Bratrstvo působilo při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem, jeho úkolem bylo zpívání při církevních obřadech i při světských slavnostech. Zpěváci stáli v polokruhu kolem kancionálu a zpívali dle zde zapsaného notového záznamu. Právě to je také důvod, proč jsou památky tohoto druhu tak rozměrné.

Kancionály, které bývaly pýchou bratrstev, nechávali zhotovovat na své náklady měšťané. Ústecký kancionál pochází pravděpodobně z konce 15. století a jeho výzdobu provedl zřejmě malíř Stefan, dědeček známého ústeckého malíře Fabiána Pulíře.

O něm víme, že pocházel ze staré ústecké rodiny a vyzdobil např. kancionál Týnského chrámu v Praze nebo teplický kancionál. O práci jeho děda ale nemáme žádné přímé doklady. A to přesto že víme, že se také podílel na pozdně gotické dostavbě ústeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie.

V těsném sousedství tohoto chrámu vlastnil kolem roku 1500 dům. Oba svazky ústeckého kancionálu mají rozměry 63 x 43 centimetrů a sestávají z 685 pergamenových listů svázaných ve vazbě z vepřovice. Vazba je zdobena tzv. řezáním, opatřena kovovými sponami a rohy. Jsou krásně zdobené iniciálami, ornamenty a miniaturami.

Notový záznam je na čtyřlinkové notové osnově, text je latinský. Na jedné z miniatur je vyobrazen kostel, můžeme se domnívat, že se jedná o jedno z nejstarších vyobrazení ústeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kancionál byl v roce 1894 na náklady města Ústí nad Labem zrestaurován. Svědčí o tom nejen dobrý stav těchto knih, ale také zápis restaurátora Paula Pollacka na vnitřní straně desek.

Autorka je pracovnicí Muzea města Ústí nad Labem