Láska i urážky. Fascinující příběhy výjimečných dam z českého fotbalu

Osobnost Deníku

Mladík ze Šluknovského výběžku větrá obrany na Ústecku. Zahrál si i 2. ligu

V devatenáctiletém Tadeáši Rybyšárovi mají fotbalové Neštěmice do budoucna solidní…

Přečíst článek >

Pozvánkám na rande se nevyhnu, hlásí mluvčí Zlína

Když stojí u střídačky, nejeden fotbalista má problém s koncentrací. Zuzana Molková je tváří Zlína. Ne tak známou jako současný kouč Pavel Vrba, ale nepřehlédnutelnou i díky blonďatým vlasům. Jejím úkolem je image klubu, práce s novináři. Molková zastává funkci tiskové mluvčí. Podobných žen v českém fotbale moc není. 

Derby ukázalo, kam míří ženský fotbal. Fanoušci by šli i na kuličky, řekl Vízek

„Práce v klubu mě neživí, je to hlavně srdeční záležitost,“ připomíná s úsměvem 32letá sestra kondičního kouče zlínských fotbalistů. Do kanceláří na tamním stadionu se dostala díky zaměstnání v rodinné firmě majitele klubu. „Původně jsem jen šla pomoci na skok s klubovými projekty. Z týdne se stal měsíc, z měsíce rok a ani nevím, jak se to stalo, ale dnes už je z toho devátá sezona v řadě,“ dodala. 

Fanoušci asi neuslyší rádi, že fotbal ji zprvu nudil. Molková neznala prostředí ani pravidla. Fotbal pro ni byl doslova "španělskou vesnicí". Jak sama řekla, dokonce ani nevěděla, že se ve Zlíně nachází stadion, tamní Letná. 

„V mém oboru jsem si tady prošla snad vším. S jedním hráčem jsem zakládala instagramový účet," řekla s úsměvem. „Nastavovalo se vše úplně od začátku, od webu, grafiky, spolupráce s různými společnostmi, médii, městem, fungování marketingu i komunikace jako takové. Pořád ještě i píšu články,“ poznamenala.

S kolegy od soupeřů udržuje Molková velmi dobré vztahy. „S některými už přešly i do přátelské roviny. Za ty roky už se toho v tomto směru změnilo hodně. Snad v každém klubu najedete nějaké ženy a můj názor je, že tam rozhodně patří. Teď nemluvím o sportu, ale spíše managementu, protože mužské a ženské energie se umí skvěle doplňovat. Tedy pokud se chce a ego se nechává stranou. A privilegia? Jako žena nemám absolutně žádné. Naopak,“ zmínila.

Na stadionu je v sezoně častěji než doma. „Je to rozjetý vlak, který na chvíli přibrzdí mezi létem a zimou. Paradoxně pro nás jsou fotbalové pauzy ještě pracovně náročnější. Vše se totiž připravuje na další sezonu, od administrativy, marketingu, soustředění, do toho je přestupové období, vedení řeší partnery, sponzoring a další věci.“ S postupem času pochopila, že i malý klub dokáže velké věci. Molková se Zlínem zažila dokonce základní skupinu Evropské ligy, kam mužstvo postoupilo v roce 2017 díky úspěchu v tuzemském poháru. Byl to poslední úspěch. „Vždy je co zlepšovat. Ale většinou je to otázka financí, celkovém nastavení uvnitř firmy a stejně tak působení určitých vnějších vlivů, které neovlivníte.“

Samostatnou kapitolou jsou ve Zlíně trenéři. Blonďatá funkcionářka jich zažila několik. „S oblibou říkám, že je to už na malou knížku," usmála se. Spolupracovala s legendami: Michalem Bílkem, Vlastimilem Petrželou a teď krotí Pavla Vrbu. „Každý měl své zvyky, nálady, dobré i špatné dny, ale nikdy jsem s nikým neměla vyloženě problém a vlastně i oni mne něčemu naučili,“ poznamenala.

Vrby se nejdřív bála. V předchozích angažmá na ni neudělal moc dojem. „Znala jsem ho jen od střídaček a můj pohled na něj nebyl zrovna dvakrát pozitivní,“ podotkla a jedním dechem se smíchem dodala: „Snad to nebude číst.“

Spravedlivé platy: Fotbalistky Walesu budou mít stejné odměny jako muži

Pracovní vztah vše změnil, teď na bývalého reprezentačního kouče nedá dopustit. „Je to profík a taky velký gentleman. Vždy si udělá čas, vždy je ochoten diskutovat, vždy spolupracuje a já vím, že za ním můžu s čímkoli přijít. Jelikož je ale bohužel trochu podobné nátury jako já, máme někdy, při společné debatě problém jeden druhého pustit ke slovu.“

Závěrem poslední perlička: pořád jí chodí pozvánky na rande. „Obávám se, že se tomu jako žena v mužském sportu nevyhnu, ale naštěstí už jsem z toho vyrostla a dostala rozum,“ přiznala Molková.

