Člen realizačního týmu Slovanu, majitel titulu mistra světa z roku 2010, nebo vítěz tzv. Calderova poháru, který se udílí za vítězství v zámořské AHL. Zároveň muž, který odehrál 402 zápasů v NHL v dresu Atlanty, Winnipegu a v neposlední řadě vytvořil brankářkou dvojici s Henrikem Lundqvistem v New Yorku Rangers. To vše je Ondřej Pavelec, který od letošní sezóny pomáhá v progresu brankářům ústeckého Slovanu.

Ondro, hodně fanoušků Vás už nějaký čas vídá na stadionu, potažmo na střídačce při zápasech Slovanu, prozradíte nám jaká je přesně Vaše role a náplň práce v našem klubu?
Tak to je jednoduché, já se do žádných jiných funkcí ani nehrnu, jsem tady od toho, abych pomáhal brankářům a spolu s Vlčákem (Martin Volke, pozn. autora) bychom rádi pomohli mladým brankářům, kteří tady ve Slovanu působí.

Jak spolupráce se Slovanem vlastně vznikla?
Mě trénoval Vláďa Evan v juniorce na Kladně a loni jsme se potkali na exhibici ve Znojmě. Tam jsme se o tom začali poprvé bavit. Nakonec se vše dohodlo loni na hokejovém kempu tady v Ústí nad Labem během léta, kterého jsem se zúčastnil. Padla tato otázka ohledně trénování brankářů a já jsem usoudil, že to je dobrý nápad a celkem rychle jsme se domluvili.

Vaše výpomoc a spolupráce se Slovanem je pouze v rámci A-týmu? A jak často se do Ústí nad Labem dostanete vzhledem k Vašim aktivitám?
Ano, věnuji se pouze brankářům z A-týmů. Přeci jen, já bydlím v Praze, do Ústí je to hodinka cesty, takže jsme se domluvili pouze na spolupráci v rámci A-týmu. Co se týče času, záleží, jak to vyjde. Já mám i jiné aktivity. Snažím se být na zápasech, a pokud to čas dovolí, přijedu také na trénink.

Vy jste měl šest let v létě hokejovou školu, v čem je to pro Vás jiné, věnovat se brankářům u A- týmu v dospělém hokeji?
Velkým rozdílem jsou ostré zápasy, určitý koloběh v tom týmu, větší adrenalin z těch utkání. Je to velký rozdíl oproti například práci s mládeží. To jsou dvě rozdílné věci a tato spolupráce u A-týmu mi přišla jako dobrá příležitost. Já jsem spokojený, ale samozřejmě výsledky bohužel nejsou takové, jaké bychom si představovali, ale v tom hraje roli více faktorů.

Co se především snažíte brankářům předat ze svých mnohých zkušeností?
Jsou to mladí kluci, které každá porážka mrzí, kterou si hodně berou, ale tady všichni brankáři makají, trénují, ale ne každé utkání dopadne dobře. Vždycky říkám, že je to maraton, ne žádný sprint. Stahlik (pozn. redakce: David Stahl) chytal druhou ligu, teď je v první lize, tudíž postupuje postupně nahoru. Já jsem si těmi postupnými kroky také prošel v Americe, takže je potřeba pořád pracovat naplno.

Jak působí na brankáře, když odchytá několik výborných utkání a body tým nesbírá, jako se v této sezoně již několikrát Slovanu stalo?
Je to těžké, v tom je hokej hodně krutý a úděl toho brankáře. Můžu to posoudit z vlastní zkušenosti, pokud chytáte výborně a prohraje se, tak jste prostě naštvaní. Tak to je, hokej je týmový sport a je potřeba, aby zahrál celý tým, pokud chce vyhrávat.

Jaká je z Vašeho pohledu nejvhodnější cesta pro brankáře, kteří postupují z mládežnického hokeje do toho dospělého?
O tom bychom se mohli bavit dva dny klidně, jelikož neexistuje žádná definice, co by se mělo dělat. Každý případ, každý brankář je svým způsobem individuální a reaguje na vzniklé věci jinak. V Čechách je problém v dorosteneckém a juniorském věku, jelikož ty soutěže jsou jedním slovem katastrofa. Máme případy, kdy junior převyšuje mládežnickou soutěž, ale na A-tým to naopak ještě nestačí. Mezi mládežnickým a dospělým hokejem je obrovský skok a není to dobře provázané. Pro mladé kluky je to hrozně těžké.

