Mezi extraligovými stadiony platí za veterána. Má ale kouzlo, které moderní ledové paláce vinou své jednotvárnosti mít nemůžou. Kde je na Zimním stadionu Ivana Hlinky nejlepší výhled? A kde nejhorší? Pátrali jsme mezi fanoušky a i na vlastní pěst, lépe řečeno na vlastní oči.

Celkem se na litvínovský zimák, který byl daný do provozu v prosinci 1955, vejde oficiálně 5944 míst. 2044 diváků může sedět, 3900 míst je k stání. V minulosti byla kapacita až 9 tisíc, postupně se ale snižovala. Nejvíc míst ubrala výstavba VIP prostor na severní tribuně a také rekonstrukce míst k sezení. 

V současné době může na extraligové zápasy kvůli vládnímu nařízení pouze tisícovka fanoušků, všichni musí sedět. 

A to nevoní všem. Hlavně ti, kteří byli zvyklí stát na jihu, jsou nespokojení. Přesunout se museli na východní tribunu, najdete je v sektoru V4. „Já už několik let chodím stát na jih. Dělám tleskače, atmosféru, mám buben," říká Vítězslav Bílek vulgo Kozel. I přesto, že je jih nyní zavřený, Kozel na zápasy chodí. Na východě ale trpí. 

To Miroslava Zlatníková si od hokeje dává pauzu. Také se nejraději dívala na hokej z jihu, její místo bylo na nejvyšším stupínku, odkud prý měla dobrý výhled. „Teď nechodím, protože když nemůžu stát na svém jihu, tak mě to moc neba. Že bych šla sedět? To ne, pro mě jsou místa k sezení ta nejhorší, u hokeje sedět neumím. A je mi tam zima," říká s úsměvem. 

Sezení není ani pro Růženu Jarošovou, další členku litvínovského „jižního" kotle. „Když budu chtít sedět, tak půjdu do divadla," tvrdí. Stanislavu Sentenskému sedět nevadí, na sedačku se přesunul právě z jihu kvůli zdravotním problémům. „Na jihu jsem měl úžasnou partu, s ní jsem jezdil i ven. Postřehl jsem vše, co se na ledě dělo. Ze zdravotních důvodů mám permici k sezení, ale tam se tolik nefandí."

Procházka po vyprázdněné jižní tribuně během nedělního duelu Litvínova s Brnem nastolila spoustu otázek. Jak se fandům, kteří chodí stát za branku, dívá na hokej přes černou síť, která je od plexiskla až po strop zavěšená kvůli bezpečnosti? „Na začátku mi vadila. Pak jsem si ale zvykla natolik, že už ji ani nevnímám. Horší je, když si přede mě stoupne někdo, kdo je vyšší. A to je skoro každý," říká Zlatníková. „Mně nevadí. Víc mi vadí mít před sebou sloup, jako se vám může stát v Pardubicích," přidává Jarošová. 

Stání na jihu má ale další specifika. Ten, kdo přijde do ochozů při exponovaných zápasech později, se musí spokojit s místy na krajích tribun. A některá z nich jsou opravdu velmi špatná. Z jedné strany brání ve výhledu větrák, z druhé pak budka pro brankového rozhodčího. A ten, kdo se na jihu postaví za branku, musí hokej sledovat přes rušivou reklamu umístěnou na plexiskle. Z prvního schodu navíc není vidět na brankovou čáru. 

„Proto chodím stát na západ za střídačku hostů. Moje oblíbené místo je na úrovni modré čáry. V minulosti jsem stál a seděl na každé tribuně, tak jsem si udělal přehled, které místo mi nejvíc vyhovuje. Proč zrovna tohle místo? Je to kousek nad ledem, je tam výborná viditelnost na ledovou plochu, máte přehled o hře. Možná je poté i debata s rozhodčími před zápasem a možnost sdělit různé informace soupeřům," přesvědčuje Jan Trousil. Stání za jednou z branek pro něj není. „To člověk pak nevidí tak dobře na protilehlou branku a při vstřeleném gólu vlastně čeká na reakci zbylých ochozů. Není tam ani přehled o ofsajdu a tak podobně." 

Z jihu se přesuňme na protilehlý sever. Pokud si na něm stoupnete na první schod, brankovou čáru uvidíte. I zde je ale na plexi reklama, která výhled na led notně komplikuje. Řadě fanoušků na severu vadí to, že jeho část patří příznivcům hostujícího týmu. „Často jsou hosté agresivní," zmiňuje Martin Sklenář. I on raději chodí stát na západ. „Také chodím za střídačku hostí. Za 26 let tam mám spoustu známých a kamarádů." 

