Významnou pamětnicí, která zasvětila život obci je Anna Rauerová, řehlovická kronikářka. Koncem roku 2006 slavila kulatiny.

Narodila se v Řehlovicích, prožila tu dětství, pamatuje odsun německého obyvatelstva i složitou situaci po válce. Nejprve učila v měšťance v Trmicích. Tehdy v Řehlovicích vzniklo JZD – nic už horšího se nemohlo stát. Své nadání výtvarné a hudební částečně uplatnila při studiu Pedagogického gymnázia v Teplicích. Pro rodiče to byla léta nejhorší. V JZD měli nízký příjem, ačkoli byli pracovití a na vrcholu životních sil.

Po založení rodiny učila v řehlovické škole, pokračovala v Trmicích a současně studovala v Ústí matematiku či výtvarnou výchovu. Praxi se věnovala 18 let, poté byla až do důchodu metodičkou výtvarné výchovy na KPÚ.

„Byla to hezky dovršená pedagogická činnost, smysluplná. Setkávala jsem se s umělci, zajímavé zážitky mám z návštěv uměleckých škol,“ řekla. Nezbytnou součástí této práce bylo tříleté doktorantské studium, díky němuž má titul PaedDr.

Jaké byly vaše kronikářské začátky?

„Kronikářkou Řehlovic jsem od roku 1973 dodnes. Retrospektivně jsem psala odbdobí 1955–65, zpracovávala zpětná léta 1963–65. Hlavní zásluhu na tom měl můj tatínek, velký pamětník. Předal mi náhodně nalezené staré kroniky, vlastně je zachránil. S pomocí otce jsem začala s překladem, pomáhala i maminka.

Od roku 1973 mě jako kronikářku řídilo ústecké muzeum, probíhala průběžně pro nás kronikáře školení. Během roku se shromažďují údaje, na konci roku a v prvních měsících druhého se začne zpracovávat uplynulý rok. Trvá mi to asi do března. Přílohou jsou fotografie a různé dokumenty. V kronice nesmí převažovat výtvarná stránka nad obsahovou.

Píši už šestou českou knihu. Je to práce zajímavá, ale náročná. Setkávám se s osudy lidí. Zaznamenávám všechny změny v historii naší obce. Ve starých kronikách jsem našla vzory, naši předkové byli obětaví, měli snahu zvelebovat svou obec různými dary. Složitá je historie betlému v našem kostele.“

Co plánujete?

„Chtěla bych zpracovat celkové dějiny Řehlovic a přilehlých obcí. Je to mé velké přání a cíl. Během života a působení zde, jsem dala dohromady spoustu materiálů. Setkala jsem se s lidmi, kteří mají k Řehlovicím pěkný vztah, např. nás navštěvuje potomek Bedřicha z Bílé. Tento šlechtic v roce 1610 Řehlovice vlastnil a jako protestant byl 21. června 1621 popraven na Staroměstském náměstí.“

Co vaší bohaté činnosti říká rodina?

„Žijeme pospolu v Řehlovicích. Mám dceru, syna, 5 vnuček a vnoučka. Všichni, včetně manžela, mají pochopení a trpělivost. Vnučky krásně zpívají, dcera Kateřina Dytrtová je varhanicí v našem kostele, učí na katedře výtvarné výchovy na PF v Ústí. Vystudovala také hudební výchovu a český jazyk. Počínaje dubnem je pro mě také důležitá relaxace na zahradě.“