Soubor navíc dovedl najít díky inovacím i porcím neotřelých nápadů fandy z další generace. A to bývá pro skupiny podobného ražení jak rozhodující, tak závazné.

Styly neřeší

Někdo by nemusel mít jasno, jco Krucipüsk hraje. Je–li to hardcore, nebo pekelný bigbít.

„Když do toho započítám moje oi-punkový trio Hubert Macháně, který obšťastňovalo obdobně naladěné týpky už v první půli osmdesátek, tak je mi jedno, jak to kdo nazývá. Mě baví veškerá dobrá muzika! Opravdu všechny podoby Krucipűsku byly a jsou fúzí všeho,“ smál se Hájíček. Zpěvák, jehož kapelou prošlo skoro dvacet muzikantů. Sám ale odhaduje, že jich bylo ještě víc.

Ahoj, ne sbohem

„Jde v podstatě o vývoj jak jednotlivých hráčů, tak celý kapely. Ovšem ve skrytu duše si přeju, aby se to jednou ustálilo a Krucipűsk nevypadal jako band, v němž jsou muzikanti na „dobu určitou“, na jednu, maximálně dvě sezóny a pak zase sbohem,“ prozradil.

„Třeba u strunné sekce tomu tak je. Ale na postu bubeníka už řadu let bez výkyvů vládne Vojta Douda, který přežil celou řadu neméně zdatných kytaristů. Ale i tyhle změny měly podle mého názoru pozitivní dopad na tvorbu kapely,“ smetl téma ze stolu rocker.

Změny? Uvidíme

Zajímalo nás také, jede li CD Ahoj ve stopách předchozí desky Druide. „Nechal bych fanouškům taky trochu překvapení. U Krucipűsku si zkrátka nemůžete být ničím jistí. A to je i naše krédo! Navíc ti nejvěrnější z něj mohli slyšet ukázky už na mnoha akcích,“ nebyl moc sdílný zpěvák.

Prozradil ale, co publikum v Národním domě uslyší. „Na koncertech hráváme většinou hned několik skladeb z nového CD. Snad se tedy budou líbit nejen námořníkům, když se jemnuje Ahoj. Minimálně jako předchozí album,“ věřil.