Rozpovídal se o konci své kariéry, o trenérské práci i o exhibičním zápase na oslavu svých 40. narozenin, jenž se uskutečnil na konci října v jeho rodném Chuderově.

Jak se vám líbil letošní ročník turnaje?
Letos to bylo opět výborné, navíc rozlosování bylo na skupiny, takže jsme tu nemuseli trávit celý den, ale každá skupina měla nějaký hrací čas a jednotlivé týmy tak hrály třeba obzápas a nemusely zdlouhavě čekat. Velice mě potěšilo také to, že se náš tým dal zdravotně dohromady, takže nechyběl téměř nikdo a nebylo potřeba ho příliš doplňovat odjinud. Všichni hráči byli zdraví a navíc měli chuť hrát. Jako třešničku na dortu jsme celý turnaj vyhráli.

Vánoce jste strávil v Ústí nebo v Praze?
Zhruba půl napůl. Před svátky jsem byl ještě na dovolené, přiletěl jsem do Čech, tři dny ze svátků jsme strávili také v Ústí.

Vaše manželka pochází z Ruska, dodržujete nějaké tamní vánoční zvyky?
Je pro mě trošku úleva, že nemusíme do Ruska (smích), ale samozřejmě slavíme české i ruské Vánoce, pak Nový rok. Asi budeme slavit všechno dvakrát tolik.

V Ústí už jste letos navštívil exhibiční utkání v Chuderově na počest vašich 40. narozenin, jak se vám tamní akce zamlouvala?
Nejprve jsem přemýšlel, že udělám něco většího, pak zase, že nebudu dělat vůbec nic, nakonec to bylo něco mezi a myslím, že to bylo ideální. Za svou kariéru a život jsem poznal spoustu zajímavých lidí, nejen sportovců, ale také herců, zpěváků a dalších, a nejradši bych pozval všechny, což ale samozřejmě nešlo. Nakonec jsem se tedy rozhodl pozvat partu, se kterou si občas chodím zahrát, i tak to bylo moc příjemné. Sešli jsme se v dobrém počtu, dorazila zajímavá jména, celkově považuji akci za hodně vydařenou.

Byl jste spokojen i s návštěvou, která na zmíněný zápas dorazila? Hrála totiž fotbalová Arma, navíc se hrálo ve všední den poměrně brzy odpoledne…
Byl to konec října, počasí bylo hodně na vážkách, ale nakonec se umoudřilo. Dorazila i slušná návštěva, myslím, že šlo spíše o chuderovské diváky, kteří mě znají, ale potěšilo mě to, byla to pohodová akce.

Jaký pro vás byl rok 2017?
Nazval bych ho zajímavým. Poprvé jsem vkročil do fotbalu jako trenér, s čímž ještě pořádně nejsem úplně sžitý, protože fotbal stále miluji a nebylo jednoduché skončit. Na druhou stranu jsem dostal příležitost od Michala Holeňáka ve sparťanském béčku a zhruba po půl roce, kdy jsem si na tu práci zvykal a začala mě bavit, jsem se ve druhé polovině roku dostal do fáze, kdy mě trenéřina opravdu chytla. Ve Spartě to byla zajímavá zkušenost, kterou určitě zúročím v nadcházejícím působišti v Liberci.

Dostudoval jste trenérskou B licenci, dá se tedy říct, že už jste se s koncem hráčské kariéry srovnal, nebo vám pohyb po hřišti pořád chybí?
Chybí, navíc ho ani nechodím hrát, což pak jde třeba vidět i na výkonech na podobných akcích, jako byla turnaj v Ústí. Nikdy bych neřekl, že po konci kariéry může jít výkon tak rychle dolů, ale je to tu už ve 40 letech. Svaly a kondice chybí, jsem zvědav, co budu dělat třeba za pět let. Mám ale hodně zařizování, dvě malé děti, práci, studium a toho času člověk opravdu příliš nemá. Snažím se udržovat alespoň tím, že si dvakrát v týdnu udělám čas na hokej.

Fotbalově tedy nikde nepůsobíte, co třeba futsal nebo malá kopaná?
Ani to ne. Je pravda, že mě hodně klubů láká a nohy mě svrbí, ale zatím není čas. Jediné, co mě mrzí, je neúčast na mistrovství světa v malé kopané. Tušil jsem, že tým, který tam letí, by mohl udělat nějaký úspěch, protože byl velice dobrý. Bohužel mimo jiné i ze zdravotních důvodů se mi nepovedlo se do týmu dostat.

Plánujete se živit pouze trénováním, nebo byste chtěl nakouknout i do jiných sfér?
Celý můj život byl fotbal či sport obecně, takže do ničeho jiného se nejspíš pouštět nebudu. Je pochopitelně lákavé mít třeba vlastní bar či restauraci, ale nikdy jsem v ničem podobném nedělal, takže to asi nebudu pokoušet. Za svou kariéru jsem si nějaké peníze vydělal, takže někde dřít už snad nebudu muset a jsem rád, že mi fotbal dal ještě druhou šanci jako trenérovi. Vyzkouším si to, doufám, že mě to bude bavit a naplňovat a že se budu rozvíjet.

Jaké trenérské mety byste chtěl dosáhnout?
Nedávno jsem si říkal, že by bylo fajn začít trenérskou kariéru stejně, jako tu hráčskou, kdy jsem také začínal ve Spartě, pak jsem šel do Liberce a nakonec do zahraničí. Určitě by to bylo hezké, začíná to dost podobně, ale musím být skromnější. Nejprve je potřeba dostudovat licence, které jsou k tomu zapotřebí, pak uvidíme. Obecně fotbalový kruh v Česku, tím spíš, co se týče trenérů, je hodně uzavřený, takže není jednoduché se do něj dostat. Těžko si vás někdo vezme pod křídla, pokud nemáte licenci, jsem tedy rád za šanci, kterou jsem dostal. Jsem na začátku a rád se budu učit po boku starších a zkušenějších trenérů.

Nedá mi se nezeptat na váš názor na současnou situaci ve Spartě.
To bych moc komentovat nechtěl. Je to hodně omílané téma a momentálně je Sparta propíraná ze všech stran, čehož nechci být součástí.

Máte osm titulů ze čtyř zemí, vyhrál jste i anglickou ligu, dá se tedy říct, že jste měl úspěšnou kariéru?
Kdysi jsem říkal, že až se jednou zastavím, tak si zavzpomínám, zhodnotím to, užiju si to, ale zatím nebyl čas. Říkal jsem, že se k tomu dostanu, až jednou skončím jako hráč, jenže teď zase začínám jako trenér, vzdělávám se, mám děti. Pochopitelně je to ale hezké, nicméně více než čísel a výsledků si cením toho, že jsem skoro všude hrál, což je pro mě důležitější.