„Letos nám počasí opravdu přeje,“ pochvalovala si v sobotu v zubrnickém skanzenu Soňa Brožová z Krásné Lípy, představující v souboru Dykyta smrtku. Spokojen byl i Sváťa z Litoměřic, jehož divadlo pobavilo desítky dětí výchovnou loutkovou pohádkou O neposlušných kůzlátkách.

Stánků bylo na Velikonocích v Zubrnicích podstatně méně, než jich bývá na Zubrnickém májovém jarmarku. Všechny se vešly do areálu skanzenu, na náměstí už nebyl žádný. Stánky nabízely svařené víno, medovinu, pomlázky, košíky i malovaná vajíčka. Přímo ve světničce jedné z chalup skanzenu pekli jeho zaměstnanci mazance, nádivku i jidáše. Návštěvníci je tu mohli ochutnat.

Dykyta, doplněná o dětský sbor, vystoupila na náměstí třikrát. Pravidelní návštěvníci akce si všimli, že vystoupení obměnila. Vynášela opět smrtku, ale přibylo jí teskných náboženských písní. „Dykyta sem patří, má tu domovské právo,“ řekl František Ledvinka, šéf skanzenu.

„Kupte si pašíjové nitě!,“ lákal kolemjdoucí Jaroslav Prášil, vedoucí ateliéru přírodních materiálů Fakulty užitého uměni a designu ústecké univerzity. Muž, který pracoval s kolovrátkem, stál u zrodu májového jarmarku.