Fotografie ale vedle toho slouží rovněž jako velmi důležitý zdroj poznání doby, ve které portrétované osoby žily. Tyto informace najdeme například v tištěných textech na rubu nebo je můžeme získat také díky věnováním napsaným na fotografii samotné. Leccos napoví i sváteční oděv, zvolené kulisy, pozadí a dekorativní předměty na snímku zachycené.

Dvorní císařský fotograf Carl Pietzner žil v letech 1853 až 1927 a patřil mezi přední fotografy a podnikatele konce 19. a začátku 20. století. Zabýval se převážně ateliérovou portrétní fotografií na zakázku. Pro svůj první ateliér si vybral Teplice a v roce 1877 se usídlil v domě „Harfa“ v Lázeňské ulici.

Krátce na to – v osmdesátých letech 19. století – spravoval již rozsáhlou síť poboček po celé střední Evropě (např. ve Vídni, Berlíně, Salzburgu, Brně) a zaměstnával desítky fotografů. Vysoká kvalita fotografií vytvořených v Pietznerových ateliérech je srovnatelná s nedávno objevenými fotografiemi z pražského ateliéru Langhans.

Pro fotografie Carla Pietznera je typická technická kvalita a neokázalé pózy, ale i citlivě volené osvětlení. Jedna z poboček jeho ateliéru měla své sídlo také v Ústí nad Labem v ulici Teichgasse 13 (dnešní Vaníčkova ulice) nedaleko kamenného divadla. Tento ateliér skoro dvacet let spravoval jiný fotograf Karl Pfitzner. V průběhu let se z něho stal dokonce spolumajitel a ve třicátých letech 20. století, po tragické smrti Carla Pietznera, si mohl dovolit zaměstnat i své příbuzenstvo.

Podoba jmen Pietzner a Pfitzner často způsobovala zmatení a domněnku, že se jednalo pouze o překlep a tedy o stejného člověka.

Dnes, kdy byla záhada odhalena, známe dalšího z řady bezejmenných zaměstnanců velkých fotografických ateliérů, bez kterých by tyto firmy nedosáhly takového věhlasu.

Autorka je pracovnicí Muzea města Ústí nad Labem