Litvínovský dres už neoblékne. Příští sezonu se bude prohánět mezi hvězdami prestižní Kontinentální ligy. Šikovný centr se upsal ruskému klubu Neftěchimik Nižněkamsk na jeden rok. „Už bylo na čase podívat se ven, taková šance by už nemusela přijít. A co si budeme povídat, je to i o tom, abych se finančně zabezpečil,“ říká na rovinu Hanzl v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Hanzl se stěhuje do neznámého Tatarstánu, kde vládne tvrdou rukou excentrický kouč Nazarov. To on si českého reprezentanta vybral. „Měl nějaké fatální zkraty, takže o zábavu bude postaráno… Rusko je hodně specifické a jsem plný očekávání. Nikdo nemůže vědět, do čeho jde, dokud tam nepřijde a nezažijete to na vlastní kůži. Určitě mě to zocelí,“ vykládá Hanzl, který před ruskou štací čerpal síly na dovolené v Dubaji.

Můžete poslední sezonu s debutem v nároďáku a na šampionátu označit jako životní, nebo váš vrchol přišel už s titulem před dvěma lety?
Letos to byla taková všehosměs (úsměv). Nebyla to bodově úplně nejlepší klubová sezona, ale dostali jsme se do play off, kde jsme ztroskotali na Hradci. Ve čtvrtfinále jsme lehce prohráli, což mě mrzelo. Na druhou stranu mě potěšila reprezentační pozvánka, kterou jsem uchopil a dostal se až na mistrovství světa. Takže nakonec to byla hodně povedená sezona.

Vysloužil jste si smlouvu v KHL. Přicházely nabídky už během sezony anebo se to rozjelo až při šampionátu?
Nějaké nabídky byly už během sezony, protože jsem se díky reprezentaci dostal do hledáčku zahraničních klubů. Postupně to začalo krystalizovat a mistrovství mi pak otevřelo ještě větší šance. Kluby se začaly ještě víc zajímat. Ten šampionát mi hodně pomohl.

Proč jste si nakonec vybral nabídku Nižněkamsku?
Měl jsem nabídky i z jiných lig, ale zájem Nižněkamsku byl největší. Zaujalo mě, že trenér o mě hodně stál. To bylo nejdůležitější. Nazarov se na mě byl podívat v Paříži, takže věděl, co ode mě může očekávat. Mám být mezi prvními dvěma centry, takže prostor na ledě bych měl mít. 

Věděl jste během mistrovství, že se o vás Nižněkamsk stojí?
Věděl jsem, že jsem v jejich hledáčku, ale nabídka ještě nebyla na stole. Nechtěl jsem se tím zabývat, dokud světový šampionát neskončí. Byl s nimi v kontaktu můj manažer Michal Leimberger, který mě průběžně informoval.

Koupili vás jako lídra, který tým potáhne?
Nevím, jak mě tam vnímají, ale já doufám, že mě berou jako posilu, abych jim pomohl do play off. Chtěl bych předvádět dobré výkony, aby se mnou byli spokojení a vybojoval jsem si smlouvu na další roky.

Proč jste podepsal jen na rok?
Chci si vyzkoušet, jak to tam funguje. Když se mi sezona povede, tak věřím, že nabídky přijdou. Je to oboustranně výhodné.

Litvínov dopředu deklaroval, že vám nebude bránit v přestupu. To třeba ve fotbale není obvyklá praxe.
Litvínovu jsem vděčný i za tu šanci, že mě vytáhl do extraligy, a za těch šest let, co jsem tam odehrál. Jsem rád, že mě pustili a nedělali mi žádné problémy. Zachovali se ke mně férově a za to jim budu vděčný.

KHL je bohatá soutěž. Oproti Litvínovu si finančně hodně polepšíte, co?
Peníze tam jsou, teď jen jestli budou vyplacený (úsměv). Je to pro mě velký finanční skok. Je to i o motivaci vydržet tam co nejdéle, abych si ty peníze vydělal. Co si budeme povídat, je to i o tom, abych se zabezpečil. Přece jen ten hokej nebudu hrát dlouho jako Jarda Jágr.

Každý hráč touží po tom, aby si ho vybral přímo trenér, než aby ho přivedl manažer. Vám se tohle poštěstilo.
Přesně tak. Nechtěl jsem, aby si mě vyhlédl nějaký manažer a trenér o tom neměl ani potuchy. Takhle to tam totiž chodí, co jsem slyšel. Trenérovi se pak nemusíte zalíbit a může vám dělat naschvály nebo vyhodit. Když ale o mně trenér ví a chce mě, tak to je pro mě největší záruka. 

