Vladimír Evan mluví o nutnosti vybudovat v Ústí další ledovou plochu i trablech, které má hokejový potěr, když jsou v hale koncerty, nebo třeba závody v tanci a aerobiku. Zároveň vzpomíná na své začátky a moc by si přál vidět Slovan opět na vrcholu. Chce k tomu přispět především prací s hokejovou mládeží.

Pracujete s hokejovou mládeží, působil jste ve Slovanu, takže určitě máte představu o tom, co ústeckému hokeji nejvíc schází?Jednoznačně druhá ledová plocha! Je až ostudou našeho města, že je mezi krajskými metropolemi jediné, které má pro veřejné bruslení a všechny ledové sporty jen jednu plochu. Mládežnické kategorie v Ústí nad Labem mají pro svůj rozvoj dlouhodobě nedostatek hodin na ledě. A tak jsme nuceni pronajímat si led v Povrlech a teď i nově v Teplicích. Navíc hala je několikrát ročně využívána pro kulturní akce a potom jedenáct mládežnických kategorií netrénuje vůbec kvůli zaplnění okolních stadionů. Délka tréninkových jednotek dlouhodobě zaostává za celorepublikovým průměrem. Ve stejné situaci je i ústecké krasobruslení, které volá o víc času na ledě a to už nemluvím o UJEP, ústecké veřejnosti, školách a školkách, které se kvůli přetíženosti na stadion prakticky nedostanou.

S tím souvisí i projekt společnosti Padok, která nabídla městu, že postaví z vlastních prostředků druhou ledovou plochu, kterou pak mohou využívat jak sportovci, veřejnost a také školy. Ale hala nestojí a ani se nestaví. Údajně kvůli rostoucí ceně projektu. Co to pro bruslařské sporty obecně znamená?
Je pravda, že se projekt prodražuje, ale to je důsledek neustálého pochybování a posunů termínů. Zbytečných a těžko pochopitelných. Na podzim v roce 2017 společnost Padok projekt městu představila, i v zastupitelstvu získal podporu, po rychlé spolupráci města a Padoku bylo na podzim 2018 vše připraveno, aby nová hala za peníze investora sloužila Ústečanům od roku 2021. A teď, po roce a půl není ani kopnuto do země. Společnost Padok je překvapena. Nečekala, že po téměř třech letech od prezentace a jasných dohodách přijde zpomalení celého projektu ze strany města. Padok postavil v krátké době dvě ledové plochy v Praze. Ve spolupráci se školami a školkami podporuje hlavně rozvoj pohybových schopností dětí a mládeže v oblasti bruslení, dále pak speciální rodinné bruslení, bruslení pro seniory, hobby turnaje atd. a to po celý rok, tedy 12 měsíců, takže i v parných létech se může veřejnost „ochladit“.

Nemáte obavy, že to celé nakonec padne, ačkoli Padok má jinak dobrou pověst, vzhledem k pražskému Škoda Icerinku, nebo vyjednávání s jinými městy o podobném projektu v Ústí?
Obavy samozřejmě mám, ale díky našim vztahům společnost Padok „zatím“ preferuje stále Ústí nad Labem. Navíc postavení haly se značkou Škoda bude rozvíjet i další společenské možnosti v našem městě včetně pracovních příležitostí. Musíme si uvědomit, že chce do Ústí investovat 120 milionů korun. To, že i jiná města chtějí tento projekt, je zřejmé, ale znovu opakuji, že Ústí je na prvním místě.

Budeme-li mluvit konkrétně, jak do toho zapadají například ústečtí krasobruslaři a třeba školy, univerzita, jaký panoval zájem mimo hokejový klub?
O bruslení ve městě ale i z okolí panuje velký zájem. Všichni, které jste vyjmenoval, určitě chtějí více času na ledě a vím, že i města, kde již mají dvě ledové plochy, zvažují výstavbu dalších kvůli přetíženosti těch, co už mají.

