Již v Prešově si vyzkoušela první krůčky po prknech, co znamenají svět. „V 1. ročníku na základní škole jsem „vyfasovala“ ruskou básničku. Pak jsem byla vždy úspěšná s prózou a díky tomu jsem byla oslovena s nabídkou vstoupit do dětského dramaťáčku,“ ohlédla se.

Od té doby ji herectví nepustilo. Po přestěhování do Bratislavy si našla nový divadelní soubor. V posledním ročníku gymnázia si podala přihlášku na DAMU.

„Narodila jsem se v Československu. Ani mě nenapadlo, že by mi čeština mohla dělat problém,“ dodává k tomu.

Přijímací zkoušky složila zdárně a měla velké štěstí. Patřila do posledního ročníku Borise Rösnera a Evy Salzmannové. Na pana Herce vzpomíná ráda a s úctou: „Celý život jsem měla štěstí na učitele a pan Rösner to završil. On divadlo žral! Miloval ho! A miloval nás, své studenty. Občas mi ani nedochází, že už tu není.“ Již při studiu si vyzkoušela množství zajímavých rolí. „Vůči jedné postavě však mám dodnes dluh. Jedná se o Lady Macbeth. Až budu starší, tak bych se k ní ráda vrátila. Přiznávám, že jsem na ni byla ještě mladá.“

Když dokončila vysokou školu, přijala nejdřív nabídku k působení v TV seriálu Redakce. Vyzkoušela si i epizodní roličku v ne příliš povedené situační komedii Pánská jízda, ale na televizní a filmovou produkci nezanevřela. „Do filmu bych určitě šla. Myslím, že šance přijde až později. A ráda bych si zahrála v pohádce, těch není nikdy dost.“

Zuzana Onufráková působí v Činoherním studiu druhou sezonou a tvrdí, že soubor zraje jako víno: „Jsme nejen mladí, pěkní lidé, ale i šikovní. Jsem moc vděčná za práci a zdejší kolektiv.“

Libuje si zejména ve volnosti, která je hercům poskytována při vytváření a dotváření samotných inscenací. A taktéž při realizaci vlastních nápadů: „To je bomba, co tady máme. Je to taková škola v přírodě.“

Z posledních rolí, které v Činoheráku ztvárnila, lze vypíchnout Natašu ze Tří sester, Sáru ze Zmatení jazyků, Lulu z Tetování a Vandu z představení Strange Love.

A co dělá Zuzana Onufráková, když právě nehraje? Objíždí na kole ústecké cyklostezky, protancovává své střevíčky a nebo se někde v přírodě usadí s knihou. Na otázku, co ji baví kromě divadla, odpověděla: „Baví mě život, bože můj, mě baví život!“