Sparta! Když si v Neštěmicích vybojovali právo vyzvat ve 2. kole poháru 2004/2005 českého giganta, bylo jasné, že to nejen pro tuto městskou část, ale i pro celé Ústí nad Labem, bude fotbalový svátek. Vždyť letenští hráli v té době základní skupinu Ligy mistrů s Lyonem či s Manchesterem United, o sezónu dřív slavili titul a mistrem se stali i v tomto ročníku.

„Neštěmičtí si splní klukovský sen, nastoupí proti Spartě,“ hlásal tehdy lokální tisk. Hráči i fanoušci se těšili, ač bylo každému jasné, že kompletní áčková jedenáctka asi stěží odjezdí devadesát minut. Na stadion přišlo dva a půl tisíce diváků, jenže ani oni, ani fotbalisté Českého lva se hvězd nedočkali. V Praze zůstali nejen Poborský a spol., ale i hlavní kouč František Straka, jenž poslal na sever Čech pouze asistenty Kočího s Šilhavým. Jediným známějším jménem na pažitu byl Vlado Labant, vracející se po zranění.

Domácí trenér Václav Rys byl po zápase tak rozhořčen, že označil počin Sparty za znevážení soutěže, jelikož béčka v poháru nastupovat nemohou. Pražané to schytali i v novinových sloupcích: „Na Ústecku se na příjezd Sparty těšilo hodně příznivců. Jenže nabubřelá Sparta stovky fanoušků podrazila, stejně jako hráče a funkcionáře Českého lva, kteří si vyřazením Chomutova získali právo vyzvat ne béčko, ale první letenský tým,“ stálo například v komentáři Ondřeje Bičištěho.

A fakt, že nastoupili proti béčku, zůstal dodnes i v hlavách aktérů, kteří se snažili vylovit cenné vzpomínky. „To jste mě zaskočil, na tom zápase jsem byl, ale vzpomínky mám opravdu matné,“ líčil ústecký fotbalový nadšenec a fanoušek František Plička. Až když se dozvěděl, že nastoupil krom Labanta i Střihavka, vybavil si trochu víc. „Máte pravdu, ten dal vlastně dva góly a rozhodl, nebo ne?“

„Vybavuji si skvělou diváckou kulisu, což bylo očekávané, a také to, že Sparta přijela asi se dvěma hráči z áčka. Mrzelo nás to, ale samozřejmě to neubralo nic na prestiži. Chtěli jsme je porazit,“ pátral v paměti Zdeněk Stárek, jenž byl tehdy ještě teenager a dnes kope I. B třídu za Mojžíř. „Naše představy o Spartě tehdy byly trochu jiné,“ souhlasil tehdejší stoper Jan Barnat. „Ty přípravy byly obrovské, řešilo se to v novinách, od rána jsme sledovali manévry policie, která se připravovala na příjezd jejich chuligánů. Nakonec jich bylo v sektoru jen pár a i naše návštěva zůstala trochu za očekáváním. Doufali jsme třeba ve tři, čtyři tisícovky,“ doplnil nižšími soutěžemi v zahraničí ostřílený borec, který ale podle svých slov prestižnější duel nejspíš nehrál.

Sparta za svou troufalost málem zaplatila, po první půli sice vedla po gólu Střihavky, jenže po pauze srovnal Ilja Zemín, jehož ránu si srazil do sítě Hochmeister. Favorita pak spasil opět Střihavka, jenž v 65. minutě vstřelil druhou branku, hosté se ale o postup klepali až do závěrečného hvizdu, kdy se domácí rvali o vyrovnání.

Neštěmičtí pak zažili zklamání i v závěru ročníku, kdy sestoupili z divize. "Uměli jsme podat perfektní výkony, ale bohužel byly dost nevyrovnané a ty klíčové zápasy jsme prohráli," uzavřel vzpomínání na sezónu, kterou si ale i tak budou v Českém lvu pamatovat, Zdeněk Stárek.