tak vyrovnaná, že to rozhodně nebude tak, že by nás soupeř spláchl. Hradec bude asi lepší, bude se do toho tlačit, ale právě díky tomu by mohl udělat nějaká okénka směrem dozadu a my se je budeme snažit využít. Tím víc, když víme, jaká je naše budoucnost. Jádro týmu je spolu už přes deset let a řekli jsme si, že do toho letos dáme všechno.
Právě kvůli tomu, že letos hrajete nejspíše poslední sezonu v extralize, by bylo hezké rozloučit se titulem…
Myslím, že tohle by byl už zázrak. Tak vysoko asi myslet nemůžeme. Už to, co jsme dokázali na jaře, je pro kluky odměnou za celou sezonu. Rozhodně ale nic nevzdáváme a pokusíme se o to.
Je možné, že změníte názor a budete v extralize pokračovat?
Kdyby bylo po mém, tak bychom hráli dál. Extraligová soutěž je ale hodně drahá a navíc je vázaná na péči o mládež. Každý extraligový tým musí mít tři mládežnické celky a to všechno stojí peníze, které bohužel nemáme. Vypadá to, že některým osobám, které mají vliv v městské radě a mohly by něco změnit, je skoro jedno, že by mohl sport, který se tady hraje dvacet let, ze dne na den padnout.
A není možné, že by se v případě medailového úspěchu sehnal sponzor i pro příští ročník?
V to samozřejmě tajně doufáme. Stálo by za to nic nevzdávat a pokračovat, ale musel by se najít někdo, kdo tu příští sezonu zabezpečí.
