Jedinou branku vstřelil, tak jak je u něj zvykem, dělovkou od modré čáry uzdravený bek Jiří Zeman.

Jirko, povězte nám, jaké máte zážitky z Kadaně. Byl to těžký duel? Rozhodovaly maličkosti.
Za prvé bych chtěl říct, že na kadaňském zimáku byla strašná kosa. Nechápu, jak to tam mohli ti diváci celý zápas vydržet. Když jsem viděl Tepličáka (nejskalnější fanoušek Slovanu – pozn. redaktora), jak nám fandil od druhé třetiny do půli těla, tak jsem jen žasnul (smích). Ale k zápasu – bylo to hodně vyrovnané a Dušan Salfický toho dost pochytal. Byl opět oporou.

Popište nám svůj gól.
Hráli jsme přesilovku, kluci za brankou vybojovali puk. Ríša Diviš to mezi obránci procedil na modrou, kde jsem stál já. Tak jsem do toho bouchnul a spadlo to tam. Důležité bylo, že jsme udrželi puk v útočném pásmu. Led byl přemrzlý a nedalo se na něm moc kombinovat.

Po zranění jste se vrátil do sestavy a hned ve druhém utkání jste skóroval. To jistě zvedne sebevědomí, že?
Dlouho jsem nehrál, to je pravda. Vstřelený gól potěšil a já jen doufám, že se tím odrazím k lepším výkonům.

Čím to je, že Slovan letos inkasuje poměrně málo branek? Je to kvalitní obranou či trojicí velezkušených brankářů? Prozatímní průměr je něco málo přes dvě obdržené branky.
Všichni tři gólmani chytají výborně. Myslím si, že je to hlavně jejich zásluha. Paradoxní je i to, že mnohdy hrajeme velmi špatně, ale branek dostáváme málo. Co se týče hry dozadu, tak mají hráči soupeře dost času si vytvořit možnosti ke skórování.