Nabídku na účast ve vzpomínkovém zápase v Praze sice kvůli velké vytíženosti odmítl, na japonský zázrak ovšem vzpomene často. "Zrovna v zápase proti Vrchlabí jsme se pozdravili s Honzou Hlaváčem, nedávno jsme zase byli natáčet s Robertem Zárubou a Milanem Hejdukem nějaký dokument, takže k Naganu se vždy nějak dostaneme a vždy si něco řekneme," zmínil během rozhovoru, v němž se mluví i o Kale Costovi, Jaroslavu Roubíkovi, nebo šancích Slovanu na návrat do Chance ligy.

Díky sérii deseti zápasů jste se vyšvihli na třetí pozici, je to meta, o níž jste před sezónou chtěli bojovat, nebo je to zatím nad plán?
Jdeme postupnou cestou. Poměrně hodně jsme trénovali, abychom mužstvo připravili na druhou půlku sezóny, potažmo na play-off. To bylo možná v některých zápasech trochu vidět, že jsme je hráli v únavě. Teď se nám to ale vrací, myslím, že mužstvo je dobře připravené. Naším cílem je teď vystoupat co nejvýš, abychom měli před vyřazovacími boji pozici co nejlepší. Není to tak, že bychom plánovali, kolikátí chceme po základní části být, ale zkrátka chceme být co nejvýš.

Před sezónou se do Ústí vrátilo s vámi hodně spjaté jméno Kale Costa, jemuž se zatím daří. Jak hodnotíte jeho výkony?
Je to pracant, týmový hráč, který nic nevypustí. Já mám takové typy rád, přál bych si, aby takoví byli všichni, co se přístupu týče. Je to důvod, proč je tolik platný, můžeme ho využívat prakticky ve všech herních situacích. Jeho gólový a bodový přísun je samozřejmě velmi důležitý pro náš tým.

Oproti dvacetiletému mladíkovi tu je pak nestárnoucí Jaroslav Roubík…
Po pádu do 2. ligy jsme začali tvořit mužstvo od nuly a Jarda byl první, nebo jeden z prvních, které jsme oslovili, zda by neměl chuť nám pomoci. Po té několikaleté přestávce pro něj byl začátek těžký, ale postupně se dostával do herního tempa a dnes má na mužstvo obrovský vliv a je pro nás velkým přínosem.

Mluvilo se o tom, že 2. liga bude velmi kvalitní soutěží. Potvrzuje se to?
Jednoznačně. Plno těch malých derby, i třeba velké derby s Chomutovem, má náboj i kvalitu, hraje se hezký hokej, chodí i dost diváků. Nechci teď snižovat něčí kvalitu, ale možná v základní části, kde hrála ta šestnáctka pohromadě, byli někteří soupeři trochu slabší, ale teď v nadstavbě je s námi sedm velice dobrých týmů.

Play-off se blíží, hlavním favoritem na postup je samozřejmě stále Znojmo, ale má tento tým šanci vrátit se zpět do Chance ligy?
Dělám pro to maximum, ale naše práce je postupná. Znovu opakuji, že jdeme krok po kroku. Prvním cílem je teď skončit co nejlépe v tabulce, v play-off už se pak může stát cokoliv. Pro mužstva ze západní skupiny může být trochu výhoda, že je vyrovnanější a je zde tedy i více kvalitních týmů a zápasů.

V Praze proběhlo vzpomínkové utkání k 25. výročí zlata z Nagana, vy jste ale v nominaci chyběl…
Odmítl jsem. Volali mi, byl jsem nominovaný, ale v současné době mám opravdu hodně aktivit, ať už je to trénink mých synů v Německu, nebo samozřejmě práce pro klub. Krom toho, že trénuji, tak jako jednatel také sháním peníze a sponzory, což zabírá hodně času. Aktuálně mám zkrátka v životě jiné priority, ačkoliv je pro mě Nagano samozřejmě stále krásná vzpomínka, stejně jako pro celý národ.

Jste alespoň v kontaktu s bývalými spoluhráči?
Samozřejmě, potkáváme se pořád, tak to v hokejové branži chodí. Ať už jsou to kluci z Nagana, z Lillehammeru… Zrovna v zápase proti Vrchlabí jsme se pozdravili s Honzou Hlaváčem, nedávno jsme zase byli natáčet s Robertem Zárubou a Milanem Hejdukem nějaký dokument, takže k Naganu se vždy nějak dostaneme a vždy si něco řekneme.

Před lety jste na zimním stadionu během jednoho z domácích zápasů měli fanoušci dokonce příležitost si prohlédnout vaši zlatou medaili. Neplánujete to teď, i vzhledem k tomu výročí, a pro věrné druholigové fanoušky, zopakovat?
Určitě můžeme něco takového vymyslet a zorganizovat, je to dobrý nápad. Fanoušci v Ústí si to za to, jak nás podporují, zaslouží.