Od mistrovství světa uběhl týden. Co všechno jste stihl?
Chodím si zahrát tenis, abych měl alespoň nějaký pohyb. Cizí mi teď není grilování, to mám hodně rád. V jídle se úplně neomezuji. Patřím k těm šťastnějším, u mě totiž nehrozí, že bych přes léto nabral třeba pět kilo. Ale milovníkem knedlíků nejsem. (smích) Jinak po těžké sezoně hlavně odpočívám. Byl jsem si i zalítat letadlem.

Svým?
Jsem osm měsíců v roce mimo Česko, vlastní letadlo u mě zatím postrádá smysl. Přes léto si párkrát zalítám, abych nepřišel o licenci. Je to dobrý relax a odreagování.

Zklamání z neúspěšného šampionátu už vyprchalo?
Už jsem to vstřebal, i když zklamání bylo velké. V tom posledním zápase proti Finsku jsme si vyhrát prostě nezasloužili, tahali jsme za kratší konec.

Šlo o utrápený turnaj. V čem byl problém?
To je na větší diskusi. Chemie v lajnách nebyla optimální a taková, jakou si trenéři představovali. Rotovalo se sestavou, nezapadlo to do sebe ani v jednom případě. Přitom herní systém byl propracovaný, měl hlavu a patu.

Uškodil hodně přehnaný optimismus?
Po vydařené přípravě se mohlo zdát, že jsme byli našlapaní a že jsme si pro medaili skutečně jeli. Ale je třeba říct, že kádr se obměňoval, přicházeli noví hráči, třeba i ti, co ani nebyli v přípravě. Přehnaný optimismus neuškodil, to by nás ovlivňovat nemělo.

Robin HanzlRobin HanzlZdroj: Deník/Jan PechánekPatříte k hráčům, kteří čtou články a různé prognózy?
Já v sociálních sítích úplně nejedu, takže mě hodně věcí mine. Něco si sem tam přečtu. Diskusní fóra a názory rádoby expertů ale nečtu vůbec. To by mě asi položilo. (smích) 

Hlavně trenér Filip Pešán spoustě lidem leží v žaludku. Proč?
Na to bych strašně rád znal odpověď. Zarazilo mě, že lidem vadila jeho pokerová tvář. To jsem nepochopil, nevím, co na tom komu vadí. Zažil jsem spoustu trenérů, od klidných po totální magory. Preferuji daleko víc klidnějšího kouče než blázna, který nadává a komentuje rozhodčí. Filip tam přitom měl Špágra (asistent Jaroslav Špaček, pozn. red.), ten umí být na střídačce hodně emotivní.

Jaký je tedy Filip Pešán trenér?
V šatně umí vypustit čerta z krabičky. Umí zařvat. Na mezinárodní scéně je první rok, učí se. Bude se jen zlepšovat. Já s ním problém neměl.

A ostatní?
Žádný vážnější konflikt jsem nezaregistroval, problém nebyl.

Kdo z hráčů vás příjemně překvapil?
Flíček (Jakub Flek, pozn. red.). To bylo překvapení asi pro všechny. Předváděl skvělý hokej. Ukázal, že mu jsou Karlovy Vary malé a že má chuť porvat se o místo v cizině. Byl neskutečně energický.

Vy jste se zúčastnil i mistrovství v roce 2017. Můžete oba turnaje porovnat?
My věděli, že to letos bude zvláštní turnaj. Ono fakt není příjemné hrát před prázdnými tribunami. A v hlavě mi utkvěla nejvíc asi právě ta koronavirová omezení. Co se týká týmu - v Paříži byl kádr plný zkušených hráčů z NHL. Tady byli ze zámoří mladí kluci, kteří si na roli lídra teprve zvykají. To byl hlavní rozdíl.

Nyní odpočíváte, ale jednu věc pořád řešíte - ve Spartaku Moskva vám vypršela smlouva. Jak to vypadá s další sezonou?
Trvá to déle, než bych si přál. Nejsem typ hráče, co by čekal do poslední chvíle. Rád bych měl brzy jasno, abych si podle toho mohl naplánovat léto a přípravu. Nerad měním, se Spartakem jednám, ale musí jít o smysluplnou nabídku. 

Kolik dalších možností leží na stole?
Dvě. Švédsko a Švýcarsko. Zvažuji to, obě ligy patří k evropské špičce.

KHL už tedy není prioritou?
Byl jsem tam čtyři roky a nemůžu říct nic špatného. Zájem o Čechy ale v KHL uvadá. Nevím, zda do toho zasahuje i politika a momentální napjaté vztahy mezi Českem a Ruskem, i to je možné. Zájem o české hráče už v Rusku tak velký není.

Doba návratu do Česka ještě nenastala?
Zatím ne, není to na pořadu dne. Dokud o mě bude zájem, budu v zahraničí. Až se vrátím, určitě si budu chtít zahrát v jednom týmu s bráchou. V Ústí nad Labem stavím barák, chci se tam vrátit. Ono už se to moc nenosí, ale já jsem hrdý Ústečan. Nemám důvod po kariéře žít jinde.

Váš bratr Martin je nově v Českých Budějovicích. Konzultoval s vámi rozhodnutí opustit Litvínov?
Ano, bavili jsme se o tom. Od Litvínova nedostal adekvátní nabídku, navíc je třeba říct, že se k němu nezachovali úplně správně. Budějovice jsem mu doporučil. Noví trenéři, nový tým, budou silní. Teď už je jen na Martinovi, aby se tam dokázal prosadit. Snad bude spokojený. Zrovna v sobotu má svatbu, tak se na ni těším.

Co po ní? Pořádná dovolená?
Jo, ale nikam daleko. Maximálně tři hodiny odsud. Toho cestování už bylo víc než dost.

Zdroj: Youtube

Nemohu opomenout nedávné tragické úmrtí Marka Trončinského. Vyrůstali jste spolu.
Já se to dozvěděl během zápasu se Švýcarskem, když jsem seděl na tribuně. Byl to šok. Tronču jsem znal odmala, prošli jsme spolu základní školou, až po ní se naše cesty rozpojily. Vídali jsme se jednou dvakrát do roka. Šoumen a super kluk, vzpomínám na něj jen v dobrém. Pohřeb jsem nestihl, akorát jsme se vraceli z Lotyšska. Určitě za ním ale brzy zajdu.

Trončinský tak trochu pootevřel téma psychologie profesionálních sportovců. Jde o zanedbávanou záležitost?
V Česku je psychologie sportovců snad sprosté slovo. Přitom ve světě jde o celkem populární záležitost. Když to vezmu přes hokej, je zapotřebí se starat i o psychiku hráčů, ne jim jen posílat peníze. Bylo by ku prospěchu věci, kdyby kluby využívaly psychologa pravidelně. Některým klukům to může hodně pomoct.