Po dvaceti letech jste pověsil brusle na hřebík. Proč?
Roli hrálo více aspektů, které se nakonec sešly v jednu chvíli. Neviděl jsem už v hokeji mou profesní budoucnost. Blíží se mi konec studia a chtěl bych zkusit štěstí v oboru, který jsem studoval. Potřeboval jsem změnit prostředí, abych mohl zažívat nové věci. V posledních dvou měsících mi už došly síly. Hokej jsem si neužíval a chyběla mi motivace pokračovat dál. Před zápasem s Třebíčí jsem ještě rozhodnutý nebyl, po něm už ale ano.

Sehrály v rozhodování roli také špatné sportovní výsledky Slovanu?
Nechci říkat žádné fráze, ale mě opravdu nebaví prohrávat. Nikde a nikdy. Je těžké, když se týmu nedaří delší dobu, tím spíš, když reprezentujete město, kde jste se narodil, kde máte spoustu známých a přátel a kde hodně lidí rádo ocení cizí neúspěch. Ale určitě to nebyl hlavní důvod.

Kariéru jste ukončil k 1. listopadu, ale klub tuto informaci zveřejnil až 19. listopadu. Byl jste s vedením Slovanu nějak domluvený na pozdějším oznámení?
Klub mi nabídl rozloučení na ledě před některým z domácích zápasů. To jsem nakonec odmítl, tak možná proto ta prodleva. Ale vzhledem k tomu, že jsem skončil po dvaceti letech, tak jsem těch devatenáct dní už vydržel.

Proč jste odmítl rozloučení na ledě?
Nepřijdu si jako legenda klubu, která by se měla takto loučit. Myslím si, že opravdový význam by toto loučení mělo pro mě a pro kluky, se kterými jsem v kabině strávil delší čas. S těmi se doufám neloučím navždy.

Ve Slovanu jste prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Vybavujete si své hokejové začátky?
Vzhledem k tomu, že jsem s hokejem začínal velmi brzy, a že si některé věci dost špatně pamatuji, tak si začátky úplně nevybavím. Vím, že mě k hokeji, a ke sportu obecně, přivedla moje rodina. Od mala mě v tom podporovala, což není samozřejmost, takže jí za to patří velké díky. Zpětně si uvědomuji i to, že jsem měl také štěstí, že jsem byl součástí ročníku, který dlouhou dobu vedl pan trenér Vrba. Měl k nám upřímný vztah, v této době jsme se zúčastnili několika mistrovství České republiky. Rád taky vzpomínám na sezony s trenérem Hnízdem, se kterým jsme zažili opravdu hodně srandy, nebo na ligovou sezonu ve starším dorostu, kdy jsme měli v kabině podle mého vážně dobrou partu a hokej jsme si užívali.

Vybavíte si svůj první zápas za dospělý tým Slovanu?
Byl to zápas v sezoně 2013/2014. Ke konci ročníku hrál Slovan skupinu o záchranu a bylo jisté, že se nesestoupí, tak mě vzali trenéři A-týmu na výjezd do Šumperka. Byl to takový paradox. Já byl nervózní, protože to pro mě bylo tehdy asi nejvýznamnější utkání a přitom vlastně vůbec o nic nešlo.

Za dospělý tým Slovanu jste hrál s menšími pauzami od roku 2014 do současnosti. Jak se za tu dobu Slovan změnil?
Změnil se stejně tak jako celá první liga. Nehrál jsem ji tak dlouho a nejsem statistik, ale přijde mi, že dříve ji hrálo víc starších hráčů. Kluby si mohly dovolit vlastní kmenové hráče, dnes je v lize takových týmů jen pár. Ostatní musí přistoupit vždy na nějaký kompromis, pokud chtějí s hokejem v lize pokračovat.

Hrál jste za Ústí a za Děčín. Nelákalo vás opustit Ústecký kraj?
V Ústí jsem vyrostl, a když pro mě nebylo místo v Ústí, dali mi šanci v Děčíně. Zažil jsem tam taky pěkné období a zápasy, navíc mám Děčín rád. V mládeži jsem měl možnosti jít hrát jinam, ale zvolil jsem si svoji cestu. Já to měl vždycky trochu jinak nastavené. Studoval jsem tady v Ústí a byl jsem rád, že se mi u toho dařilo hrát i hokej. Nikdy jsem si angažmá jinde aktivně nehledal, ani mi nechodily zajímavé nabídky. Teď, když jsem skončil ve Slovanu, se mi ale pár lidí ozvalo.

Když se řekne Slovan Ústí, co se vám vybaví?
Něco, co bylo dvacet let velkou součástí mého života.

Ve 155 zápasech jste získal 22 bodů. Který z nich byl nejdůležitější?
Gól proti Slávii v minulé sezoně. Nějak se to tam odrazilo, ale byl to vítězný gól, což je krásný pocit.

Se kterým spoluhráčem se vám hrálo nejlépe?
Nechce se mi jmenovat, protože bych někoho zákonitě vynechal, ale je to většina kluků, kteří jsou dodnes mými kamarády. Myslím, že když vám to šlape s někým, s kým si lidsky rozumíte, je to opravdu radost. Nikdy jsem si spoluhráče nevybíral, naopak jsem měl vždycky radost, když se mnou rád hrál někdo zkušený.

Když se celkově ohlédnete za hokejovou kariérou, jaká byla?
To je asi nejtěžší otázka. Něco mi dala a něco mi vzala. Jsem rád, že jsem si zkusil hokej na profesionální úrovni, ale ač si to dost lidí neumí představit, není to pro každého. Nic převratného jsem v hokeji nedokázal, ale přesto jsem spokojený s tím, co jsem dokázal sám sobě. S hokejem jsem se navíc podíval do Kanady a minulý rok do Ruska na světovou univerziádu, což považuji za největší zážitek spojený s hokejem.

Je pro vás obtížný přesun k životu bez hokeje?
Můj život naštěstí nikdy nebyl jen hokej, to bych se už asi dávno zbláznil. Nejvíc mi asi bude chybět každodenní dril, na to si prostě člověk navykne. Ale když přijdu na pracovní pohovor a zeptají se mě, co jsem dělal, je těžké vysvětlit, že hokej. Radši si s tím ale poradím teď než za deset let.

Kdysi jsme se bavili o tom, že byste rád hrál za univerzitní tým v Ústí. Stále to platí?
Neznám pravidla Univerzitní ligy a kdy tým vznikne, plánuji dostudovat v příštím roce. Takže uvidím, jaké budou možnosti. V současnosti nad tím ještě přemýšlím. Lákalo by mě zahrát si ještě za Děčín, ale to se bude odvíjet od mé práce.

AUTOR: JAN PROŠEK

Martin Zdvořáček
Datum narození:
14. srpna 1994
Kariéra: Ústí n. L., Děčín
Zápasy za Ústí: 155
Góly: 2
Vítězné góly: 1
Góly v přesilovce: 1
Asistence: 20
Body: 22
Trestné minuty: 80