Sklenář má vyhraněný názor na místa k sezení. „Sedět? To je pro mě nejhorší. Je to tam dost nahňácané, hůř se fandí a není to pohodlné," míní. 

Pravdou je, že především sezení na západě vedle střídaček obou mužstev je problematické. „Permice máme vedle naší střídačky v úrovni vhazování před bránou. Pokud se hraje před bránou tak super, pokud se hraje na druhém konci před bránou, tak katastrofa v rohu, to musím koukat na obrazovku. Super je to za střídačku. Je vidět do všech rohů a i na kluky na střídačce. Vidíte trenéra, jak s nimi pracuje," přidává svůj názor fanynka Regina Břiničilová. 

Také ona během předchozích let na litvínovském zimním stadionu vyzkoušela, jaké je to dívat se na hokej z různých úhlů. „Dobře se kouká z vyšších pater," tvrdí. 

Vydejme se proto nejprve na východní tribunu, která je celá pouze k sezení. V roce 2013 byla stejně jako ostatní místa na sezení zrekonstruována. Nedávno pak byly na její kraje přidány pohodlné polstrované sedačky, v nichž je radost sedět. De facto ze všech míst východní tribuny je na led parádně vidět. Problém je jen na krajích, ty se ale zaplní jen při velmi atraktivních zápasech. Jako na dlani má divák hokejisty přímo pod střechou Hlinkova stadionu. Problémy na východu ale můžou mít hůře pohybliví lidé, schody jsou totiž velmi příkré. 

„Na východě je dobrý pohled, je to blízko ledu," souhlasí David Šimon. I on ale patří k zastáncům stání, na východní tribunu by si sednout za normálních okolností nešel. „My musíme při hokeji stát," usmívá se. „Párkožroutům tak bráníme ve výhledu," dodává. To Jiří Novák si sezení na východě nemůže vynachválit. „Koupím si něco dobrého, třeba brambůrky, párek, sednu si do své osmé řady, mám to skoro na červené, a kochám se hokejem. Dřív jsem seděl níž, tam vám přijde hra rychlejší." 

Podobný rozhled jako z východní tribuny je i z tribuny západní. A díky větší strmosti možná ještě lepší! „Ta strmost je unikátní. Podle mě je to nejlepší tribuna v extralize! Já se z ní na áčko dívám nejraději, moje místo je přímo pod střechou. Na mládež ale chodím k ledu, tam je pak zážitek intenzivnější," nabízí svůj názor Petr Duchan. 

Na Zimním stadionu Ivana Hlinky bývá často pořádná zima, naše putování po legendární aréně ale zakončíme tam, kde je teplo a pohodlí. David Kalvas, reportér Českého rozhlasu, se posluchačům pořadu S mikrofonem za hokejem hlásí z dřevěné prosklené kukaně, která k západní tribuně neodmyslitelně patří už od roku 1964, kdy byla postavena. „Moje místo sice není přímo na červené, ale i tak je z něj parádní rozhled. Pode mnou sedává Robert Reichel, často tu vidím i další legendy. Mně osobně ale vadí, že přes sklo dovnitř neproniknou žádné zvuky. Proto musím mít ven protažený ještě jeden mikrofon, aby v rádiu byla slyšet atmosféra." 

Luxusní jsou rovněž VIP prostory na severu, kde v jakýchsi sky boxech sedávají majitelé klubu a jeho sponzoři. K dispozici mají zásoby jídla a pití, samozřejmostí jsou obrazovky s opakovanými záběry. Petr Pracný, v minulosti zastávající práci ochranky, byl v Litvínově na hokeji poprvé v roce 1972. Pochopitelně pár zápasů zhlédl i ze zmiňovaných VIP prostor na severu. „Jak říká David, ten zážitek za sklem je prostě jiný. Nejste tak vtaženi do hry. Ve VIPu na severu navíc ve výhledu brání bezpečnostní síť. Já se radši na hokej dívám od ledu, ale teď mám skvělé místo na východě, je téměř na červené." 

A perlička na závěr: v minulosti se dalo fandit i z oken hotelu, který je v útrobách severní tribuny. Autor tohoto článku v něm dokonce strávil týdenní dovolenou, aby se mohl kochat hokejem z netradičních míst.