Bizarnější brankářskou masku na české hokejové scéně nenajdete. Gólman Ústeckých Lvů Zdeněk Orct si nechal na svou helmu nastříkat články a fotografie, které o něm vyšly během jeho bohaté kariéry v novinách. Na masce tak z dálky svítí titulky: „Orcte, co jsi to udělal?" a nebo „Orct srazil pěstí rozhodčího."

Skandální výstřižky z novin ale bere zkušený gólman s humorem a říká: „Pikantních článků mám schovaných ještě dost, možná by to vystačilo i na pokračování, na masku číslo dvě," směje se.

Zdeňku, prozradíte, jak vznikl nápad dát na masku staré výstřižky z novin?
Celý ten nápad vznikl opravdu v mé hlavě. Říkal jsem si, že hokej hraji už hodně dlouho. Táta mi vedl kroniku a od té doby, kdy umřel, mi ji vede sestra. Článků je v ní opravdu hodně, je to zajímavé čtení. Tak jsem si řekl, proč to nedat na masku, když se moje kariéra pomalu blíží ke konci. Myslím si, že je to takhle docela originální.

Při čtení výstřižků se vám jistě vybavila řada vzpomínek…
Většinou to byly ty pikantnější zážitky. Na masce je tak například článek o tom, jak jsem při zápase srazil rozhodčího a dostal jsem distanc na sedm zápasů. Je tam popsaná i potyčka s protihráčem Žemličkou, kdy jsem dostal deset vteřin před koncem zápasu trest pět plus do konce utkání a nemohl jsem chytat penalty. My jsme v nich pak prohráli, takže jsem v obou těch případech dostal od trenérů docela céres, když to řeknu hodně slušně (smích).

Prozradíte, kolik jste za originální helmu zaplatil?
Masky máme plně hrazené klubem. Odhadem může stát kolem deseti až patnácti tisíc i s nástřikem. Ale to si myslím já, nikdy jsem se o to nezajímal, protože jsem si ji ani jednou neplatil.

A jak dlouho trvala její výroba?
Masky mi pravidelně stříká pan Koral, spolupracuji s ním už od začátku, vlastně od té doby, co chytám v masce. Trvá to zhruba čtrnáct dní až tři týdny od té doby, co mu pošlu podklady. Doba výroby závisí na tom, jestli se mi líbí návrhy, které mi pošle zpátky. Některé masky trvaly déle a jiné byly hotové na první návrh. Ale konkrétně u této helmy mi říkal, že byl s přenášením článků docela problém, musí se to totiž kvalitně naskenovat. Pochválil mě, že je to sice nádherný nápad a krásná maska, ale že pro něj byla nejpracnější.

Jak už jste zmínil, na masce je článek o vaší potyčce s Richardem Žemličkou. Už jste si to nějak vysvětlili?
Jo, určitě. Byl to takový zkrat. Ale je pravda, že jsem ho jako protihráče nikdy nemusel. Znal jsem ho z několika srazů nároďáku a když se popereme na ledě, tak to neznamená, že se spolu pak nebavíme. Ne, že bychom byli nějací super kamarádi, já jsem byl z Litvínova, on byl z Prahy, takže jsme se ani nevídali. A když on hrál v Litvínově, tak já už jsem tam zase nebyl. Nějak jsme se k tomu ani nevyjadřovali, samo to vyplynulo. Ale vím, že mě jako protihráč hodně štval.

Jak na vaši helmu reagují spoluhráči v kabině? Říkají vám, ať už se hlavně neperete?
Ti starší, kteří mě znají, říkají, že už jsem se uklidnil a že to, co je na masce, už pomalu ani není pravda. Ale ono to třeba zase někdy přijde, nějaký výbuch. A ti mladší se mě zase ptají, jestli jsem to opravdu udělal. Diví se tomu. Ale chválí mi to třeba i soupeři, když ke mně přijedou, tak říkají, že je to pěkný nápad a dobré počtení (smích).

Viděl jste někdy u někoho podobnou masku? Nechal jste se u někoho inspirovat?
Ne, nikde jsem to neviděl. Ostatní masky, které jsem používal dříve, byly inspirací z jiných soutěží, jak z Evropy, tak ze zámoří, ale tahle mě opravdu napadla spontánně. Mám ji od loňské sezony, protože jsem si myslel, že už bude moje poslední. Ale nakonec pokračuji, tak v ní chytám ještě letos. Dalo by se udělat i pokračování, maska číslo dvě (smích). Články na ni by se určitě našly.

Proč jste si na helmu nenechal nastříkat naopak články, ve kterých vás autoři chválí?
Vždyť jsou tam i nějaké pochvalné titulky, třeba vpředu je napsáno „Větší hvězdou Orct." Ale já jsem tam chtěl dát spíše pikantní články. Nepotřebuji se nějak vychvalovat, je spousta zápasů, kdy jsem vychytal nulu a bylo to v novinách. Takových článků má ale každý brankář spoustu. Pochybuji ale, že má někdo v extralize například to, že srazil pěstí rozhodčího. Jsou to opravdu kuriozity.

Jak vůbec došlo na potyčku s rozhodčím. Vzpomenete si?
To si pamatuji naprosto přesně. Bylo mi dvacet let, hráli jsme ve Zlíně a snad v poslední minutě zápasu jsme dostali gól na 2:0 a ten rozhodčí se mi dle mého subjektivního názoru vytlemil. Já mu říkám co dělá a on ať zalezu do brány a podobné věci. Někteří rozhodčí jsou zkrátka hodně arogantní a tenhle byl jedním z nich.

Tak jste se neudržel a vyřídil si s ním účty ručně…
Strčil jsem do něj, jenže v té době ještě nebyly helmy a on spadl hlavou na mantinel. Takže mě hned vyloučili a od pana Beránka a Hlinky jsem dostal takový céres, že jsem byl asi pět centimetrů velký. Dostal jsem stopku na sedm zápasů, což byla v té době maximální možná výše trestu, ale díky panu Hlinkovi mi to po čtyřech zápasech prominuli. Dnes by to bylo asi o hodně horší.

Uvědomujete si díky masce při zápase, že nesmíte udělat žádný „Řepkův blikanec"?
(Smích). Ne. Já jsem takový magor, že tohle mi určitě nepomáhá. Když to na mě přijde, tak by mi pomohla snad jedině svěrací kazajka.

Dnes už to ale jistě berete s humorem, že?
Určitě. Je to i tím, že rozhodčí jsou jiní. Navíc jsem byl v té době mladý a co si budeme povídat, byl jsem také pěkný fracek. Ale je pravda, že do dneška nemusím třeba rozhodčího Šindeláře, který je na můj vkus totálně arogantní. Vím, že nás píská i v první lize a když přijede, bude zase stejný. Na druhé straně jsou rozhodčí, kteří mi pomalu říkají dobrý den, což ale neznamená, že se s nimi bavím nebo nebavím, ale že vím, že zápas odpískají stejně dobře jako ten arogantní. Mnohdy možná i lépe. Ale mají úplně jiný přístup k hráčům.

Takže je možné, že podobný zkrat na ledě ještě uvidíme?
Možné to je, třeba na ukončení kariéry (smích).