Ačkoliv není odchovancem a v Ústí nad Labem strávil jen poslední tři sezóny, dokázal si získat sympatie diváků. "Pro Ústí jsem se nadchnul, dva roky zde bydlím a znám tu i spoustu lidí mimo hokejové prostředí. O to bylo těžší odejít. Bylo to zatím nejtěžší rozhodnutí v mojí kariéře," vypověděl v exkluzivním rozhovoru pro Deník po zápase proti "svým", kde vstřelil jednu z branek Mostu.

Mnohé váš náhlý odchod ze Slovanu šokoval. Co vás k tomu vedlo? Mluví se o výplatách, které klub dluží hráčům…
Hlavním důvodem bylo nesplnění podmínek ve smlouvě ze strany klubu vůči hráčům. Dva měsíce jsme neviděli ani korunu, já osobně mám na účtu poslední výplatu 23. listopadu, od té doby ani ťuk. Kdyby vše přišlo 10. ledna, jak bylo panem majitelem řečeno na tiskové konferenci, nemuselo k mému odchodu dojít. Chtěl jsem tím ukázat, že je něco strašně špatně.

Před svátky to byla určitě velká nepříjemnost. Někteří mladší kluci si prý museli půjčovat třeba i peníze na dárky…
Rozhodně. Všichni se těší na klidné Vánoce, období, které je důležité i mentálně, protože od hokeje po půl roce na chvíli vypnete, oddechnete a připravíte se na rozhodující část sezóny. A najednou místo toho, právě kvůli hokeji, řešíte takové věci. V týmu jsou kluci, kteří mají rodiny, jež musí živit, další musí platit nájem. Pak samozřejmě i mladíci, kteří ještě bydlí u rodičů, ale i oni už potřebují finance na poplacení svých věcí. Řada z nich musela sklopit uši a říct si o peníze jinde, což pochopitelně příjemné není.

Tisková konference Ústecký Slovan. Vlevo generální manažer klubu Mikael Agateljan, vpravo trenér a sportovní manažer Miroslav Kanis
Hráči bez výplat a klub v úpadku? Závazky s nimi jsme vyrovnali, řekl Agateljan

Zaráží mě ale fakt, že i přes tak špatnou atmosféru jste v tomto období uhráli vlastně nejlepší výsledky v průběhu celé sezóny. Někoho by přitom mohl napadnout třeba bojkot. Jak to vypadalo v posledních týdnech v kabině Slovanu?
Tady bych odpověď rozdělil na dvě části. Zaprvé je potřeba zmínit, že hráči musí plnit všechny povinnosti, které mají dané klubem ve smlouvě. Pokud tak nečiní, má klub řadu možností, jak hráče limitovat. Opačně těch možností tolik není, takže pro hráče je v podobných situacích těžké s tím něco dělat.

A zadruhé?
Ze začátku sezóny si to trochu sedalo, bylo tu dost nových jmen, pak s tím hodně zacloumal i odchod pana Růžičky. Dost z nás to zarazilo či překvapilo.

Nakonec jste se ale znovu zvedli…
Ano, přišla řada impulsů, a tím nemyslím příchod nového majitele, které nás nastartovaly. Celý tým si zaslouží neskutečné uznání za to, jak se dokázal v takových momentech semknout. Za zlomový bych označil domácí zápas s Chomutovem (na konci roku 2023 porážka 2:4, pozn. autora), kdy přišla fantastická divácká návštěva, lidé nás hnali dopředu a my žrali led. Tam jsme ukázali, že my ten charakter máme.

Právě z Chomutova jste dříve odmítl zajímavou nabídku a zůstal jste v Ústí. Odejít nyní tak muselo být hodně těžké, souhlasíte?
Jednoznačně. Bylo to zatím nejtěžší rozhodnutí mojí kariéry. Pocházím z malého města, kde se dá hrát hokej maximálně do žáků, takže jsem nikdy nezažil takové to oslavování odchovanců. Až do mého příchodu do Slovanu. Tady jsem to díky fanouškům zažil! V Ústí jsem třetím rokem, nadchl jsem se pro něj a za ty sezóny jsem si tu snad vybudoval i nějaký respekt. I proto jsem cítil povinnost, že to mám být právě já, kdo nějakým způsobem poukáže na to, že zde není všechno tak růžové, jak se navenek zdá. Doufal jsem, že to lidem nebude jedno, a ledy se snad trochu hnuly. I když je to vykoupené mým odchodem.