Jak vlastně funguje z tréninkového hlediska hokejová mládež a děti, jak dospělí, kde se oba zájmy střetávají a kde naopak drhnou, nebo jsou v kolizi?
Z tréninkového hlediska nejde bruslení ničím nahradit a na téma rozvoj mladého hokejisty je v tomto rozhovoru bohužel málo místa. Proto tréninky hokejové mládeže začínají již v 6 ráno a končí kolem deváté večer. Kolize samozřejmě nastávají o víkendech, kdy musíme některé zápasy překládat, ale i v týdnu, kdy zápasy seniorů blokují nejen mládež Slovanu, ale i krasobruslení, veřejné bruslení, hobby týmy a další. Z těchto důvodů přicházíme i o děti. Ne každý je ochoten třikrát v týdnu vstávat se svým dítětem v půl páté ráno.

Jak to teď řešíte, uvedl byste nějaký konkrétní příklad?
Někdy je to logisticky složitý proces a to hlavně v průběhu kulturních akcí na zimním stadionu. Ne, že bychom akce kritizovali, ale závidíme jiným městům, že v těchto případech odehrají svá utkání ve vedlejších tréninkových halách. Musíme si uvědomit, že mládež odehraje za sedm měsíců přibližně 350 utkání.

Koneckonců, není žádné tajemství, že ústecká ledová hala by už taky potřebovala nějakou tu rekonstrukci, jak to ovlivňuje situaci v ledovém sportu?
Z diváckého hlediska je hala atraktivní, ale zázemím, jak pro diváky, tak pro sportovní účely současným trendům a parametrům nedosahuje.

Kolik lidí je vůbec v Ústí spojeno s hokejem a dalšími bruslařskými aktivitami, ať už podporovatelů, profesionálů, dětí, fandů?
Ústecký hokej je tu pětasedmdesát let v různých periodách. Z dlouhodobého hlediska je to stále ještě nejnavštěvovanější sport v Ústí, i když v posledních dvou letech není návštěvnost optimální a logicky souvisí i s výsledky Slovanu. Ale to je všude a vybrat si poslední dva roky a zapomenout na skutečnost, že od roku 2003 do roku 2017 měl Slovan nejvyšší návštěvnost v první lize bude lepší, než si stěžovat. Navíc na hokej nejsou navázáni jenom partneři, ale jsou to celé generace Ústečanů, kteří zimním stadionem prošli.

Samozřejmě je tu i otázka peněz, je jich obecně dost a co sponzoři, jak to je po téhle stránce?
Tak samozřejmě víme, že vrcholový sport bez peněz dělat nejde. Pokud se podíváte na tabulku Chance ligy, tak postavení klubů v tabulce odpovídá jejich rozpočtům, ale může nastat i sportovní zázrak, který se nám podařil v roce 2016 při vyřazení Kladna, kde návštěvnost přesahovala pět tisíc diváků. Nicméně takového soupeře můžete porazit, ale nebudete ho porážet věčně. Slovanu už šest let chybí generální partner, ale vím, že stejné problémy mají i ostatní sporty.

Na závěr, jaké máte plány, ať už sportovní, nebo ty své, odpočinkové?
Víte, já se hokeji věnuji od svých šesti let, což právě letos vychází na rovných 50 let. Prošel jsem hokejem jako hráč, trenér a teď i jako funkcionář což je práce nejméně vděčná, protože za úspěch mohou hráči a za neúspěch vedení, ale to je normální a já jsem rád, že jsem poznal obě strany této mince. Jako trenér jsem měl v mládežnických kategoriích štěstí na hráče, ale nejenom na ty sportovně úspěšné, jako třeba Plekanec, Voráček, Frolík, Smoleňák, Pavelec, ale i lidsky, kdy se z bývalých hráčů, trenérů, spoluhráčů stali přátelé a to mě nabíjí. Mým sportovním snem je vidět opět Slovan na vrcholu, ale teď už bez mé osoby a přeji všem budoucím trenérům, aby zažili ten krásný pocit, který jsem jako trenér zažíval při postupu Slovanu do extraligy. V osobním životě budu mít více času na rodinu, vnoučata a chalupu, kde mám při řezání dřeva největší relax.

Vladimír Evan
• Trenér a manažer HC Slovan Ústí nad Labem.
• Studoval SPŠ strojní, obor technologie, poté trenérství a management při FTVS UK v Praze.
• Pracuje s hokejovou mládeží.