Jednadvacetiletý hokejový obránce Jevgenij Pika sice odehrál letos v Chance lize za ústecký Slovan pouze devět zápasů, v loňském ročníku si ale vyzkoušel ruskou MHL. Při angažmá v lotyšské Rize zažil dvacetihodinové cesty na zápasy, i pětatřicetistupňové mrazy, při nichž zamrzala zevnitř okénka autobusu. „Byla to ohromná zkušenost, díky které jsem poznal celou řadu nových lidí,“ hodnotí přesto štaci v Pobaltí v pozitivním duchu.

Jak se zrodila možnost hrát za Rigu?
Sezonu 2018/2019 jsem končil na Spartě v juniorce, další rok jsem tam už nemohl hrát, a proto můj agent řešil možnosti pro následující ročník. Rozhodl jsem se, že bych rád vyzkoušel zahraniční angažmá, následně se objevila možnost bojovat o místo v Rize v MHL. V této soutěži totiž mohou hrát cizinci buď v lotyšské Rize, nebo v čínském klubu ORG Junior Peking. Vyrazil jsem tedy do Lotyšska na zkoušku, povedla se a získal jsem smlouvu.

Čína vás nelákala?
Byl to sice čínský tým, ale nehrál v Číně, své domácí zápasy hrál v Rusku. Oba kluby měly přibližně stejné podmínky a Riga byla výrazně blíž, navíc měla silnější tým. Z těchto důvodů jsem se rozhodl pro Lotyše.

Zjistil jste si nějaké informace o soutěži MHL, než jste vyrazil do Rigy?
Nějaké informace jsem si zjistil, například, že hodně hráčů z ruského týmu do dvaceti let hrálo v této soutěži. Vím, že juniorka Karlových Varů hrála v minulosti MHL. Detailnější informace jsem tehdy neměl.

Měl jste obavy?
Obavy jsem měl, ale zároveň jsem se těšil. Lákalo mě nové prostředí, i další hokejové možnosti. Na druhou stranu šlo o mé první zahraniční angažmá, takže jsem se trochu bál, to se přiznám.

Jaká jste měl očekávání?
Velmi vysoká. Dostal jsem informaci, že se tým předchozích pět let nedostal do play-off. Nám se to podařilo, probojovali jsme se do vyřazovacích bojů.

Cesta do play-off byla složitá, že?
Velmi složitá. Riga hrála západní konferenci, ve které bylo 17 týmů a postupovalo jich pouze osm. My jsme postoupili ze sedmého místa a prvních šest týmů bylo opravdu velmi silných. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsme si účast v play-off vybojovali až v předposledním kole, takže to bylo drama prakticky až do konce základní části.

Jak jste se dorozumíval se spoluhráči a trenéry?
Jen dva hráči v týmu nebyli z Lotyšska, já a ještě jeden Rus. Mezi sebou všichni mluvili lotyšsky a občas rusky. Všichni kluci i trenér uměli anglicky, takže se mnou se dorozumívali bez problémů tímto jazykem.

Omezovala vás neznalost lotyštiny?
Myslím si, že ze začátku ano. Pokud na mě na ledě spoluhráči něco křičeli v jejich rodném jazyce, bylo těžké pochopit, co chtějí. Nedocházelo jim, že lotyšsky neumím. Postupně jsem pochytil klíčová slova, takže se to časem zlepšovalo.

Je to těžký jazyk?
Ve škole jsem se učil angličtinu, němčinu a chvilku španělštinu. Lotyština nemá vůbec nic společného s těmito třemi jazyky. Naučil jsem se jen pár základních frází.

Jak jste to měl s bydlením?
S hráči, kteří nebyli přímo z Rigy, jsme měli od klubu zařízené ubytování zhruba deset minut od stadionu. Bylo to něco mezi ubytovnou a hotelem.

Jak jste se tam cítil?
V pohodě, bydlel jsem se spoluhráčem, který pocházel z Ruska. Vycházeli jsme spolu dobře, hráli jsme různé hry, například playstation. Jediný problém byl v tom, že jsme si tam museli sami vařit. Ze začátku mi to moc nešlo, ale časem jsem se zlepšil.

Co umíte nejlépe uvařit?
Nejlépe to nevím (smích). Z jídel, která si vařím, mi nejvíce chutnají noky se špenátem a kuřecím masem. To je jídlo, které když uvařím, tak se dá sníst (smích).

Když už jsme u jídla, musíte se kvůli hokeji omezovat?
Musím udržovat určitý denní příjem kalorií, abych se udržoval v kondici. Hokejista se musí dobře stravovat, jinak to nejde.

Sezonu jste strávil v Rize. Jaké je to město?
Já pocházím z Prahy a musím říct, že Riga je Praze velmi podobná. Řekl bych, že má hodně podobnou architekturu. Určitě je menší než Praha, podle toho, jak jsem ji poznal, tak o půlku. Je to pěkné město, ve kterém se dá dělat celá řada aktivit.

