V Litoměřicích sice zahříval lavičku protože zde chytá zkušený ústecký gólman Dušan Salfický, v Litvínově ale Volke dostával do varu plné ochozy. Ty po utkání zaslouženě vyvolávaly jeho jméno. „Skvělá kulisa, tři body jsme potřebovali,“ oddychl si po zápase Volke.

Vychytaná nula proti útočnému týmu jako je Plzeň je asi příjemná, že?
Pocit je to samozřejmě hezký, ale dneska jsme potřebovali především vyhrát a získat tři body. To je důležité.

Vy jste měl ale spousty povedených zákroků proti tahounům Plzně jakými jsou Vlasák a Straka…
Bylo to i o štěstí, brankář ho musí mít nebo prostě nějaké góly dostane z dorážek po odražených pucích. Štěstí stálo při mně (úsměv).

Jaký byl nejhorší moment utkání z vašeho pohledu. To dlouhé oslabení?
Neřekl bych, každý zákrok byl podle mě důležitý.

Jako tým jste předvedli povedený výkon, souhlasíte?
Určitě, nejde o to hrát profesorsky, bojovat musí všichni a vidíte, přineslo to body.

V Litvínově jste dva zápasy, zažil jste dva různé trenéry – Reichla a Kýhose. Máte srovnání?
Zápasy jiné nebyly, v Pardubicích jsme se předvedli v dobrém světle, bohužel jsme prohráli. Proti Plzni jsme si to vynahradili.

V Litoměřicích vás vytlačil z branky Dušan Salfický, kterého vyhodili z extraligy, ale vy jste se na druhou stranu do ní dostal…
Jo jo, je to paradoxní. V hokeji to ovšem takhle chodí.

Jak vidíte svou šanci v Litvínově? Mohlo by z toho třeba vzniknout angažmá pro příští sezonu?
Tak na to zatím nekoukám. Jsem rád, že můžu chytat a nemusím sedět na střídačce. Jsou to pro mě zkušenosti.

Jak se vaše angažmá seběhlo?
Seděl jsem v Litoměřicích na střídačce, chytá Dušan a dva brankáři do klece nemůžou, takže mě povolali sem.