Byl to tehdy jeho první reprezentační zápas. A hned v Buenos Aires, kde na stadionu River Plate přihlíželo přípravnému střetnutí přes 50 tisíc horkokrevných Jihoameričanů. Pod trenérem Jozefem Venglošem se muž, jenž vynikal hrou hlavou, blýskl přihrávkou Válkovi, který překonal Fillola. Domácí bez Maradony v sestavě poté srovnali, soupeři si podávali ruce po plichtě 1:1.
U autobusu pak spokojeného nováčka oslovila neznámá Argentinka s rafinovanou žádostí o sblížení. „Dala mi křížek na krk a pusu. Vedle stál brankář Zdeněk Hruška. Řekl mi, ať se předvedu. Já nevěděl, jak jí to mám říct, když jsem neznal jazyk. Zdeněk odpověděl, že mám ukázat klíč od hotelu. A tak jsem jako jediný měl další zářez. Nestydím se to říct, byl jsem mladý, tak proč ne," rozpovídal se Chaloupka o neobvyklém sexuálním zážitku v podcastu Kopačky na hřebíku.
Možná prý tehdy zafungovala magie jedniček, utkání se totiž hrálo 11. 11. 1981. „A to není vše. Zápas skončil 1:1, jednalo se o můj první start v reprezentaci, hrálo se v 11 hodin středoevropského času, Argentina byla první na světovém žebříčku, nahrál jsem na jediný gól a bydlel jsem na pokoji s číslem 111," přidal šťastný „střelec" důkaz.
O rok později si odchovanec litvínovské kopané zahrál na světovém šampionátu ve Španělsku, kde však československý výběr neuspěl a po třech skupinových duelech balil kufry. Chaloupka nastoupil proti Kuvajtu (1:1) a Anglii (0:2), třetí duel s Francií ale sledoval na tribuně. „Vengloš řekl, že jsem porušil životosprávu. Prý jsem se přejedl zmrzliny, což byl naprostý nesmysl. Nepatřil jsem holt mezi jeho oblíbence, a i proto jsem skončil v reprezentaci už v osmadvaceti. Ve Španělsku jsme měli ponorku, nebylo to dobrý."
Za Teplice dal záložník, jenž mě parádní náběh do vápna, jen jednu branku. Po dvou sezonách narukoval na vojnu do Tábora, na Stínadla už se ale nevrátil. Zaujal trenéra Tomáše Pospíchala, který cepoval klokany z vršovického Ďolíčku. A v sezoně 1982/1983 s nimi vyhrál mistrovský titul, navíc se stal se sedmnácti góly kanonýrem sezony. „Nejsem nijak vysoký hráč. Je to o tréninku, chtít se do vápna dostat a najít si to místo. To se mi dařilo, výběr místa jsem měl. Ze zadních pozic se útočí líp. Hlavně tam byli hráči, kteří to uměli nacentrovat. Byli jsme i domluvení, kam to půjde. Je to i o odvaze, protože jsem byl kolikrát zraněný. Byl jsem těžce zraněný se zlomeninou jařmové kosti. Ani potom jsem se nebál."
Když padne řeč na zranění, neváhá Pavel Chaloupka prozradit, že v současnosti je jeho zdraví velmi špatné. Za sebou má čtyři operace kolena, dvakrát zlomený kotník, šestkrát zlomený nos, proraženou lícní kost, endoprotézy kyčlí, infarkt… Velký díl viny dává kouči Pospíchalovi a jeho až nesmyslně tvrdým tréninkovým dávkám. „To nešlo vydržet. Například jsme dřeli s činkami, které trenér nechal vyrobit v ČKD. Po jednom tréninku jsme je naházeli do Botiče, ale nijak jsme si nepomohli. Druhý den nechal Pospíchal udělat nové a dřeli jsme dál. Ale pravdou také je, že jsme pod ním získali mistrovský titul, i když jen u jednoho zůstat nemělo."
Chaloupka si zahrál i v Německu, konkrétně ve Fortuně Düsseldorf. Během zápasů potkával řadu zajímavých jmen, nastoupil i proti Jürgenovi Kloppovi, tehdy hráči druholigového Mainzu. „On byl naprostý dřevák na hřišti, někdy až fotbalově trapný. Mydlil to jako kráva, noha nenoha. Nyní je ovšem jeden z nejuznávanějších koučů ve světě. Hrozně mu fandím, líbí se mi, jak s mančaftem žije."
Na sklonku kariéry ještě na jedno utkání pomohl Teplicím ve druhé lize, 20. listopadu 1993 se objevil ve Frýdku - Místku, kde neodvrátil porážku 1:2. Jako trenér později vedl druholigový Most či divizní Chomutov. V srdci má jak Bohemians, tak i Teplice. „Skláře sleduji. Moc si vážím jejich šéfa pana Šedlbauera, který se vždy vymezoval proti nekalým praktikám ve fotbale. Má správný přístup, odmítá zákulisní čachry. Fandím mu!"
Není bez zajímavosti, že zmiňovaný infarkt Chaloupku potkal na fotbalovém hřišti. Stále totiž chodí hrát za internacionály srandamače. „Bylo neskutečné vedro, já měl v práci dost napilno, moc jsem nepil. Najednou mě začalo tlačit na prsou. Zavolali mi rychlou a odvezli do chomutovské nemocnice na EKG. Diagnóza - ucpaná céva," zavzpomínal na dva roky starou příhodu, která dopadla dobře.
„Následoval převoz do krajské nemocnice v Ústí nad Labem, o půlnoci už bylo po zákroku, cévu mi roztáhli a vyčistili. Druhý den následoval převoz na JIP do Chomutova, kde se mne ujal lékař-kamarád Miroslav Šofr. Už po třech dnech jsem se oblékl a prohlásil, že jdu domů. Zíral, divil se, znovu mě tedy proklepl, nakonec mě pustil." Nyní je srdíčko v pořádku, pomáhá prý pravidelné sportování," uzavírá se příběh „klokana s gólovou hlavovou," jak se koneckonců jmenuje i kniha, která o Pavlu Chaloupkovi před časem vyšla.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
