AUTOR: JAN GRUS

S fotbalem začal v šesti letech v Litoměřicích. V jedenácti přestoupil do Slávie, v létě roku 2019 překročil českoněmecké hranice, aby zabojoval o své místo v Norimberku, 350 kilometrů od domova. Účastník juniorské Bundesligy Matěj Náprstek poodkryl, jak se mu žije v Německu či jaké měl další nabídky a proč se rozhodl právě pro Norimberk.

Svět ochromila pandemie koronaviru, jak to vnímáte?
Není mi z toho moc dobře. Bůhví, jak dlouho ještě budeme bez fotbalu. Ale na druhou stranu, jsem rád, že můžu po dlouhé době trávit více času se svou rodinou.

Jak se vám líbí v Norimberku?
Nemám si na co stěžovat, zázemí je naprosto fantastické. Devět travnatých hřišť, tři uměle trávy, dvě posilovny, vířivka, sauna a super fyzioterapeuti, kteří se nám věnují každý den.

V šestnácti letech hrajete fotbal v Německu. Je tohle váš splněný sen?
Splněný sen to prozatím není, ale je to skvělé. Je to úplně o něčem jiném než v Česku.

Projděme si vaší kariéru. Jaké to bylo, tehdy pro jedenáctiletého kluka, přestoupit do SK Slavia Praha?
Byla to pro mě velká neznámá, přeci jenom pro kluka z Litoměřic je přestup do největšího klubu v Česku zajímavý, ale i dost náročný. Musel jsem si zvykat na více tréninků, ale hlavně na každodenní dojíždění do Prahy a zpět. Každý den jsem odešel ze školy a už jsem pospíchal na trénink. Za tohle bych chtěl poděkovat mému dědovi, který se pro mě obětoval, když se mnou denně dojížděl.

Ve Slavii jste byl mimochodem kapitánem…
Kapitánem jsem byl pouze v kategorii U14. To jsem to ještě „brousil“ v obraně (smích). Postupem času jsem se dostal víc do útoku a pásku jsem přenechal starším a zkušenějším.

Za Slavii jste dal 58 gólů, je právě tahle statistika důvod, proč si vás vyhlédli z Německa?
Jestli zrovna, kvůli tomuhle si mě vybrali do Německa to nevím, ale měl jsem nabídky i z jiných zahraničních týmů – PSV, AC Milán, Hertha Berlín a Norimberk.

Proč tedy právě Norimberk?
Přišel mi nejsympatičtější kvůli skvělé práci s mládeží a s největší šancí se prosadit do prvního týmu.

Přesuňme se k samotnému přestupu…
K přestupu došlo úplně jednoduše, pozvali si mě na stáž, aby mě viděli v tréninkovém procesu. Po prvním tréninku mi řekli, že mě berou ihned. Akorát mě mrzel přístup Slavie k celé situaci, ale to už nechci dál zmiňovat.

Hrajete za ročník do sedmnácti let, jak se vám daří v juniorské lize?
Na podzim to nebylo nic moc, ale teď na jaře jsme porazili první Mainz, čtvrtý Augsburg a jsme rázem na sedmém místě tabulky.

V letošní sezóně jste odehrál deset zápasů, ale nepodařilo se vám dát ještě ani jeden gól. V čem vidíte problém?
Problém je jednoznačně ve mně. Řekl bych, že i změna pozice přispěla. Byl jsem zvyklý hrát křídlo nebo hrot, po přestupu ze Slavie ze mě trenéři Norimberku udělali defenzivního záložníka. Na podzim chtěli, abych spíše tvořil hru a pomáhal defenzivě. Teď na jaře jsem se již dostal do své pozice, ale padalo mi to tam pouze v přátelácích. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, snad se trefím co nejdříve.

Je velký rozdíl hrát v Německu a v Česku?
Rozdíl mezi Českem a Německem je obrovský. Jiná mentalita kluků, tréninky jsou o 110 procent náročnější. Dvakrát týdně posilovna a skoro každý den po tréninku běhání. Liga je o dost těžší, přeci jen, když hrajeme proti soupeřům jako je Bayern, Mainz, Hoffenheim, tak je ta náročnost úplně na jiné úrovni.

Teď trošku nakoukneme i do osobního života. Jak zvládáte život v Německu?
Život v Německu jsem ze začátku nezvládal vůbec, ale teď po půl roce jsem si již zvykl a je to o dost lepší. Přeci jenom musím si sám nakupovat, občas sám uvařit, prát si a tak. Všechno, na co jsem byl zvyklý od mamky, musím teď dělat sám.

Jak vypadá váš běžný den, a jak ten zápasový?
Ráno okolo deváté vstávám, nasnídám se, jdu si zaběhat, nebo mám individuální trénink přes video chat, s mým osobním kondičním trenérem z Česka. Pak následuje oběd, odpočinek, udělám si nějaké věci do školy, kterou studuji na dálku, a pak jedu na trénink. Následuje večeře a kvalitní spánek.

A ten zápasový?
Když hrajeme doma, tak je úplně odlišný než na Slavii, nebo kdekoliv jinde. Máme sraz dvě a půl hodiny před zápasem. Dáme si společnou snídani nebo svačinu, podle času zápasu. Dál se jdeme projít společně na hřiště, a pak už se připravuji sám a koncentruji se na zápas. Většinou si pouštím do sluchátek motivační písničky.

Jak probíhá karanténa ohledně koronaviru v Německu?
Řekl bych, že stejně jako v Česku. Žádný rozdíl v tom ani nevidím.

Kde momentálně trávíte volno?
V Česku doma s rodinou. Ale i tak se nesmím zastavit a každý den běhám, posiluji, nebo trénuji s míčem aspoň na zahradě.

Co vy a němčina? Nemáte problémy v kabině s komunikací?
Já a němčina! Ze začátku s tím problém byl, ale teď si troufnu říct, že se domluvím v pohodě. Kluci mi ze začátku dávali zabrat, přeci jenom cizinec v Německu, který by jim měl sebrat místo v základní sestavě, taky by se mi to nelíbilo. Na trénincích mě pořád okopávali, nenahrávali mi, ale když jsem jim předvedl, že umím hrát fotbal, tak se to naráz změnilo. Občas se mojí němčině zasmějí, když řeknu nějakou blbost.

Takže už jste zapadl? Měl jste nějaký uvítací rituál, třeba zpěv?
S klukama chodíme často na jídlo do města nebo si zahrajeme FIFU a bavíme se úplně normálně. Zpívat jsem naštěstí nemusel, ale jsou tu jiné zvyklosti. Já jsem třeba musel pouze v trenkách přebíhat velké vápno na šířku, a všichni po mě mezitím stříleli míče.

Jaké jsou vaše cíle a ambice do budoucna?
Teď v létě, bych se chtěl propracovat do prvního týmu a nakouknout do Bundesligy co nejdříve to bude možné.

Sledujete dění v litoměřickém fotbale?
Ano, jelikož tu mám plno kamarádů, a když jsem v Litoměřicích, tak s nimi někam zajdu. Mám radost, že se prvnímu týmu takto daří.