Ačkoliv celek z krajské metropole získal ze 48 zápasů 70 bodů, nejen, že se neprokousal do vyřazovacích bojů, ale dokonce si nedokázal zajistit ani přímou záchranu v soutěži.

Před desetiletím ještě nepředstavitelné! Důkaz? V sezóně 2011/2012, kdy Slovan naposledy vyhrál základní část, proklouzla do play-off z osmého místa Třebíč, jíž stačilo 71 bodů. Tehdy se ovšem hrálo 52 zápasů, tedy o čtyři víc. O rok dřív stačilo, pravda, ze 44 zápasů, Vrchlabí na osmou příčku 64 bodů, nejlépe porovnatelné jsou sezóny 2008/2009, respektive 2009/2010. V obou se hrálo 46 zápasů, v té první by 70 bodů stačilo na 7. příčku, o rok později dokonce na 6. místo.

Jistě, všech 17 celků před letošním ročníkem vědělo, do čeho jdou. Vysoký počet týmů, který narostl během covidové a nesestupové doby, bylo potřeba zredukovat. Každý účastník druhé nejvyšší soutěže posiloval, kde se dalo, ve strachu z nemilosrdného klíče. Tři poslední přímo do 2. ligy. Další dva do play-down, neúspěšný ze série na 4 vítězství rovněž o patro níž. Vítěz bude hájit příslušnost mezi profesionály v další až sedmizápasové sérii proti v euforii hrajícímu vítězi 2. ligy. Jak řekl Tvrzník, prostě masakr!

Přesto jsou čísla nemilosrdná, vcelku vyrovnaná bilance prostě byla letos příliš málo. Ústí vyhrálo 23 zápasů, ve 25 odešlo poraženo. Celková bilance? 17 výher za tři body, dalších 6 v prodloužení, 7 porážek v prodloužení a 18 bezbodových zápisů.

Po předsezónní euforii, v níž fanoušci vítali příchody mnoha zvučných jmen, která slyšela na volání oblíbeného trenéra Míry Macha, přišly obavy. Zraněními zdecimovaný Slovan, v jehož i veterány protkaném kádru se na konci náročné pouti hromadí únava, musí zvládnout dvě série podobné play-off. Se Šumperkem má výrazně horší zápornou bilanci, ačkoliv hrál dvakrát doma a pouze jednou venku, vydoloval pouhé 2 body a zejména debakl 2:6 na ledě Draků bije do očí.

Co může být výhodou Slovanu? Zkušenost. Drtina, Trávníček, koneckonců i asistent trenéra Jaroslav Roubík, stejně jako hlavní kouč Mach, prošly nespočtem bitev, v nichž šlo skutečně o vše. Na druhou stranu je třeba zmínit, že odchovanců, či hráčů se vztahem k ústeckému hokeji, je v týmu pramálo. Brož, Mareš, Čermák, Tůma…

Při vší úctě ke všem hráčům ve žlutomodrém dresu, někteří mohou v případě neúspěchu v klidu ukončit kariéru, další si stáhnou mateřské kluby, po těch zbylých jistě někdo sáhne. Ústecký hokej čeká možná nejtěžší období v jeho novodobé éře. Jak ho ustojí? Rozhodnou dvě velice náročné série. Nebo, nedej Bůh, možná už ta první.