Jirko, co přesně se stalo?
Vracel jsem se do naší obrany pro puk a ucítil jsem bolest, která směřovala od nohou až do hlavy a úplně jsem přestal cítit tělo. Výsledkem bylo, že jsem se ocitl na ledě.
To musely být hrozné pocity.
Ano, dostal jsem v tu chvíli strach, že se nebudu moci hýbat, ale naštěstí se mi za chvilku vrátil cit do nohou. Snažil jsem se i postavit, ale to bohužel nešlo.
Co podle vás bylo příčinou?
Mám operovaný míšní kanálek a plastiku ploténky, takže se zády laboruji už hodně dlouho. Možná se mi skřípl nějaký nerv, který jakoby vypnul celé mé tělo.
O problémech víte dlouho, proč ještě tedy tato hokejová sezóna?
Je faktem, že už jsem chtěl po té minulé skončit, ale Robert Reichel mne přesvědčil, že budu platným hráčem i letos. A já si přeji, aby Litvínov konečně získal extraligový titul. Proto jsem se rozhodl hrát i letos.
Byl jste nejvytíženějším obráncem Litvínova, nepřispělo to k této situaci?
Nevím, ale právě kvůli zádům jsem byl tak často na ledě. Ony totiž fungovaly jen když byly pořád v permanenci, v teple. Když bych seděl více na střídačce, asi bych nebyl schopný podávat takové výkony. Na druhou stranu jsem si neuvědomil, že to může dopadnout takto.
Jak se cítíte?
Byl jsem převezen do Masarykovy nemocnice v Ústí, kde podstoupím nejrůznější vyšetření. Zatím mám naordinovaný klid a kapačky.
Myslíte si, že ještě budete hrát hokej?
Na tu možnost, že už nebudu aktivním hokejistou, se připravuji poměrně dlouho a letošní sezóna měla být skutečně poslední. Pokud skončím dříve, nic s tím neudělám, ale v současnosti je pro mě fakt nejdůležitější, abych byl v pořádku.
Co byste vzkázal fanouškům?
Rozhodně se nevzdám a věřím, že já budu v pořádku a že Litvínov třeba i beze mě dotáhne letošní sezónu až k vítězství.
