Přes šest tisíc ústeckých fanoušků nevěřícně upíná zrak na ledovou plochu. Na ní klečí domácí hokejisté se svěšenými hlavami, museli se sklonit před chomutovskými piráty. Ti slaví s pohárem, právě ovládli první ligu a můžou se těšit na extraligovou baráž. Ty emoce, které po rozhodujícím sedmém finálovém utkání naplnily vyprodanou ústeckou arénu až po střechu, se dají těžko popsat…

Velkolepá podívaná regionálních rivalů je u konce. Ve prospěch Chomutova rozhodl jeden zápas, jediný gól…

„Nevyhrál lepší, ale šťastnější,“ vystihl nejlépe vyrovnanou bitvu Petr Rosol, trenér poražených Lvů. „Ústí i Chomutov jsou kvalitní mužstva, ale bohužel nemůžeme postoupit oba…“

Chomutovské oslavy nebraly po nedělním triumfu 2:1 konce. „Každý nás odepisoval. Ale my jsme vyhráli a máme možnost utkat se o extraligu. Vážíme si toho, že můžeme vyyzvat Mladou Boleslav v boji o extraligu. To se neděje každý rok. Jsme rádi,“ pronesl klidným hlasem Radek Duda. Nejproduktivnější a zároveň nejtrestanější muž sezony, který ale ve finále udržel nervy na uzdě a nedostál tak pověsti bouřliváka.

Poslední duel série byl napínavý až do posledního okamžiku. Už po osmi minutách domácí Sklenička rozjásal plnou arénu, s vyrovnávajícím gólem Krafta ovšem přišla chomutovská nadvláda. Ústeckou krizi prohloubila i nevyužitá dvojnásobná přesilovka a když v 53. minutě plácl do puku Kovář a jeho nenápadná střela přes beka propadla skrz gólmana Salfického, bylo rozhodnuto.

Duda si rýpnul do Skleničky, který po úvodní brance dělal kliky před chomutovskou střídačkou. Napodoboval tím právě Dudu. „Začal klikovat moc brzo, bylo to až trapné. Už když Pojky přejížděl červenou čáru při rozbruslení, tak jsem říkal: To se nevyplatí dělat, Pán Bůh tě potrestá. Potvrdilo se – boží mlýny mlely. Musíš mít zdravý respekt k soupeři. Pán Bůh jim to vrátil.“

Chomutov poslal do baráže gól Kováře, který byl jedním z těch, kteří tým posílili už před šestým zápasem finále. I Ústí chtělo využít pomoci extraligových hráčů ve větší míře, třeba i zkušeného sparťanského beka Radka Phillipa. Jenže… „Ožral se. Řekl, že jde radši chlastat, že na to kašle,“ zavrtěl hlavou Rosol, který jinak bral konec sezony s nadhledem. „Konec světa to není. Oběšeného na stromě mě nenajdete. Ale mrzí to. Měl jsem slzy na krajíčku…“