Paní režisérko, byl pro vás Jan Plouhar logickou volbou?

Pro mě úplně přirozená. Intuitivně byl pro mě nejlepší typ na Jánošíka z našeho souboru.

Jaký on je Jánošík?

Takový, jakého jsme ho chtěli mít. Je to v podstatě takové velké dítě, žádný nepřemožitelný superman s velkými svaly. Spíš člověk, který má tu sílu uvnitř. Má své ideály a věří jim naivně – téměř dětsky.

Jaký vy máte vztah k Jánošíkovi? Jste ze Slovenska…

Určitě velký. Všichni ho mají v povědomí jako národního hrdinu, odmala, takže si u nás k němu každý nějaký vztah vybuduje, aniž by vlastně věděl, kdo to ve skutečnosti byl. Mě tedy zajímalo, kdo je Jánošík ve skutečnosti, kdo se skrývá pod legendou slovenského megahrdiny. A ta cesta k tomu objevování byla docela zajímavá.

Dobrodružná?

Určitě. To proto, že si z něj lidi udělali někoho jiného, než ve skutečnosti byl. Takže to odkrývání slupek bylo velice zajímavé.

I ten Mahen to pojal jinak?

On ho právě pojal víc jako obyčejného člověka. Proto jsme si ten text vybrali. Hrdina, kterého známe z mnoha pověstí z různých oblastí Slovenska, je rozhodně mnohem pohádkovější a neuvěřitelnější, než ten Mahenův.

Nicméně v programu slibujete, že uděláte Jánošíka trochu jinak. Třeba i v tom, že budou jeho horní chlapci tetovaní?

Ne ne. Vycházíme z folkloru, nebudeme dělat žádné násilnosti. Ale ten text jsme hodně upravili, stříhali, je teď rychlejší a má větší spád.

Ale stejně vám Jánošík na pódiu – zrazen – zemře, ne?

No jistě (smích). V tom zůstává legenda zachována, není to čistě realistický popis toho, jak to tehdy bylo. Stejně ale Mahenův příběh hodně vychází ze života.

Ze sálu jsem zaslechl slovenské lidovky, viděl jsem odtud odcházet tři romské muzikanty s houslemi. Jak jste hudbu vymysleli?

Bude naživo. Chtěli jsme, aby to bylo hodně živé a možná i živočišné. Aby to evokovalo ty hory a bezprostřednost lidí, kteří v nich žijí. Aby představení komunikovalo s divákem přes emoce a útočilo na city – i když nejen. Aby to bylo opravdu živé představení se vším všudy. Ta hudba tomu dodává velký šmrnc.

Otce Jánošíka – místo právě nemocného Matůše Bukovčana – hraje Leoš Noha. Na jak dlouho?

Zatím na dvě představení. Matůš je na tom zatím fyzicky špatně, je v nemocnici.

Leoš bude hodně jiný tatínek?

Spíš bych řekla, že hodně jiný zbojník. Je typově někde jinde, ale také správně. Je to taková výpomoc bývalé domovské scéně

Na co se tedy diváci mohou těšit?

Na představení pro Činoherní studio dost netradiční. Na to, že herci Činoheráku budou trošku zpívat a trošku tančit a také na to, že publikum čeká – myslím – silný příběh.

Jánošík, 6. premiéra sezony ČS

Premiéra 8. června, reprízy 16. června a 13. i 24. září 2007

Režie: Natálie Deáková

Hrají: J. Plouhar, Z. Onufráková, I. Kristeková, K. Rímský, J. Jankovský, L. Noha, R. Říha, V. Kadeřábek, J. Holík