František Vítek vyřezal ze dřeva řadu loutek představujících tanečnice, artisty, rytíře, koně smrtky a kašpary. Loutky jsou neoblečené, jejich mechanismus je odkrytý. Věra Říčařová snimi mistrně hraje. Jednou vycizeluje gesto do nejmenšího detailu, jindy nechá louku krutě spadnout, aby dřevo zadunělo jako hudební nástroj. Piškanderdulá je výpravou za odhalením podstaty loutkářského umění.

Název pro své představení nalezli tvůrci jednoho dne napsaný dětskou rukou na zdi nedaleko domu, vněmž žijí. Nápis neměl zřejmě žádný význam, ale odrážel jeden ze základních principů jejich představení: inspiraci dětskou hrou.

Ačkoliv se představení Piškanderdulá stalo pro významné evropské divadelní festivaly synonymem moderního českého loutkářství a úspěchy sním slavili i vJaponsku nebo Spojených státech, vČeské republice hrají své představení velice zřídka. Proto se každé jejich vystoupení stává skutečně unikátní záležitostí. Představení je vhodné pro diváky všech věkových kategorií.