Kdo Vás konkrétně nejvíce ovlivnil ve Vaší kariéře, nebo jestli jste měl před sebou nějaký vzor?
Vždycky jsem si nejvíce vzal od trenérů brankářů. Nechci jmenovat konkrétně, těch trenérů bylo hodně moc, ať to bylo na Kladně, nebo na farmě, poté v NHL. Všichni trenéři mě nějakým způsobem ovlivnili, ale na druhou stranu se nikdo nesnažil mě nějakým způsobem předělávat, což bylo kouzlo těch trenérů.

Když se Vás zeptám konkrétně na Henrika Lundqvista, s kterým jste vytvořil brankářskou dvojici v Rangers, jak s ním se pracovalo?
Naše role v Rangers byly jasně rozdělené a byly věci, které jsem viděl u Henrika a předtím nikdy neviděl. Proto je to také jeden z nejlepších brankářů co v NHL chytá a z jakého důvodu měl a má takový úspěch. Pro mě to byla opravdu super zkušenost. Henrik je v zápase uzavřenější typ člověka, ale v kabině jsme spolu seděli vedle sebe, takže ke mně byl přátelský a já na něj nemůžu říct ani jedno špatné slovo.

Když porovnáte výchovu mladých hráčů v Čechách se zámořím, je to velký rozdíl, případně v čem?
Ten rozdíl je obrovský, o tom se ani nemá cenu bavit. Viděli jsme to nedávno na dvacítkách. Pokud máme v Čechách zhruba deset miliónů obyvatel, nemůžeme mít v dorostenecké nejvyšší soutěži třicet týmů, to prostě nejde. Pokud se nezlepší dorostenecké a juniorské soutěže, tak ten hokej tady v Čechách nahoru nepůjde.

Vy jste spolu s Jiřím Tlustým součástí sportovně-diagnostického centra HDC v Příbrami, jak tam se pracuje s mládeží, potažmo brankáři?
Zatím je to hodně nové, je to v zárodku a musíme přijít na tuto metodiku, která je v Čechách nová. Usilovně pracujeme a já bych byl rád, kdyby byl tento projekt propojen i se svazem, aby se vše sjednotilo pro ty mladé hokejisty. Je tam hodně věcí, na kterých se dá pracovat, ale já jsem se s tím seznámil teprve před půl rokem, takže je to aktuálně ve fázi, kdy opravdu začínáme.

Vy jste s hokejem končil před rokem a půl, ale jak vidím, kolem hokeje máte té práce stále dost, je vůbec čas na nějaké mimo hokejové aktivity?
Já teď říkám, že toho času mám ještě méně, než když jsem aktivně hrál. Mám samozřejmě rád, když si udělám volný čas, ale zase na druhou stranu nechci být nějak dlouho doma. Snažím se vše skloubit dohromady. Například v neděli ráno bylo hezké počasí, tak jsem vyrazil na golf, který mám moc rád. Já jsem vždycky říkal, že bych chtěl hrozně moc cestovat, ale zatím mě to teď nějak neláká létat takové dálky. Nalétal jsem se toho dost, takže zatím vyjedu někam jednou, dvakrát za rok a zatím jsem rád hlavně tady v Čechách.

Závěrečná otázka, jak se daří moravskému vinnému sklípku ve Vrbici, který jste si pořídili společně s Jakubem Voráčkem, Jiřím Tlustým a Michaelem Frolíkem?
Sklípek? Dobrý, dobrý (smích). Funguje, ale já jsem tam dlouho nebyl, to je další věc, kterou bych rád napravil, ale já si myslím, že na to bude času dost. Každopádně se to rozeběhlo dobře a je to tam moc hezké, což je základ. Vždycky když tam jedeme, je to pro nás všechny zpestření.

Ondřej Pavelec
Draft NHL: 2005 (Atlanta).
Vítěz AHL: 2007/2008.
Titul mistra světa: 2010.
Bronz z MS: 2011.
Startů v NHL: 402.
Startů v reprezentaci: 32.
Přezdívka: Pavy, Pavs.
Konec kariéry: 2018.













AUTOR: TOMÁŠ SUCHÁNEK/HC SLOVAN ÚSTÍ N. L.