Tentokrát se chlubí makro snímky hmyzu, hub i rostlin, ale objektiv zamířil i na větší tvory. Autor, který spolupracuje s řadou časopisů o přírodě ovšem přiznal, že z louky za domem může přinést snímky stejně zajímavé, krásné a barevné, jako třeba z tropů. A že jeho fotografie exotických zvířat většinou vznikají v evropských zoo. Snímek krokodýla, který v současnosti jedenatřicetiletý Michael Fokt v knihovně vystavuje, byl osudný pouze jeho fotoaparátu.

„Když jsem se nad ním nakláněl, abych udělala co nejlepší snímek, sluneční clona spadla k němu do bazénu. Možná tam leží dodnes,“ ohlédl se autor. Focení zvířat v zoo ale podle něj není odvod. „V pražské jsem dlouhou dobu dělal, vím tedy, že jsou velmi užitečné. Do zoo v Praze přijde milion lidí ročně a vidí tam zvířata tak, jak jsou,“ uvedl.Řekl ale také, že zákulisí fotografování přírody vypadá jinak, než si laikové představují. „Spousta snímků hlavně menších zvířat, které vypadají jako z volné přírody, z ní nejsou. Stačí, když má autor známého třeba sokolníka,“ tvrdil. V nebezpečí se ocitl u velkých aligátorů severoamerických v pražské zoo. „Jarní stěhování spoutaných aligátorů jsem točil na kameru. Jeden ale nahoře vyklouzl a sjel rychle mezi nás, novináře.

Byl jsem v podřepu v první řadě, nebylo kam uskočit. Přistál s otevřenou tlamou asi 30 centimetrů ode mne, při té skrumáži, kterou to mezi námi způsobilo, mi někdo z kolegů vyrazil kameru za 200 tisíc korun z ruky. Spadla aligátorovi na hlavu a pak teprve na zem, tím se pád ztlumil a kamera to přežila,“ ještě po pěti letech ulehčeně vydechl fotograf. A proč majitel prestižní ceny Czech Press Foto 2003 fotí rád makro snímky? „Je to hezké a jde o věci, které většině lidí unikají. Málokdo má čas podívat se, jak vypadá třímilimetrový brouček a přitom je takových zajímavých věcí okolo nás mnoho. Snažím se ukazovat zblízka a velké něco, co je ve skutečnosti maličké a lidé po tom – v uvozovkách – šlapou,“ vysvětlil Michael Fokt. Foto: Michael Fokt