„Je to velká škoda, ale je to rozumné řešení. I kdyby se třeba v květnu ta situace uklidňovala, pandemie ustupovala, tak si nedovedu představit, že do Švýcarska pojedou fanoušci z celé Evropy. Ten šampionát by úplně ztratil smysl, každý by se bál tam jet, jak fanoušci, tak i hráči,“ myslí si 30letý Tyl, fotbalový trenér přípravky FK Teplice, velký sportovní nadšenec.

DO LEDNÍHO HOKEJE SE ZAMILOVAL AŽ POZDĚJI
Od šesti let žije fotbalem, hokej ho chytl až postupně, sám ho nikdy nehrál. „Neumím bruslit,“ přiznává se. „Za barákem jsme to ale s hokejkami mydlili pořád. Před sedmi roky jsem epizodně hrál hokejbal za Krupku, protože mě to lákalo. Také jsem začal fandit Litvínovu, jezdit na něj. Před čtyřmi lety jsem se vydal do Prahy na zápas naší reprezentace s Kanadou. Začalo mě to bavit ještě víc. Ať na reprezentaci přijdete kamkoliv, tak je tam úžasná atmosféra. Reprezentace je prostě záruka dobrého zážitku s potenciálem, že ten zážitek nebude jen dobrý, ale dokonce skvělý.“

MAMINCE OPLÁCÍ JEJÍ PŘEDCHOZÍ PÉČI
Na světové šampionáty bere svoji maminku, která je obecně velkou sportovní fanynkou. „Jakmile jde o nároďák nebo o sportovce, který hájí naše barvy, tak okamžitě fandí. Celý život vozila po hřištích a stadionech ona mě, tak teď na oplátku vozím já ji,“ usmívá se Tyl a v jeho hlase je cítit vděk.

Do Paříže a Kodaně se vypravili s cestovní kanceláři, do blízké Bratislavy se vydali na vlastní pěst vlakem. Oboje varianty prý mají své výhody i nevýhody. Cestovka vše zařizuje, o nic se nestaráte. Na druhou stranu, když jede člověk po vlastní ose, nemusí se na nic ohlížet, program a vše okolo si určuje on sám. A je to i finančně výhodnější. Záleží na člověku. Jestli má rád pohodlí, nebo jestli je organizačně schopný.“

Poprvé byl Jiří Tyl v Paříži před třemi roky. V poměrně nehokejové zemi se šampionát pořádal po téměř sedmi desítkách let. „Atmosféra nebyla taková, jako byla pak jinde. Ale rozhodně to byl hezký šampionát.“

Z BRATISLAVY SI DOMŮ SUVENÝR NEODVEZL
Nejsilnější zážitek si odvezl z Kodaně. „Byl to zápas s Ruskem, který jsme vyhráli v prodloužení 4:3. Akorát přicestovali Pastrňák a Krejčí, ten zápas rozhodli. Byl to úžasný zápas se skvělou atmosférou. Pamatuji si, že ještě dvě hodiny po zápase mi pískalo v uších.“ V hlavě má také cestu do dánské metropole. „Autobus byl plný fandů Komety Brno, která ten rok vyhrála titul. Cesta to byla velice hlučná. Zpívalo se, pilo a fandilo už tam.“

Před rokem byl ale Tyl v Bratislavě zklamaný. „Na to MS jsem se hrozně těšil. Slováci také žijí hokejem, takže očekávání byla velká. Byli jsme tam čtvrtý hrací den, už jsme si ale nemohli koupit suvenýr, protože vše bylo vyprodané. Občerstvení okolo stadionu také nestálo za nic. Celkově byl doprovodný program a fanzóna zklamáním.“

Jak už bylo naznačeno, obdivovatel litvínovských Robina Hanzla, Hübla a Lukeše, který má v lásce i hráče, kteří na světový šampionát přijedou bez řečí reprezentovat z NHL, se z každého mistrovství snaží domů přivézt kromě zážitků i suvenýry. „Vždy jsem chtěl mít hlavně maskota. V Paříži i Kodani se mi to povedlo, ale v Bratislavě mi slečna ve fanshopu řekla, že Macejko už je vyprodaný, že plyšáků v Rusku ušili málo. Ani památeční puk neměla.“

Na švýcarské mistrovství světa ještě Tyl lístky neměl. „S koupí jsem dlouho váhal, protože jsem měl tak trošku tušení, že se koronavir může rozšířit po Evropě. Byla to jen otázka času. Zrušení nemrzí jen mě, ale celý český hokejový národ. Opět se na šampionát chystalo hodně fandů. Je to už taková tradice – přichází květen, celý měsíc je hokej.“

HOKEJOVÝ ŠAMPIONÁT JE TAHÁKEM KAŽDÝ ROK
Tyl se na rozdíl od některých fanoušků nedomnívá, že by se mistrovství světa v hokeji stalo všedním, protože se koná každý rok, čili že by mu pauza prospěla. „To si myslí ti, kteří zpravidla na žádném MS nikdy nebyli. Každé mistrovství bylo super. Ať se vyhrálo nebo prohrálo, pokaždé jsem si zápas maximálně užil, stejně tak si užívali ostatní fandové. Třeba u nás kdyby se šampionát konal každý rok, tak bude pokaždé narváno. Klidně pět let v kuse.“

Kromě hokeje přijde Tyl i o fotbal. Chtěl se totiž vypravit i na jeden ze zápasů české reprezentace na evropském mundialu. „Chystal jsem se do Skotska na náš zápas s Chorvaty. Je to přeložené na příští rok, tak snad se mi to povede. Bude to také zážitek. Zatím mým největším fotbalovým je postup Slavie přes Sevillu v Edenu. Když dal Traoré vítězný gól, tak jsem myslel, že Eden spadne. To jsem ještě nikdy nezažil. Lidi po sobě skákali, všichni byli zlití pivem a bylo jim to jedno. Pro takové zážitky člověk na sportovní akce chodí.“

Logo se Tylovi líbí

Spousta hokejových fanoušků nemohlo skousnout změnu identity českého národního týmu. Nové logo, které vystřídalo státní znak, se stalo mnohým trnem v oku. Tyl nepatřil k těm, kteří nadávali. „Byla to velká změna. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl. Ale myslím si, že dresy teď vypadají dobře. Logo se mi líbí,“ zdvihá fanoušek z Dubí u Teplic palec nahoru. K větší sounáležitosti s národním celkem vyzývá i ostatní fandy.