„Asi celý stadion viděl, že přesně takhle jsem to chtěl," smál se po utkání útočník FK Ústí a už vážněji přiznal: „Bylo to samozřejmě štěstíčko."

Richarde, souhlasíte s tím, že gól přišel v pravou chvíli?

Je pravda, že nám tam ten gól padl z nebes. Je to ale trochu i díky trenérovi. Říkal mi, ať nic nevymýšlím a centruji. Prvním centrem jsem trefil hráče, míč se ke mně dostal znovu a už jsem neměl sílu něco vymýšlet. Tak jsem se to snažil nacentrovat znovu, ale podlomila se mi stojná noha, takže to nakonec skončilo v bráně. Je mi líto gólmana, když jsem viděl jeho pohyby v bráně, tak jsem se musel smát, s tím fakt nešlo nic dělat.

Poté jste se rozeběhl ke střídačce a poslal na tribunu srdíčko. Komu patřilo?

To bylo pro mou přítelkyni. Řekl jsem jí, že když dám góla, tak jí pošlu srdíčko. Takže jsem to splnil.

Váš tým nakonec vyhrál přesvědčivě 3:0. Počasí ale nebylo optimální, že?

Každý, kdo někdy hrál fotbal, to ví. Radši bychom to vyměnili za mínus deset stupňů, protože v tomhle běhat je fakt hrozný boj. Ale lepší vstup do sezony jsme si nemohli přát. Vltavín nebyl špatný soupeř, hráli důrazně a byli nepříjemní, za stavu 2:0 trefili břevno, zápas se mohl vyvíjet úplně jinak. S výsledkem jsme spokojení, pokusíme se na to navázat v dalším zápase.

Co říkáte na svou úlohu pod trenérem Přerostem?

Trenér mě zkoušel nejdříve napravo a já jsem za ním šel s tím, že se na té straně necítím moc dobře. Pro mě je snazší spíše odcentrovat než si navádět míč na prostředek. Pavel Moulis je navíc rychlejší a důraznější, já jsem spíše přes tu lajnu. Úlohu mám jasně danou a snažím se jí plnit. Musím se ale také naučit bránit.

Neotráví vám to fotbal? Přece jen jste byl dříve takový fotbalový hračička…

Je pravda, že už nejsem tolik na balónu jako dříve, musím čekat na nějaký kolmý míč do ulice. Chvílemi nejsem tolik ve hře, takže se musím naučit, aby mě to tolik nerozhodilo, protože já jakmile nemám dlouho balón, tak začínám být nervózní a začínám běhat tam, kde nemám, jen abych ho potkal (smích).

Jak vám při zápase pomáhá, že vás trenér Přerost aktivně podporuje od lajny?

Pana Přerosta dobře znám, je to pro nás větší bič. Když vidí, že někdo něco neplní, tak vstane a zařve, což je dobře. Ten systém nehrajeme moc dlouho, neumíme ho, tak je potřeba aby na nás z lavičky někdo zařval. To nám pomáhá. Ono to někdy vypadá, že na nás řve za něco, ale spíš nám radí, jak naložit s tím prostorem. Myslím, že to postupem času bude ještě lepší.