Jaká místa jste si oblíbil?
Velké množství času jsem věnoval hokeji, takže nejde říct, že bych si nějaká místa vyloženě oblíbil. Jsou tam velké parky. Vybavuji si Pomník svobody, ten byl moc pěkný. Zhruba půl hodiny cesty od Rigy je město Jürmala, které je u moře, takže jsem tam v létě jezdili. Byla to paráda.

MHL je mezinárodní soutěž, jaké bylo cestování? Předpokládám, že jste létali.
No, létali jsme jen na některé zápasy, do Vladivostoku nebo Chabarovsku. Z Moskvy jsme létali deset dvanáct hodin. Jinak jsme všude jezdili autobusem, takže to byly dvanácti až dvacetihodinové cesty.

Cesty musely být nekonečné, že?
Dlouhé cestování bylo ze začátku extrémně náročné. Byl jsem zvyklý cestovat na zápasy po České republice, což jsou úplně jiné vzdálenosti. Pak jsem se přizpůsobil, brali jsme si do autobusu peřiny a polštáře.

Procestoval jste toho hodně, které město se vám nejvíce líbilo?
Z architektonického pohledu mě jednoznačně zaujal Petrohrad, je to město s historií. Některé oblasti Moskvy jsou pěkné, jiné jsou na můj vkus až příliš přelidněné. Pokud jde o Asii, tak se mi nejvíce líbil Vladivostok.

Když se řekne Rusko, plno lidí si vybaví tuhé zimy a teploty hodně pod bodem mrazu. Potkalo vás takové počasí?
Ano, když jsme byli na zápasech v Chabarovsku a Vladivostoku. Hráli jsme tam, tuším, v lednu a zažili jsme tam mrazy až minus 35 stupňů. To jsem nikdy nezažil, bylo to extrémní. Měl jsem na sobě tunu oblečení a stejně mi byla zima. Když jsme po zápase přišli do autobusu, byla zamrzlá okna z vnitřní strany. Byl to zajímavý zážitek.

Jaký byl zájem ze strany veřejnosti o váš tým v Rize?
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že v globálním měřítku o sport, kromě hokeje, v Lotyšsku zájem není. I díky tomu, že se nám podařilo postoupit, byl o náš tým zájem. Po každém zápase někdo ze spoluhráčů dělal rozhovor s novináři. Pár jsem jich absolvoval také, ale nebyl jsem častý respondent, protože se rozhovory dělaly v lotyštině, kterou neumím a nikdo mi nechtěl dělat překladatele.

V zámoří musí hráči chodit na zápasy společensky oblečení. Jak to bylo v MHL?
Lišilo se to klub od klubu. Hráči některých ruských klubů v oblecích rozhodně nechodili. My v Rize jsme museli mít buď společenské oblečení nebo tmavé neroztrhané dříny a košili, ta byla povinná. V teplácích jsme chodit nesměli.

Vyhovovalo vám to?
Docela ano, bylo to příjemné překvapení. Řekl bych, že se díky tomu člověk trošku jinak naladí na zápas. Hezky jsem se oblékl a vyrazil na akci, na zápas. Pokud by se něco takového zavedlo v Česku, byl bych rozhodně pro.

Před zápasy se hrají také státní hymny, že?
Ano, hrají se hymny států, ze kterých týmy pochází. Postupně jsem se učil text té lotyšské (úsměv).

Zamlouvají se vám tyto ceremoniály?
Je fajn, že se mladí hráči připravují na to, jak to chodí v dospělém hokeji. Myslím si, že to je velké plus a vůbec by mi nevadila hymna před zápasy v Česku.

Kolik fanoušků chodilo na vaše zápasy?
My jsme nehráli na hlavní hale Rigy, ve které hraje Dinamo KHL. K zápasům jsme nastupovali ve vedlejší, tréninkové, hale. Na sezení tam bylo zhruba 200 míst. Na základní část chodilo 100 až 150 diváků a na play-off bylo vyprodáno.

Splnilo angažmá v Rize vaše očekávání?
Převážně ano. Jediné, co se mi nepodařilo, bylo zahrát si vyšší KHL. Kromě toho byla všechna moje očekávání splněná.

Co chybělo k tomu, abyste startoval v KHL?
Nechci se nějak vychvalovat, ale kdybych tam šel o sezonu dřív, asi bych měl větší šanci se do KHL podívat. Byl to velký posun a změna v kariéře. Kluci, kteří do KHL chodili, už nějaký čas MHL hráli. Než jsem si zvykl na tempo MHL, uběhl nějaký čas a šance byla pryč. Od nás ani moc kluků do KHL nechodilo. Chtěli jsme do play-off, takže jsme museli hrát co nejvíce zápasů v plné sestavě.

Když se za několik let za touto částí života ohlédnete, jaké budete mít vzpomínky?
Rozhodně jen ty pozitivní. Poznal jsem tam hodně lidí v hokeji i mimo stadion. Byla pro mě velká čest být součástí Rigy a doufám, že se s některými lidmi ještě potkám.

Jevgenij Pika
Datum narození: 8. ledna 2000
Post: obránce
Kariéra: mládež Sparta Praha, Žďár nad Sázavou, Riga, Slovan Ústí nad Labem