Podle informací Deníku jsou na odchodu i další hráči, které ovšem klub nechce uvolnit. Jak to, že vám se to povedlo?
Plno z nás mělo ve smlouvě bod, že pokud přijde nabídka odjinud, klub je uvolní. Toho využil třeba Karel Kubát. Pak se ale změnilo vedení a některé tyto sliby zůstaly zapomenuty. Já jsem byl ale ve Slovanu jen na hostování, díky čemuž jsem mohl absolvovat proces, který nakonec vyústil v přestup. Nebylo to ale jednoduché a nakonec se vše stihlo za pět minut dvanáct.

Povídejte…
I já chci hrát důležitá utkání, tím myslím play-off, vše jsem tedy potřeboval stihnout do středy tak, abych mohl za Most nastoupit už v prvním kole nadstavbové části a splnil potřebný počet startů. Po úterním tréninku, kdy se to ve mně definitivně zlomilo, jsem tak měl prakticky až do večera telefon na uchu a ve středu ráno se všechno naštěstí doladilo. Tady bych chtěl poděkovat panu Kanisovi z ústeckého Slovanu, že můj odchod nakonec nezdržoval.

Nyní už tedy válíte v Mostě. Proč jste se rozhodl právě pro Lvy?
Dva roky už bydlím v Ústí, takže jsem hledal prakticky cokoliv v dojezdové vzdálenosti. Jsem rád, že Most o mě projevil zájem, ačkoliv vím, že se Slovanem je to jedno z derby. Já už ale z časových důvodů nemohl koukat i na věci, které by jindy mé rozhodování ovlivnily, tedy zda jdu k rivalovi nebo ne. Nechtěl jsem si v průběhu sezóny zvykat na nové lidi a nové okolí, proto jsem vděčný, že mohu být do konce sezóny v Mostě.

A hned 2. kolo nadstavby vás nasměrovalo proti Slovanu… Jaký to byl zápas?
Zápas to byl vyhrocený, na obě strany se hrál bojovný a pěkný hokej. Šťastnější byl nakonec Most.

Tisková konference Ústecký Slovan. Vlevo generální manažer klubu Mikael Agateljan, vpravo trenér a sportovní manažer Miroslav Kanis
Hráči bez výplat a klub v úpadku? Závazky s nimi jsme vyrovnali, řekl Agateljan

A jaké to bylo konkrétně pro vás?
Popravdě jsem se snažil na to v týdnu nemyslet. Čím delší doba bez výplat v Ústí byla, tím více semknutí jsme byli my. Vytvořili jsme si až rodinnou partu, takže jsem si nedokázal představit, že teď budu hrát proti nim. Na druhou stranu i takový je někdy hokej. Jakmile padne puk na led, člověk to musí hodit za hlavu, i když někde vzadu mu ten majáček pořád bliká, po zápase se spolu zase můžeme zasmát a podat si ruce. Bylo ale hodně nepříjemné, že na to došlo tak brzy.

Váš odchod bolí i fanoušky, kteří vás ale chápou. Co byste jim vzkázal?
Já už jsem to nastínil na sociálních sítích, ale rád to zopakuji ještě jednou. Jako kluk, který to nedotáhl úplně tam, kam si vysnil, jsem měl tu čest zažít v Ústí podporu rovnající se extralize. Rodiče jezdili z domova na každý náš domácí zápas 250 kilometrů a po posledním utkání s Kobrou Praha, kdy jsme udělali tu osmičku, odcházeli s hodně sevřeným srdcem. Fanouškům jsem za tu podporu nesmírně vděčný, je až neskutečné, kolik nejen mně, ale nám všem dokázali dát energie.

Jde vidět, že vám to tu přirostlo k srdci. Je tedy šance, že se ještě do Slovanu někdy vrátíte?
Budu jedině rád. Vážně bych si to moc přál. Doufám a věřím, že se to všechno zase v dobré obrátí a že ústecký dres ještě někdy obléknu.