Zhotoveny byly z prostředků muzea v letech 1931- 1932 A. Kühnelem z překližky a doplněny malbou na papíru, která je dílem H. Hajka. Archeologickým výzkumem ale není dosud bohužel doložena existence ani jedné z těchto čtyř bran.

Když byly ve čtrnáctém století dostavěny hradby, je pravděpodobné, že v té době měly všechny čtyři brány, které byly později zmiňované také v písemných pramenech. Podobu hradeb i bran známe z několika vyobrazení a plánů, části opevnění lze rozpoznat i na starších fotografiích. Samotná brána byla věžovitá stavba, která se na noc uzavírala, takže byla opatřena těžkými vraty či mříží.

Součástí městských bran byly i domky strážných (branných), mýtných a dalších zařízení. Všechny brány byly zbořeny na přelomu třicátých a čtyřicátých let devatenáctého století kvůli špatnému technickému stavu a z důvodu postupného rozšiřování města Ústí za jeho středověké hranice.

V prostoru mezi dnešním obchodním domem Labe a domem Grand v Revoluční ulici (v místě ústí bývalé Nonnengasse do Teplitzer Straße) stála Teplická brána. Bílinská brána (nazývaná ale také Pražská) stála u domu čp. 303, tedy v místech ústí dnešní Bílinské ulice do Malé Hradební. Byl k ní připojen most přes řeku Bílinu, který spojoval město s předměstím Ostrov.

Hrnčířská brána ležela v ústí dnešní Hrnčířské ulice do Předmostí, tedy na hranici domů číslo popisné padesát tři a dvě stě osmdesát sedm. Tuto bránu tvořila mohutná kamenná věž se sýpkou se šindelovou střechou, přistavěnou na východní straně. Projíždělo se vnitřkem sýpky, a protože brána byla dlouhá (asi třicet metrů a osvětlená jen vjezdem a výjezdem, byla uprostřed velká tma. Dokonce taková, že byl průjezd pro pěší i vozy večer Hrnčířskou branou velmi nepříjemný.

(Autorka článku je pracovnicí Muzea města Ústí nad Labem.)