Tehdy to bylo na dva zápasy, teď má třiadvacetiletý hráč smlouvu na dva roky s roční opcí a jeho snem je postoupit s ústeckým týmem zpátky mezi elitu.

Jak se seběhlo vaše angažmá v Ústí?
Ve Vrchlabí mi skončila smlouva a celý rok jsem přemýšlel o návratu na Slovinsko. V Čechách se mi ale líbí a řekl jsem si, že pokud tady mám hrát, tak chci hrát v klubu, který má ambice. V Ústí už jsem působil před dvěma lety, sice jen na dva zápasy, ale zalíbilo se mi tady. Chtěl jsem se vrátit. Zájem byl z obou stran, takže v tom nebyl žádný problém.

Ve Vrchlabí jste měl své místo jisté, ale v Ústí asi nebude tak jednoduché dostat se do sestavy, že?
V Ústí je větší konkurence, ale pro mě to je výzva. Musím víc dřít, abych pravidelně hrál. Navíc má Ústí kvalitní kádr a chce postoupit do extraligy. A já chci být u toho.

Dostal jste i nějakou nabídku z nejvyšší soutěže?
Něco se domlouvalo, ale ze všeho sešlo. Věřím, že na extraligu mám a že tam s Ústím postoupíme.

Mluvil jste o návratu do Slovinska, jak moc byl aktuální?
V minulém roce jsem se chtěl vrátit, ale Vrchlabí mě nechtělo uvolnit. Trochu mě to mrzelo, ale nedalo se nic dělat. V té době jsem přemýšlel o všech možnostech.

Jak dlouho jste vůbec v Čechách?
Sedm let. Do Čech jsem přijel v roce 2002 a působil jsem v juniorském týmu Písku. Pak jsem přešel do juniorů Liberce a později do Vrchlabí.

A jak jste se vůbec do Čech dostal?
Václav Červený z Českých Budějovic tehdy trénoval ve Slovinsku. V té době se mi povedlo mistrovství světa do 18 let, tak jsem se ho zeptal, jestli by tady něco nebylo. On mi pak sehnal angažmá v Písku.

V Ústí jste zatím absolvoval pár tréninků, jak se vám v týmu líbí?
Parta je skvělá, jsem spokojený. Většinu hráčů už znám ze svého dřívějšího působení. S Dragounem jsem hrál v Berouně, s Pavlem Křížem a Přeučilem ve Vrchlabí. Tréninky zatím jdou, ale je to dřina. Musím to ale vydržet.

Naznačili vám trenéři, jakou budete mít v týmu úlohu?
Zatím jsme se o tom vůbec nebavili. Asi se ode mě bude očekávat abych byl platným hráčem a abych dával góly. Nebojím se toho. Když budu makat, budu mít štěstí a důvěru, tak by to mohlo jít.

Kolik gólů byste chtěl dát?
Každý rok si říkám, že bych chtěl udělat bod na zápas. Zatím mi to nevyšlo o tři body, tak snad to vyjde letos. Nejdůležitější ale je, abychom vyhrávali a hráli dobrý hokej.

Většina mladých hokejistů sní o angažmá v NHL, jak je to u vás?
(Smích) Já už vůbec. Jako malej kluk jsem o tom snil, stejně jako každý. Teď už je mým snem prosadit se natrvalo v extralize. Doufám, že to bude s ústeckým klubem.

V reprezentačním dresu Slovinska jste si zahrál na mistrovství světa v jednom útoku s Anže Kopitarem, jaká to byla zkušenost?
My jsme velcí kamarádi. Hráli jsme spolu odmalička. Anže je o dva roky mladší a jsme ze stejného města. On šel ale výkonnostně hodně nahoru a je to úplně jiný hráč. Jako člověk ale zůstal stejný, což je super. Dva zápasy jsme spolu hráli v lajně, jako dřív. Bylo to skvělé.