Osobnost Deníku
Přečíst článek >

První otázka se bude týkat rodinného zázemí?
Pokud vím, tak táta hrál také fotbal, tají však kde a jak. Maminka je můj velký fanda. Chodí na každé utkání a prožívá zápas víc než já. Starší sestra také fandí fotbalu, ale moje utkání vždycky záhadně mine a zakotví u starší kategorie. V pokojíku mám pár pohárů za různé fotbalové turnaje, za největší úspěch však považuji vítězství krajského výběru v Chebu.

Co to bylo za turnaj a jak to vypadá situace v současné době?
V Chebu se uskutečnil halový turnaj krajských výběrů Čech v kategorii U14. Byl jsem nominován do mužstva a mohl si vychutnat průběh celé akce. Dostali jsme se do závěrečného finále, kde jsme prohrávali v poločase s výběrem Prahy 4:0. Ve druhé půlce jsme utkání otočili a stav byl 4:4. Došlo na penaltový rozstřel. Bylo to skutečné fotbalové drama jako na nějakém mistrovství světa a my jsem vyhráli 6:5. Pokud jde o současnou sitauci, šeptá se něco o velké mládežnické reorganizaci, tak se nechám překvapit.

Jaké máš plány do budoucna?
Hrát bych chtěl jako Ronaldo nebo Messi, ale nejbližším vzorem pro mne je osmnáctiletý Tomáš Kalas z Olomouce, který hraje za nároďák a půjde do Anglie. To je můj sen. Ukončím základku, přejdu do Teplic na sportovku, kde budu dál makat. Cílem je zahraniční angažmá. Fotbal je můj život. Miluji kolektivní sporty. Kdybych nehrál fotbal, tak bych vyjel na led s hokejkou, ale určitě bych nehrál tenis. Už to není jako dřív. Kluci mají hned několik párů značkových kopaček, míč ovládají pravou i levou, hrají pouze na zeleném pažitu, fotbalová taktika je součástí základní výbavy, zahraniční vyhledávači talentů jsou všude.

Všichni chtějí ven! Je mu teprve čtrnáct let, ale fotbalové myšlení už má jako profesionál, proto určitě patří do naší soutěže.

Zpracoval Miroslav Vlach