Už před dvěma lety jste párkrát nakoukl do ústeckého áčka, loni jste ale odešel za nejvyšší juniorskou soutěží do Plzně. Co vám to dalo?
Na západ Čech jsem šel na hostování, s tím, že jsem měl vyřízené střídavé starty i do ústeckého áčka. Na Plzeň nikdy nezapomenu, protože mi to dalo strašně moc. Ať už po hokejové nebo životní stránce. Jediné, čeho lituji, je, že jsme si nemohli splnit vysněný cíl, a tím byl titul. Před prvním čtvrtfinále, než jsme měli odjet do Pardubic, nám totiž řekli, že sezóna se kvůli koronaviru ruší.

Byl to ten kýžený mezičlánek, který v minulosti chyběl k tomu, abyste se stabilněji prosadil v seniorském týmu Slovanu?
Myslím si, že ano. Plzeň mi hodně otevřela oči a pomohla mi se vypracovat.

Za Ústí jste vypomohl v jednom zápase. Předpokládám tedy, že situaci ve Slovanu jste sledoval…
Samozřejmě, celou sezónu. Každý zápas jsem klukům držel palce a i na dálku jim fandil.

V zimě jste v rozhovoru pro web Slovanu řekl, že Ústí je srdeční záležitost, takže návrat vás potěšil?
Určitě. Jsem rád, že mohu hrát znovu za Slovan, je to pro mě obrovská čest.

Navíc nebudete muset dojíždět…
Dojíždění bylo trochu složitější, to je jeden z důvodů, proč jsem rád, že jsem doma.

A co škola? Po přesunu do Plzně jste prý přestoupil i do tamní školy…
Se školou problém nebyl, studuji obchodní akademii, v červnu jsem úspěšně složil srovnávací zkoušky pro přechod z plzeňské obchodky na ústeckou, kde jsem momentálně ve čtvrtém ročníku.

Když Slovan na jaře oznámil, že bude letos stavět na mladých hráčích, doufal jste, že přijde nabídka?
Říkal jsem si, že by to mohlo vyjít, protože zájem o mě už měli dříve, takže jsem doufal, že tentokrát to dopadne. Makal jsem na sobě a když se angažmá dotáhlo, měl jsem velkou radost. Vím ale, že mě čeká ještě hodně dřiny a bude to ještě sakra bolet.

Na lavičce stojí zkušený Jarda Roubík, vedle něj ostřílený kouč Miroslav Mach. Na hřišti jsou postavy jako Trávníček, Drtina, ve vašem věku asi velká škola a dobrá zkušenost, ne?
Jednoznačně! To jsou zkušenosti k nezaplacení, komu se tohle poštěstí v 18 či v 19 letech? Snažím se jim naslouchat a zúročit každou jejich radu, což mě posouvá dál.

V přípravě jste dostal šanci i za Mladou Boleslav, s níž Slovan spolupracuje, proti extraligovým Karlovým Varům. Jaké to bylo?
Přišel za mnou pan trenér Mach a řekl mi, že si mám dojít na testy ohledně covidu. Hrozně mě to překvapilo, ale vysvětlil mi, že to je proto, že budu hrát za Boleslav. Byl jsem strašně šťastný, ale zároveň před zápasem i trošku nervózní.

Připsal jste si ale jednu asistenci…
Hráli jsme na tři lajny takže každý dostal dostatek prostoru. Hrál jsem s Trávníčkem a Kotalou, kteří mi pomáhali. Myslím, že jsme to neodehráli špatně, byť mě mrzí, že jsme prohráli. Jsem ale rád, že jsem si mohl vyzkoušet takové utkání.

K tomu navíc stále teoretická možnost se potkat s Jaromírem Jágrem, to je lákavé nebo ne?
Já už jsem proti němu nastoupil před dvěma lety, ale vůbec bych se nebránil tomu ho potkat znovu. Když proti němu stojíte na ledě, je to obrovský zážitek. Musím se ale přiznat, že v jednom souboji jsem ho trošku sekl (smích).

Byla příprava s áčkem náročnější nebo nějak odlišná oproti juniorce?
Určitě byla o dost silovější, velké váhy v posilovně byly na denním pořádku. S juniorkou to je spíše o rychlých startech, odrazové síle, skocích a obratnosti. A ještě tam bylo zařazené, bohužel, běhání na Střížáku, což je nejhorší trénink, jelikož to vždycky hrozně bolí (úsměv).

Sezóna nyní stojí, netrápí vás na Střížáku i nyní?
Trénujeme na umělce nebo na atletickém oválu. Na programu jsou především sprinty a silové kruháče s naším kondičním trenérem Kubou Jirglem. Jsme pochopitelně rádi, že můžeme trénovat alespoň takto spolu, protože je vždycky lepší být v partě, kde je sranda, než trénovat sám. Led a zápasy nám ale samozřejmě dost chybí, všichni se těšíme a doufáme, že to všechno zase brzy začne.

Slovan buduje zajímavý mix mládí a zkušeností a tým je nakonec docela kvalitní. Vnímáte konkurenci?
Jsem si vědom, že nikdo nedostane nic zadarmo a kvalitních mladíků tu bude hodně. Klíčem k tomu, udržet se v sestavě, bude tvrdá práce.

S čím byste vy osobně byl spokojený, abyste mohl letošní ročník prohlásit za úspěšný?
Chtěl bych se nastálo zabydlet v ústeckém áčku a být co nejvíc prospěšný pro tým.

TOMÁŠ ČERMÁK:
Datum narození: 6.10.2001
Pozice: Útočník
Číslo dresu: 43
Držení hole: levá
Čermák nakoukl mezi dospělé poprvé už v 17 letech, v sezóně 2018/2019 odehrál v Chance lize 7 zápasů. Do kádru se zkoušel prosadit i o rok později, nakonec ale zvolil hostování v juniorce Plzně, která hraje nejvyšší soutěž (*turnaj O pohár DHL). V ní si ve 32 zápasech připsal 20 branek a 17 asistencí a zařadil se mezi pět nejlepších střelců celé soutěže. V jednom zápase vypomohl také áčku ústeckého Slovanu, kam se letos před sezónou vrátil. V přípravě dostal příležitost i za partnerskou Mladou Boleslav, která v poháru hostila extraligové Karlovy Vary, a hned se uvedl asistencí. V jednom případě se objevil také v juniorce Ústí, která hraje extraligu. Porážku 4:8 s Kobrou Praha neodvrátil, dal však všechny čtyři branky svého celku. Letos má na kontě mezi seniory zatím 4 zápasy, na první bod v Chance lize mezi dospělými ale stále čeká.

*turnaj O pohár DHL je nejvyšší juniorskou soutěží, která stojí ještě nad extraligou. Tu mohou hrát pouze kluby, které mají status sportovní akademie. V minulé sezóně se "vyškrtnuté kluby", které nemají sportovní akademii, soudily s Českým svazem ledního hokeje a (původně) Juniorská liga akademií se neměla vůbec začít hrát. Svaz ale obešel rozhodnutí o zastavení této soutěže vytvořením soutěže s názvem O pohár DHL, který byl nejvyšší juniorskou soutěží. Vyškrtnuté celky se musely spokojit s extraligou, kam před loňskou sezónou postoupil také ústecký Slovan.