Na druhou stranu, když vedení trenéra vyhodí, tak se s ním můžete svézt i vy…
(Smích) Jo, je to tak, s tím jsem smířený. To ale neovlivním, tohle se nedá předpokládat.

close Robin Hanzl v litvínovském dresu. info Zdroj: ČTK zoom_in

Nazarov je velký nervák a bouřlivák. Internet je plný jeho skandálů. Holí útočil na fanoušky a prý měl dokonce zmlátit klubového lékaře… 
To jsem se o něm dozvěděl, až když jsem to podepisoval (smích). Když jsem si ho pak vygoogloval, tak první tři odkazy byly o tom, že měl nějaké fatální zkraty. Takže o zábavu bude postaráno (smích). Osobně jsem s ním ještě nemluvil, takže nevím, jaký doopravdy je. 

Rusko a celá KHL je vůbec takový podivný svět. Třeba Lukáš Kašpar prozradil, že ho v moskevském Dinamu nutili, aby si oholil bujný vous, jinak nebude hrát. Jste na podobné úlety připravený?
To záleží na individuální povaze trenéra. Každý klub to bude mít nastavené jinak a záleží na tom, koho chytnete. Já doufám, že Nazarov nebude chtít, abych se holil. I když u mě to není takový problém jako u Kašpiho, který na tom zakládá svou vizáž. Rusko je hodně specifické. Nikdo nemůže vědět, do čeho jde, dokud tam nepřijde a nezažijete to na vlastní kůži. 

Takže očekávání jsou veliká?
Mám nějaké informace od kluků, ale ti tam hrají v jiných městech. Vím, jak vypadá hala v Nižněkamsku a jak vypadá město, že je tam fabrika a kolem paneláky. Jsem fakt zvědavý, vůbec nevím, do čeho jdu. Těch informací mám zatím málo. 

Kdy se chystáte vyrazit na novou štaci?
Začíná se 10. července soustředěním ve Finsku, kde bych se měl připojit k týmu. To je asi tak všechno, co vím (úsměv). Teď se řeší víza a postupně budu zjišťovat další informace. Zjišťuju i to, jak to bude s bydlením. Počítám, že tam budu mít od klubu byt. Ze začátku tam budu sám, abych to tam okouknul a zjistil, co a jak funguje. Pak za mnou přiletí přítelkyně.

Jak na váš přestup reagoval brankář Francouz, váš spoluhráč z mistrovského Litvínova, který chytá za Čeljabinsk?
Francík přes léto trénuje v Litvínově, takže se vídáme a hodně se bavíme. Zjišťuju od něj, jak to tam funguje a co všechno potřebuju. Říkal, že je rád, že jdu do Ruska, ale je škoda, že nejdu k němu. Těším se na souboje s ním a doufám, že mu dám nějaký gól (úsměv).

Zkušenosti z Ruska má i ústecký odchovanec Trončinský, se kterým jste hrával za Slovan v žákovských kategoriích. S ním jste se o životě v Rusku taky bavil?
On si to vyzkoušel na Sibiři, já budu o něco blíž. Doufám, že nebudu potřebovat takový kožich jako on (smích).

Vy jdete do Tatarstánu. To zní docela divoce, co?
(Smích) Zní to zvláštně. Jestli tam budou jezdit na koních nebo já nevím (smích). Je to blízko Moskvy, takže to cestování by nemělo být tak hrozný.

Už šprtáte ruštinu?
Ve škole mě ruština o dost let minula, takže teď chodím na doučování. Snažím se pochytit aspoň základní fráze a pozdravy. 

Máte zjištěno, jestli v týmu vládne ruština?
Ve většině ruských klubů vládne ruština. Ti kluci jsou na ruštinu hrdí a nechtějí moc mluvit anglicky. Ale trenér Nazarov hrál v NHL, takže by měl umět anglicky. Asistentem trenéra je tam Potajčuk, který hrál u nás za Spartu, takže by mi mohl pomoct.

V Nižněkamsku nejspíš nebudete mít žádného českého spoluhráče, přitom v minulosti se jich tam objevilo docela dost.
Je to moje první zahraniční zkušenost, a ještě do toho skočím sám. Ale třeba to může být výhoda. I když být tam celý rok sám, není úplně příjemné. Uvidíme, jak se s tím poperu.

Jste přizpůsobivý typ? Zvyknete si tam?
Myslím, že jo. Nejsem nějak náročný. Rusko je fakt specifické, takže mě to určitě zocelí. 

