Hokejový život Matyáše Kaška nebyl vždy snadný a jednoduchý. Například v ročníku 2017-2018 prošel hned pěti kluby. „První tým, za který jsem hrál, na tom nebyl dobře. Po dvou měsících se mi ozval trenér z Watertown Wolves. Ptal se, zda bych nechtěl být vyměněný k nim do týmu. Na nabídku jsem kývl, protože toto mužstvo bylo v čele tabulky. Měsíc jsem působil ve Watertownu. Tou dobou ale klub potřeboval obránce, tak mě vyměnili za jiného hráče, právě za beka. Upřímně, tady je hokej byznys. Hráči jsou bráni jako produkt, se kterým se obchoduje prodává a nakupuje,“ sdělil Kašek v dřívějším rozhovoru pro Ústecký deník. Kromě jiného také řekl, že bojuje s formálním oblečením, které hokejisté v zámoří nosí.

Když jsme spolu dělali rozhovor naposledy, říkal jste, že vám dělá problémy vázání kravaty. Už je to lepší?
(Smích) To je dobrá otázka, už se to zlepšilo, ale vždy to nechám raději zkontrolovat přítelkyni.

Teď už vážně. Minulou sezónu jste odehrál za Danbury Hat Tricks. Jaká to byla sezóna?
Sezóna se nám vydařila. Skvělá parta, super trenéři a majitelé, kteří nám poskytovali veškerý komfort. Škoda, že jsme nemohli sezónu završit titulem.

Tým se stal vítězem východní divize. Jaká byla cesta za prvním místem?
Upřímně, cesta byla dlouhá. Na začátku sezóny jsme trochu usnuli, myslím, že jsme začali čtyřmi prohrami. Pak se trochu změnil kádr a vše začalo fungovat. Podařilo se nám vyhrát třináct zápasů v řadě. Vybudovali jsme si sebevědomí, a pak se nám začalo dařit.

Odehrál jste 44 zápasů a získal 27 bodů. Jste v tomto ohledu spokojený?
Nejsem spokojený z individuálních statistik. Na to, kolik času jsem během zápasů na ledě trávil, to mělo být lepší. Důležitější je, že se nám jako týmu dařilo.

Ovlivnil koronavir nějakým způsobem vaší sezónu?
Ano, ovlivnil. Neodehrály se dva zápasy základní části ani play-off.

Hrajete za Danbury. Jaké je to město?
S přítelkyní bydlíme v Rodgefieldu, což je část Danbury. Moc se mi tam líbí, navíc je to 50 minut od středu New Yorku, kde trávím většinu volného času, jelikož tam má přítelkyně práci.

Jak vypadá váš život mimo sezónu?
Jsem kondičním trenérem nebo trenérem bruslení pro mládež v Danbury. Takže se skoro pořád motám na zimním stadionu nebo v posilovně.

Co vás vedlo k tomu, že jste se stal kondičním trenérem?
Vedl mě k tomu můj životní styl. Mamka měla fitness centrum v Ústí nad Labem, líbilo se mi, jak ho vedla. Je to super práce, kterou dělám a hraji hokej. Když to tak vezmu, je to něco, k čemu mám vztah a rozumím tomu.

Absolvoval jste nějaký kurz?
Ano, absolvoval.

Jste jako osobní trenér úspěšný?
Mám hodně kluků, kteří chodí na Collage (univerzity) a hrají hokej nebo americký fotbal. Zaměřuji se spíše na sportovce. Být úspěšný podle mě znamená to, kolik si tím vyděláte peněz. Jako trenér bruslení si vydělám víc, protože je tady o bruslení enormní zájem.

Děláte tyto činnosti i právě kvůli financím?
Život je o penězích, zejména tady za mořem. Já dokázal najít něco, co mě naplňuje, jsem v tom dobrý a dostávám za to zaplaceno. Takže ano, peníze jsou ten důvod, proč to dělám.

Jste profesionální hokejista, hokejem se tedy neuživíte?
Hokejem se uživit dá, ale já rád žiju na vysoké noze (smích). Takže se svým životním stylem bych měl problémy. Trenéra bruslení a kondičního trenéra dělám, abych se měl dobře a život si užíval. Abych jen nepřežíval.

Teď trochu obecnější otázka, je život v zámoří nákladný?
Dost záleží na tom, kde člověk žije. Bydlel jsem ve státě Michigan. Tam se to cenově docela dalo, ale ta oblast je taková nic moc. Teď žiju mezi státy Connecticut a New York. Jsou zde vysoké taxi, takže je vše nákladnější. Na druhou stranu toto je lepší oblast a dá se zde vydělat více peněz. Osobně preferuji současné bydliště.

V zámoří jste od roku 2016, v čem jsou největší rozdíly mezi zámořím a Českem?
Zdejší lidé jsou daleko více hladoví po úspěchu. Je tu daleko větší konkurence ve všech oblastech, přes sport až po podnikání. Na druhou stranu si myslím, že lidé tady jsou doma více upřímní.

Z Česka jste odešel jako docela mladý člověk. Co vás život v zámoří naučil?
Samostatnost (důrazně). Strašně mě to zocelilo jako člověka. Všem mladým klukům bych to jen doporučil, je to super zkušenost.

Je stále něco, na co jste si nezvykl?
Myslím, že jsem si už zvykl úplně na všechno (smích).

Máte v plánu se někdy vrátit do Evropy, nebo jste v zámoří spokojený?
Dokáži si tady vydělat dvakrát více peněz než v Evropě. Mám tu přítelkyni, skvělé vztahy s majiteli klubu, velkou klientelu na kondiční tréninky a tréninky bruslení. Teď nemám v plánu se vracet, a co bude v budoucnu, to nevím. Česko mi chybí, chybí mi rodina a přátelé, ale jsem tu spokojený.

Mohli by vás někdy vidět ústečtí fanoušci v dresu Slovanu?
Jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Určitě by bylo fajn zahrát si za město, ve kterém jsem se hokej naučil. Ale asi ne. Ústí přeji hodně štěstí a ať se jim daří.

Dodal byste něco na závěr?
Moc děkuji za rozhovor a posílám speciální pozdrav rodině domů do Ústí nad Labem.