Fotbalově jste vyrostl na Teplicku, následně jste se přesunul do Ústí, čím to? Většinou bývá cesta u místních fotbalistů opačná…
Máte pravdu. Fotbalově jsem začal za FK Teplice už ve čtyřech letech, kde jsem působil zhruba osm let. Po delším zranění následoval přestup do 1.FC Dubí, kde jsem dostal příležitost si během sezóny zahrát i za tamní áčko v krásném areálu v Pozorce, kde hraje teplická juniorka. Poté následoval přesun do Army, což bylo spojené s tím, že jsem začal studovat v Ústí nad Labem.

Vyzkoušel jste si mládež FK Teplice i mládež FK Ústí nad Labem, můžete je porovnat?
Je těžké je porovnávat. Mládež Teplic jsem zažil v mladém věku, kdy to bylo o podpoře rodičů a stále jsme byli děti. V mládeži Ústí jsem hrál čtyři roky v dorostu, vystřídala se spousta trenérů, každý nám předal něco ze svého koutku. Byl zde skvělý servis realizačního týmu ke každému zápasu. Velká škoda že poslední dvě sezóny ovlivnil covid. Za mě není co bych mládeži vytknul a v dnešní době mají kluci možná i lepší start v dospělém fotbale. Díky třetí lize a nově vytvořenému B týmu.

V dospělém fotbale jste začal v Brné, která hraje krajský přebor. Jaké bylo tamní angažmá?
Do Brné mě lákal pan Votava, který mě trénoval v Ústí. Působil tam už můj bývalý spoluhráč Kunta, a zároveň se mnou přestoupil Šmilauer s kterými jsem si zahrál též v Armě. Nakonec jsem dal SK Brné přednost před Modrou a jsem za tuto volbu rád. Angažmá bych hodnotil kladně i když, ke konci jsem toho už tolik nenahrál kvůli pracovnímu vytížení. Hrají zde zkušení chlapi, a jsem rád, že jsem měl možnost si s nimi zahrát. Brnou sleduji dál a jsem rád, že se klukům daří.

Proč jste se po dvou letech rozhodl pro přesun do Hostovic, o dvě soutěže níž?
Důvodu bylo více, jak z pracovního tak z osobního hlediska. Jeden z důvodů byl například fakt, že se zápasy v Hostovicích hrají převážně v neděli, to už nejsem pracovně vytížen. Hostovice jsem sledoval déle a vždy se mi líbilo jak fungují lidé kolem klubu a jak táhnou za jeden provaz a dělají to hlavně pro zábavu.

Roudnickému béčku jste nastřílel hattrick, co vás stál?
Kluci už v poločase mluvili o tom co mě hattrick bude stát, pokud se povede. Dokonce upozorňovali na vysokou inflaci. Co přesně mě stál, ale říkat nebudu některé věci by měli zůstat v kabině. Nakonec mi třetí gól skvěle připravil Tipan, když vybojoval penaltu. Důležité je, že jsme podali dobrý týmový výkon.

Spoléhá na vás tým střelecky pokaždé, nebo to byl spíše výjimečný počin?
Jestli na mě tým spoléhá je těžká otázka, byl to náš teprve čtvrtý společný zápas. Doufám, že mi to tam bude padat dál a týmu pomůžu znova. A že se nám bude po zbytek sezóny dařit.

Třetí gól jste dával z penalty, ty kopete jako první exekutor i normálně, nebo to bylo proto, že už jste měl dvě branky?
Rád bych řekl, že mi kluci věřili a proto jsem penaltu kopal. Když nad tím ale přemýšlím, tak mi hlavně chtěli dopřát třetí gól. Za což jim děkuji.

Tým vede od srpna nový trenér Vepryk, pro mnohé neznámá osobnost v ústeckém fotbalu. Jaký je?
Furt se poznáváme. Je to těžké pokud přijde do nového týmu. Tréninky s ním jsou dynamické což nám vyhovuje. Teď je nejdůležitější, abychom se sehráli a dokázali si vyhovět. Musíme hlavně makat jeden za druhého.

V nedávném hodnocení říkal, že jako tým teprve doháníte zameškanou letní přípravu. Není to během rozjeté sezóny náročné?
Příprava byla opravdu krátká. Občas to náročné je, ale důležité je, že se nám to vrací v zápasech.

V Hostovicích se vždy mluví o hřišti, které je z kopce. Už jste si na něj zvykl? Jaké to je, na něm pravidelně hrát a trénovat?
Máte pravdu. Od přestupu tuhle otázku slýchám často i kluci mne na to upozorňovali. Na hřiště jsem si rychle zvykl. Samozřejmě je to specialita, ale je to pro oba týmy stejné. Hřiště bylo na začátek sezóny skvělé připraveno, což nám napomáhá s kombinační hrou.

Po vlažném úvodu se Hostovice pomalu rozjíždějí, kam až mohou podle vás letos vyšplhat?
Chceme se samozřejmě pohybovat co nejvýše, teď nás čeká náročný týden. V soutěži je to ale tak, že každý může vyhrát s kýmkoliv a naopak.