Vasil Kušej zůstal v Rakousku, přesto se na dálku snaží pomoct rodnému Ústí nad Labem v boji proti koronaviru. Talentovaný fotbalista přispěl částkou 25 tisíc korun na nákup roušek pro ústecké lékaře a zároveň na sociálních sítích pořádá charitativní sbírku pro domovy důchodců. Na devatenáctiletého mladíka čin hodný uznání. „Chci pomoct svému městu. Věřím, že vybereme co nejvíc peněz a společně pomůžeme lidem, kteří to potřebují,“ burcuje mládežnický reprezentační útočník, který v letošní sezoně hostuje z Dynama Drážďany ve Wackeru Innsbruck.
Jak bude sbírka probíhat?
Během tohoto týdne budou na mých sociálních sítích na prodej dresy Ústí, Drážďan, Innsbrucku a Magdeburgu, kopačky a brankářské rukavice. Za vybrané peníze se koupí roušky pro doktory a také rukavice a teploměry pro domovy důchodců. Lidé můžou poslat i libovolnou částku na číslo účtu 237101002/5500.
Vy jste dal ze svého 25 tisíc korun…
Koupil jsem 500 roušek pro doktory v poliklinice a nemocnici, kde mají stav nouze. Něco poputuje i do nemocnice následné péče v Ryjicích.
Co vás k tomuto charitativnímu projektu přimělo?
Spousta fotbalistů pomáhá, ať už finanční částkou nebo nějak jinak. Chci pomoct svému městu a věřím, že ostatní lidé se budou chtít přidat. Myslím si, že je to potřeba. Lékaři toho pro nás dělají hodně, zachraňují denně životy, starají se o nás a my jim to neoplácíme tak, jak bychom měli.
Zůstal jste v Rakousku. Proč jste se nevrátil zpátky domů?
Doufám, že by sezona mohla pokračovat, proto jsem zůstal v Rakousku. Navíc teď už se kvůli těm opatřením nejde jen tak vrátit. Mluvil jsem s prezidentem i trenérem a do 13. dubna musíme čekat, jak se situace vyvine. Pokud se sezona ukončí, vrátím se domů.
Jak se udržujete v kondici?
Společné tréninky klub zrušil před čtrnácti dny. Tento týden jsme začali trénovat ve skupinách deseti lidí po FaceTimu, WhatsAppu nebo Facebooku.
Jaká je vůbec v Rakousku situace ohledně koronaviru?
Tady nejsou tak přísná opatření jako v Česku. Od této středy musíte mít povinně roušku, jen když jdete nakupovat. Policisté chodí po ulici a upozorňují na shlukování osob, za které hrozí pokuta 1500 až 3000 eur a doživotní zápis v trestním rejstříku. Lidé venku běhají bez roušky, ale jinak doporučení dodržují a proto je tady málo nakažených. Já moc ven nechodím, abych se zbytečně nevystavoval riziku. Občas skočím na nákup, ale jídlo si spíš objednávám.
Jste spokojený na hostování v druholigovém Innsbrucku?
Naskočil jsem do rozjetého vlaku. Začátky jsou vždycky těžké, u každého hráče, u každého týmu. Začal jsem v třetiligovém béčku a během podzimu jsem se dostal do áčka. Na jaře jsem byl v základu, ale bohužel přišla koronavirová krize. Doufám, že sezona neskončí. Ještě bych se chtěl ukázat.
Jakou kvalitu má druhá rakouská liga?
Je to dobrá liga. Je tady pět týmů na úrovni, které hrají rychlý, silový a technický fotbal a mají na první ligu.
Mrzelo vás, že jste musel opustit Drážďany?
Mrzelo mě to, ale mělo to svoje důvody. Byl to pochopitelný krok od Drážďan i ode mě. Kvůli Euru jsem chyběl celou letní přípravu, s týmem jsem byl jen týden. Přišel jsem i o soustředění. Bylo by to pro mě nesmírně těžké dostat se do prvního týmu. A v mém věku je nejdůležitější hrát, abych se dostal do zápasového rytmu. Byl to dobrý krok odejít na roční hostování. Innsbruck je slavný klub, má bohatou tradici a ambice. V květnu mi tady končí hostování. Doufám, že se po návratu do Drážďan prosadím do týmu.
Sledujete dění v Dynamu, které je v druhé Bundeslize poslední?
Byl za mnou šéfskaut, pravá ruka prezidenta Drážďan, tak jsme se bavili, jak to tam vypadá. Nový tým šlape, přispěli k tomu i Hušbauer s Petrákem, se kterými jsou spokojeni. Nálada je dobrá, snad se zachráníme. Pokud se sezona předčasně ukončí, tak by nikdo neměl sestoupit. První tři by postoupily a Bundesliga by se rozšířila na 21 týmů. To by byl pro nás nejlepší scénář. Podle mě to ale není správný krok, když dostanete něco zadarmo. Uvidíme, jak to dopadne.
