Žen rozhodčích v českém fotbale není mnoho. Co vás vedlo k tomu, že jste se stala jednou z nich?
Na internetových stránkách fotbal.cz jsem si přečetla nábor „Staň se rozhodčím“. Následně jsem se přihlásila na místním okresním fotbalovém svazu a poslala údaje s přihláškou na Fotbalovou asociaci České republiky. Říkala jsem si, proč nezjistit, jaký je vlastně fotbal z druhé strany. Od zábradlí a piva je to opravdu úplně něco jiného než si vlézt mezi aktéry utkání. Nemyslím si ovšem, že by nás žen bylo málo, přesný počet ale říct nedokáži.

Jak probíhalo studování licence?
Probíhají různé semináře, praktická cvičení herních situací na hřišti, dále teoretická část, různé testy, písemné i fyzické. Toto jsem absolvovala dvakrát. Zvlášť pro ženské a pánské soutěže.

Je studium náročné?
Když něco člověka baví a dělá to rád, náročné není nic. Pokud v tom je člověk od malička, tak to jde prostě samo (úsměv). V sezoně je to náročné jen časově, soutěží a týmů je mnoho, rozhodčích však málo.

Předpokládám, že jste nejprve byla pomezní rozhodčí…
V dospělých soutěžích jsem začínala jako asistentka hlavního rozhodčího, v žákovských a dorosteneckých soutěžích jsem byla hned hlavní rozhodčí.

Jak vycházíte s muži rozhodčími?
S rozhodčími vycházíme všechny luxusně a i oni s námi. Nevybavuji si, že by byl někdy nějaký problém, vždy se dohodneme a jsme všichni na hřišti jeden tým bez ohledu na to, zda je tam muž nebo žena. Jsme parťáci.

Jak reagují diváci na to, že fotbalové utkání rozhoduje žena?
Během zápasů mají diváci a fanoušci narážky na rozhodčí. Je ovšem jedno, zda tam stojí muž nebo žena. Nikdy se nezavděčíme všem. Z vlastní zkušenosti vím, že nejvíce narážek je od člověka, který, kdyby si to šel sám zkusit, za tři minuty uteče. Pravdou ale je, že čím vyšší soutěž se píská, tím je na rozhodčí větší nátlak.

Jak těmto narážkám čelíte?
Snažím se narážky nevnímat. Dělám svoji práci nejlépe, jak umím. Za svou chybu se umím omluvit, což je nejzásadnější. Toho si fotbalisté a diváci váží, jsem upřímná. Vzpomínám si, že jsem jednou měla připomínku, která byla oprávněná. Po zápase jsem to probrala s delegátem. Chybami se člověk učí, vzala jsem si z toho ponaučení.

Jak přistupujete ke sporné situaci, pokud jste ji dobře neviděla?
To se prostě stane, nejsme stroje, všichni jsme lidé a chyby děláme. Občas se do této situace dostanu, ale nikdy z toho není kovbojka. Vždy se dá vše vyřešit a určitě bych nerada jedno nebo druhé družstvo nějakým způsobem poškodila.

Jak během zápasu komunikujete s ostatními rozhodčími?
V mužských soutěžích máme určitá tajná gesta, nebo na sebe zavoláme. Pokud jde o ligu, tak používáme elektroniku, takže je komunikace snadnější a profesionálnější.

Hrávala jste fotbal. Kterými kluby jste prošla?
Začínala jsem v Chlumci, za tamní tělovýchovnou jednotu jsem hrála za mladší a starší žáky. Pak jsem hrála v TJ Slovan Sobědruhy, to už byl holčičí tým. Dále jsem nastupovala za Neštěmice, Telnici, Ladies Football Club Ústí nad Labem a FK Ústí nad Labem. V žácích jsem hrála hodně v útoku, v ženách většinou v obraně. Pravdou je, že v obraně jsem se cítila nejlépe a defenziva mě bavila.

Kdy jste poprvé hrála v čistě ženském týmu?
V roce 2004 jsem už nesměla nastupovat za kluky, tak jsem šla do ženského týmu v Sobědruhách. Tehdy to byl první holčičí tým v okolí. Je pravda, že mezi kluky mě to bavilo mnohem více, bylo to více fotbalové. Holčičí zápasy na nízké úrovni, to byla spíše jen nakopávaná a holky byly ostré v soubojích a s fotbalem to nemělo mnoho společného. Postupně, s rozvojem ženského fotbalu a větší kvalitou soutěží, to bylo fotbalovější a o dost lepší.

Proč jste ukončila aktivní fotbalovou kariéru?
Ve fotbale jsem měla přestávky. Jsem žena a toužila jsem mít juniory. Po narození dětí jsem se k fotbalu vrátila, ale už to bylo dost náročné. Měla jsem práci, starala jsem se o děti. K tomu ještě třikrát týdně trénink a během víkendů zápasy. Jakmile člověk vypustil tréninky nebo soustředění, tak zápasy byly hodně náročné. Bez pořádné přípravy utkání nelze odehrát. Dnes si zahraji fotbal pouze rekreačně, například v práci máme fotbalový tým a hrajeme na hřišti v Německu. Byl to celosvětový turnaj v rámci firmy. Zahraji si také turnaj mezi rozhodčími, který se koná každý rok. Oficiálně jsem skončila jako aktivní hráčka v roce 2018.

Jezdíte ráda pískat kluby, za které jste hrála?
Upřímně ne, nejsou to lehká utkání. Lepší jsou cizí prostředí a zrovna se mi to stalo, že jsem pískala pohár SK Sahara Vědomice proti Teplicím. Velká část fotbalistek, které v tom zápase hrály, byly mé dřívější spoluhráčky.

Bylo pro vás zábavnější fotbal hrát nebo pískat?
Baví mě obojí. Letos jsem dostala nabídku, abych se vrátila k fotbalu jako hráčka. Kvůli nedostatku času a dojíždění jsem tuto nabídku odmítla. Na druhou stranu, pískání mě baví a je to i dost adrenalin. Navíc díky tomu poznávám nová prostředí.

Fotbalová pravidla se často mění. Jak se s tím vyrovnáváte?
To je pravda, ke změnám dochází každý rok, takže musím sledovat změny a neustále se učit. Pokud to jde, snažím se dívat v televizi na fotbal a pozorovat ostatní rozhodčí. Dají se odkoukat věci, které můžu vložit do zápasu. Jde o gestikulaci, nebo i samotný styl řízení utkání. Ať tak či onak, já osobně beru post rozhodčího jako koníček .A tak to také zůstane.

AUTOR: JAN PROŠEK