S fotbalem začínal v Neštěmicích, vyzkoušel si několik zajímavých angažmá. Kopal v Ústí nad Labem, v Litvínově nebo ve Slaném. Ve 33 letech bojuje v dresu Jiskry Modrá, která hraje krajský přebor.

Lukáš Stožický je z předčasně ukončené sezony roztrpčený, přiznává, že velké fotbalové cíle už nemá. „Ambice už nejsou moc vysoké, fotbal hraji hlavně pro radost,“ přiznal v rozhovoru fotbalista, který pracuje v bankovnictví.

Na úvod mě napadá netradiční otázka. Jste příbuzný se známým fotbalistou Vlastimilem Stožickým?
Nejsme, možná tak přes čtyři kolena (smích).

Pojďme ke smutné situaci týkající se nižších fotbalových soutěží. Poslední zápase jste odehráli v říjnu 2020, fotbal asi hodně chybí, co?
Samozřejmě, že chybí. Kromě tréninků a zápasů schází také spoluhráči. Nikdy jsem takhle dlouhou pauzu nezažil.

Nedávno se definitivně rozhodlo o tom, že se letošní ročník už nedohraje. Váš názor?
Myslím si, že to jiné vyústění mít nemohlo. Vládní rozvolňování je k pláči. Jeden den vynesou výrok, že fotbal se může hrát bez brankářů. Druhý den se to otočí a „můžou jenom brankáři.“ Chápu, že situace je prostě taková, ale nemyslím si, že to je dobře. Lidé se testují v práci, děti ve školách… Potom nechápu, proč se venku nemohl dohrát fotbal. Není to jenom o fotbale, ale o spotu jako takovém. Je to strašně dlouhé.

Lukáš Vaněk - ilustrační foto.
Rozchod s Ústím ho zamrzel. Fotbalový domov našel v malé vesničce na Děčínsku

Věříte, že další sezona už proběhne v klasickém režimu?
Těžko říct, před rokem jsme si to taky mysleli. Pevně doufám, že už to poběží normálně.

Kdy jste začal s fotbalem? Jaké byly první tréninky?
Fotbal jsem začal hrát asi v pěti letech v Neštěmicích. První tréninky si úplně nevybavuji. Vím, že jsem byl pořád s míčem na hřišti, ať už na stadionu, nebo „za barákem.“ Co mi zůstalo, je zažraná škvára v kůži. To dnešní kluci nepamatují. Moc dobře si vzpomínám, jak mi to pak máma drhla ve vaně.

Neštěmice, Ústí nad Labem, Teplice, Litvínov, Slaný. Prošel jste zajímavé fotbalové štace. Kde to bylo nejlepší?
V každém týmu to mělo svoje kouzlo. V dorosti to bylo asi Kladno, kde jsme hráli nejvyšší soutěž. V dospělém fotbale se mi hodně líbilo ve Slaném. Jezdili jsme z Ústí společně s klukama jedním autem. Byla tam super parta a pěkné prostředí.

Nebyla někdy šance dosáhnout ve fotbale na něco většího?
To byla. Chybělo mi asi trochu toho pověstného štěstí. Třeba v dospělém fotbale v druholigovém Ústí nad Labem, nebo i prvoligový Most. Ten se pak ozval, když hrál ještě druhou ligu.

Současná podoba bývalého fotbalového hřiště v Horním Oldřichově. Fotbal se tady naposledy hrál v roce 2010.
FOTO, VIDEO: Hřiště na samotě u lesa. Po útoku prasat tu fotbal zemřel

Teď patříte do kádru Modré, tedy vesnickému klubu na Děčínsku, který kope krajský přebor. Jak jste se do Modré dostal?
Tak nějak to do sebe zapadlo. Byl jsem ve Slaném spokojený, v osobním životě jsme začali plánovat rodinu, nechtěl jsem proto dojíždět tak daleko. Ozval se mi pan Michalec s panem Medunou (vedoucí v Modré – pozn. autora). V tu dobu tam trénoval Dušan Tesařík, se kterým jsem se znal. Líbilo se mi, že to mám kousek domů, znal jsem tam pár kluků a máme tam krásné hřiště.

Nemůže vás dlouhá pauza od fotbalu odradit?
Takové myšlenky nemám, fotbal mi opravdu hodně chybí. Je pravda, že volný čas trávím s rodinou. Myslím si, že na úrovni krajského přeboru se fotbal a rodina dají skloubit.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás ještě baví?
Hodně se věnuji rodině, narodila se nám dcerka, takže veškerý volný čas trávím s rodinou. Rádi cestujeme a jezdíme na kole. Pracuji v bankovnictví, starám se o bonitní klientelu jedné banky.

Fandíte Spartě, nebo Slavii?
V tomhle ohledu nejsem moc vyhraněný. Pokud mám na otázku odpovědět, asi Sparta. Je to dáno „výchovou.“ Nejsem ale nějaký obrovský fanoušek, teď se mi třeba více líbí fotbal v podání Slavie.

Je vám 33 let. Máte ještě nějaké fotbalové cíle?
Ambice už moc vysoké nemám, fotbal hraji hlavně pro radost.