Pochází z Hranic na Moravě, od mládí byla vrcholová sportovkyně. Hned po absolvování stavební průmyslovky se vydala na dráhu profesionální cyklistky. Dvacet let ji živilo závodění.

Na svém kontě má několik desítek reprezentačních startů, ty první byly už na střední škole. To ještě pod dívčím jménem Jeřábková. Stala se mistryní republiky v silniční cyklistice, na dráze, v cyklokrosu i na horských kolech. V jejím životě má kolo nezastupitelné místo.

Byl to její koníček, pak sportovní život a nyní i podnikání. A stále i koníček. Vše se točí v kruhu.

V roce 2000 poznala manžela Pepu, také závodního cyklistu. Vdala se a narodil se první potomek – syn Pepa. „Byla jsem doma na mateřské a nudila se, protože do té doby jsem byla zvyklá pořád něco dělat. Moje skvělá kamarádka Kája Polívková, se kterou jsme byly velké soupeřky, mi zavolala a povídá, abych za ní přijela do Prahy, že má pro mě něco, co se mi bude líbit.

Je lektorkou spinningu, šlape na spinneru a přitom pouští muzika a motivuje a vede klienty. Já se smála, že tohle nikdy, protože pro cyklistu byl tehdy trenažér spíše za trest. Ale byla to kamarádka, neodmítla jsem pozvání, naději jsem tomu nedávala ale ani minimální. V polovině hodiny, po dvaceti minutách, jsem se začala smát, věděla jsem, že tohle je pro mě, že tohle musím dělat,“ říká paní Jana.

Jakmile sedla v Praze do auta, ihned telefonovala manželovi. „Vychrlila jsem na něho svoje pocity, že tohle prostě chci, že je to boží a že to v Boleslavi musím mít!“ Co se nestalo. Když za hodinu přijela před dům, manžel ji nenechal vystoupit a povídá: „Něco ti ukážu“, a dovezl ji do sportovního centra na Radouči. Znal se s majitelem, v té hodině mu zavolal a zjistil, že zrovna tam je volný prostor.

„Když jsem to viděla, bylo mi jasné, že tyhle dvě místnosti jsou ideální. V centru byla recepce, šatny, občerstvení. Na mě bylo nakoupit spinnery, aparaturu, zrcadla, větráky… Večer unavená, spokojená a nadšená sedím v křesle, koukám na malého batolícího se Pepíčka a blesklo mi hlavou, že jednu místnost využiju jako dětský koutek s hlídáním, takže budou moci jezdit i maminky. Za tři měsíce od toho okamžiku, přesně 2. dubna, jsem otevírala. Byla jsem podnikatelkou.“

Ve sportovním centru na Radouči vydržela čtyři roky, zájem se zvedal a prostory začaly být malé. „Jasně, že jsem nechtěla prodělávat, ale podnikat jsem začala hlavně proto, že jsem chtěla dělat lidem radost, taková prostě jsem. Moji základní myšlenkou bylo, že chci lidi bavit, aby byli díky mé aktivitě zdravější, pohodovější. Impuls tedy nebyl hledání práce, byla jsem na mateřské.“

Zájemce musela odmítat 

Jenže Jana se dostala do situace, že musela mnohé zájemce odmítat, protože nebylo místo. „To dělám strašně nerada. Hodně lidí bylo zklamaných a já přemýšlela, jak to změnit. U mě výraz „nejde to“ neexistuje. Nojo, ale ze stavu, kdy jsem byla absolutně šťastná, jsem začala pociťovat beznaděj, místo spokojenosti jsem se začala trápit. Takhle to nechci, křičela jsem uvnitř sebe.“

Jana je stavařka, manžel topenář, napadlo je, že koupí nějaký starý objekt a ten zrekonstruují. Když zjistili, kolik by to stálo a stejně by to nebylo ono, myšlenku opustili. „Sedíme s manželem večer doma u baru a on povídá: „Víš co, tak si to centrum postavme nové!“ Myslela jsem, že si dělá srandu, ale on to myslel vážně. Brzy jsme našli nedaleko od centra volný pozemek. Jakmile jsem ho viděla, už jsem zase zajásala: To je ono!“

Psal se rok 2005 a Jana Hladíková odstartovala další podnikatelský díl v novém. Lekce se rozjely do takové míry, že zhruba tři desítky hodinových lekcí týdně bylo v sále s 25 koly takřka komplet plno. Jednu chvíli měla i 16 lektorů.

V novém centru kromě sálu s koly je i občerstvení, sauna, část slouží pronájmu masérských služeb, kadeřnictví, manikůry, pedikůry, kosmetiky. Venku je hřiště na beach volejbal a velké dětské hřiště. Právě tam, když to vloni bylo možné a vevnitř se jezdit nesmělo, se objevila kola a spinning se jezdil téměř půl roku venku. Na podzim Jana přešla doslova z hodiny na hodinu na on-line lekce, protože odmítla sportovat v roušce.

Miluje lidský kontakt, kdy vidí upocené a spokojené tváře těch, kterým dělá lektorku. Uplynulé období se všelijakými omezeními a zákazy nebylo jednoduché. Jana se s tím vypořádala v rámci on-line hodin.

„Při on-line lekcích vidím každého na monitoru jako malý čtvereček. Veškeré emoce jsou ukryty, nevidím, zda se směje, zda se mračí, nic. Ale jsem šťastná za to, že jsme mohli jezdit on-line, protože to, samozřejmě, byly nějaké peníze, ale ten kontakt s lidmi, i když byl slabší, jsem měla. A bez toho já žít nemohu.“

Nyní je už centrum otevřené. Pokud je hezky, Jana vytáhne spinnery opět ven a šlape se pod širým nebem. Pokud to vypadá na déšť, jezdí se uvnitř. I nadále ale on-line hodiny Jana Hladíková ponechala. „Mnoho lidí si na to zvyklo, nemá třeba čas, jsou zdaleka, takže kombinuji oba způsoby.“

Optimistka každým coulem 

Složité období přežívala Jana Hladíková po svém. Měla totiž nezvykle hodně volného času. „Bylo super, že jsem trávila více času s rodinou. Přece jen mě manžel a tři děti, také aktivní závodníci na kole, vídali doma daleko častěji. Jsem od přírody pozitivní optimistický člověk a nepřipouštím si, že je něco špatně.“

Jenže na tohle nebyla zvyklá. Když jezdila závodně, pak s podnikáním, přestavovali dům, stavěli centrum, tak byla pořád v letu. A tak i v období omezení pořád něco vymýšlela. Třeba doma vymalovali celý dům.

„Jsem optimistka každým coulem, stav, jaký byl „před tím“, se už nikdy nevrátí, ale doba nás ponaučila a musíme si z toho vzít to nejlepší. Už zase vidím rozesmáté a zpocené tváře, což mě strašně nabíjí. Zároveň ale mám pořád klienty na on-line lekcích. A myslím na to, že se s nimi na nějaké akci potkám. Abychom si ten život zase užívali.

Asi to zní, vzhledem k tomu, co jsme prožívali, moc optimisticky, ale já to jinak neumím. O tom je můj život, moje rodina, moje podnikání. U mě je všechno láska na první pohled. Manžel, spinning, prostory na Radouči, pozemek na moje centrum. Navíc moje tři děti závodí a baví je to. No není to sen?“

Benefit pro předplatitele: e-kniha Cyklodeník. Pouze při nákupu předplatného na 3 nebo 12 měsíců. www.denik.cz/predplatne