Evropa dává naší práci smysl, říká funkcionářka Sparty 

Z vysokoškolské lavice do kanceláře fotbalové Sparty. Martina Pavlová patří na Letné ke stálicím: působí tady už šestnáct let! Její kariéru odstartovala výpomoc během studia, nyní se pohybuje u střídačky a pomáhá mužstvu zajistit co nejlepší servis na mezinárodním poli. 

Pavlová prozradila, fotbal dříve sledovala, ale žádnou zapálenou fanynkou nebyla. „Já osobně jsem hrála házenou, takže mám ke sportu obecně kladný vztah. Když jsem hrávala, tak jsem byla kustod, vedoucí týmu, člen našeho výboru… Amatérsky jsem bafuňařila už tam,“ vzpomíná sympatická funkcionářka, kterou v další sportovní kariéře zastavily problémy s achilovkami. 

Martina PavlováZdroj: se svolením Martiny Pavlové

„Ani nevím, jak bych to teď časově skloubila,“ říká dlouholetá zaměstnankyně fotbalové Sparty. Nabídku jít pracovat do letenského klubu dostala během studií na Fakultě tělesné výchovy a sportu od jednoho ze svých současných kolegů. Šlo přitom o přirozenou volbu. 

„Ke Spartě jsem vždycky měla pozitivní vztah. Můj děda pokaždé sledoval derby a fandil Spartě. Já ji také měla vždycky radši. Hlavně pokud to člověk nemá rád, tak tady nemůže pracovat tak dlouho,“ vysvětluje Pavlová. Ta původně nastoupila v roce 2007 do oddělení komunikace, posléze si zkusila práci v komerčním úseku a před osmi lety se zase přesunula. 

„Pozice ve sportovním úseku mi byla nabídnuta. Pokud máte ambici v klubu pracovat, tak je to něco, co se neodmítá. Je to posun blíž ke sportu. Brala jsem to jako ocenění své práce a neváhala jsem,“ ohlíží se za kariérním posunem. „Měla jsem trošku obavy, protože to je náročnější a člověk se musí učit nové věci, ale to k tomu patří. Oproti práci v oddělení komunikace to rozdílné je, ale i ve sportovním úseku je důležité znát fungování klubu i z jiného úhlu,“ dodává. 

Asi jen málokdo si přitom dovede představit, co konkrétně práce specialisty sportovního úseku obnáší. „Všichni ve sportovním úseku se podílíme na pořádání utkání a já pomáhám trošku se sportovní administrativou. Na mně je hlavně to, abychom byli v souladu s předpisy. Jak mezinárodními, tak národními,“ popisuje Pavlová s tím, že zastává také pozici nazvanou UEFA Main Contact. 

„Jsem kontaktem pro zástupce unie na stadionu a také pro soupeře,“ vysvětluje Pavlová. „Když hrajeme evropské poháry, tak s týmem cestuji. Při domácích zápasech pohárů jsem přímo mezi střídačkami. V nadsázce musím říct, že to není mé nejoblíbenější místo na stadionu, protože odtamtud na fotbal tak dobře nevidím. Ale musím tam být, a samozřejmě ráda, kdyby bylo něco potřeba,“ doplňuje se smíchem. 

Dřív jsem se styděla říkat, že hraju fotbal, vypráví reprezentantka Martínková

Za léta v klubu Pavlová se Spartou pochopitelně procestovala pořádný kus Evropy. Na turistické zážitky a prohlížení památek ale obvykle nemá čas. „Povinností je dost a času málo. Když mají kolegové čas si město trochu prohlédnout, tak já musím na stadion,“ popisuje Pavlová, která má nejhezčí vzpomínky na Řím a také na Villarreal. „Tam to bylo speciální i proto, že jsme ještě v dubnu byli v pohárech a hráli jsme čtvrtfinále,“ dodává.

Pavlovou pochopitelně těší aktuální forma Sparty a napínavý boj o titul v domácí soutěži.

„Všichni jsme tu hlavně proto, abychom byli úspěšní na hřišti. Proto tu jsme a vytváříme podmínky co nejlepší, aby hráči mohli dosahovat co nejlepších výkonů. Samozřejmě si to užívám, při každém zápase jsem nervózní stejně jako kolegové. To k tomu patří. Tahle práce přináší hodně emocí,“ přiznává. 

Skandál ve Francii. Agentka viní šéfa fotbalu ze sexuálního obtěžování

Není proto divu, že mezi největší zážitky za své šestnáctileté působení v klubu Pavlová řadí mistrovské tituly a vítězství v poháru. „Jsou to ale i úspěchy v Evropě. Když se klubu podaří postoupit do základní skupiny, tak z toho máme všichni obrovskou radost. Splnili jsme tím jeden z cílů. Ambicí klubu je hrát pravidelně v Evropě. Dává to naší práci smysl. Je to odměna za naši práci, i když sama nemůžu ovlivnit, jak zápasy dopadnou,“ říká Pavlová závěrem.