Hodně Čechů teď podepsalo smlouvu v NHL. Vás to do zámoří nikdo netáhlo?
Abych řekl pravdu, tak NHL jsem nikdy neměl nějak moc vysněnou. Samozřejmě, kdyby přišla nabídka, tak NHL se neodmítá. To je úplně nejvíc a je to sen každého hokejisty.

Šel byste se tam rvát o místo i v osmadvaceti letech?
V tomhle věku je to trošku na hraně. Bylo by to hodně na zvážení. 

Nemrzí vás, že jste se dočkal zahraničního angažmá, až když vám táhne na třicet?
Nevím. Moje kariéra se vyvíjela postupně. Z první ligy si mě nikdo nevytáhne. Po mistrovské sezoně v Litvínově jsem si myslel, že bych se mohl podívat do reprezentace, ale dostal jsem se tam až dva roky nato. S tím pak přišly nabídky ze zahraničí.

Sešli jsme se spolu na ústeckém stadionu, kde jste vyrůstal. Jak vzpomínáte na své hokejové začátky?
Táta hrál hokej, takže jsem se narodil do hokejové rodiny, a byl tedy předpoklad, že mě dá na hokej. Na tátu jsem se chodil dívat, na hokej mě brala babička s dědou. Na Ústí vzpomínám rád, začínal jsem tady a je to můj první klub. 

Měl jste odmalička jasno v tom, že se chcete stát profesionálním hokejistou?
Jako malý kluk jsem o tom nepřemýšlel, to spíš táta mě tlačil do hokeje. Já jsem u toho zůstal a asi jsem měl talent, že se mi tak dařilo a probojoval jsem se daleko. Nikdy jsem ale neměl takové ambice. Chtěl jsem si zahrát za reprezentaci, to je asi nejvíc, co můžete v Česku dokázat. Už posun do extraligy byl pro mě velký skok a velký sen. Zahraniční angažmá je nadstavba. Jsem rád, že se posouvám stále dál. 

Co na váš přestup říkal táta, který to coby útočník dotáhl jen do první ligy?
Moc mi to přeje. Říkal mi, ať to jdu zkusit a vydělat si nějaké peníze. Všechny nabídky jsem s ním konzultoval a ptal jsem se ho na jeho názor. Shodli jsme se, že když o mě stojí trenér, tak to je to nejpodstatnější. 

Skvěle nastartovanou kariéru má i váš bratr Martin, kterému je teprve 23 let. Mohl by jít ve vašich stopách?
Určitě by to chtěl a nejradši by to urychlil (smích). Loňskou sezonou si hodně pomohl, ta mu vyšla. Byla to jeho první sezona v extralize, a tolik gólu co dal, to jsem snad žádnou sezonu nedal. Doufám, že v tom bude pokračovat.

Další výzva: Pchjongčchang. Olympiáda mě lákáPozvánkou do reprezentace to všechno začalo a skvělým vystoupením na světovém šampionátu to vygradovalo. Díky účasti na vrcholném turnaji si Robin Hanzl vysloužil lukrativní angažmá v KHL. „Šampionát mi hodně pomohl,“ uvědomuje si Hanzl, který v reprezentaci vyletěl jako kometa.
Přestože byl na šampionátu benjamínkem, patřil mezi největší opory týmu. Nejzářivějším okamžikem byl jeho nájezdový blafák, kterým rozhodl bitvu s Finy. „Medaile z toho nebyla, ale pro mě to byla parádní zkušenost. Poznal jsem mezinárodní hokej, který by měl být ještě výš než KHL. Věřím, že jsem na to připravený.“ Hanzl přitom ani nepočítal s tím, že by se mohl na mistrovství světa podívat. „Na konci každého kempu jsem čekal, že pojedu domů, ale pořád se to natahovalo, až z toho byla nominace na šampionát. Z toho jsem byl nadšený,“ vypráví s úsměvem. „Pak přišel první zápas proti Kanadě a já jsem byl hned na soupisce. To pro mě bylo nejvíc. Každým zápasem jsem získával víc jistoty a nakonec jsem se probojoval až do druhé pětky. Trenér Jandač mi dal důvěru a doufám, že jsem to splatil. Snad v reprezentaci dostanu další příležitost.“
Hanzl po očku pošilhává po olympiádě příští rok v Pchjongčchangu. „To by byl sen, dostat se na olympiádu. Všechno závisí na tom, jestli pojedou hráči z NHL. Kdyby je nepustili, tak ta šance tam je. Chtěl bych o to zabojovat.“
Splní si skromný sympaťák, který netrpí hvězdnými manýry, další hokejový sen?