Kapela je můj život, moje druhá rodina, tvrdí mladý zpěvák

Kdy a jak jste se dali dohromady s kapelou?

Je to pro mě životní událost. V kapele mám bubeníka a kytaristu, kteří hráli ještě s mým tátou v kapele. Když jsme zakládali naši první kapelu, tak jsem začínal s tím druhým kytaristou. Ten mě dál seznámil zase s klávesákem, takže bych řekl, že je to taková cesta osudu. Nitky se spřádaly když jsem byl ještě malý kluk a proto je momentálně kapela v takovém složení, v jakém je. A jsem za to rád.

Ale k tomu jistě dopomohla pěvecká soutěž, ve které jste se hodně zviditelnil.

Ke kapele mi nepomohla. Tu jsem měl už dávno před soutěží, ale spíš mi pomohla k tomu, že se lidé zajímají o to, co hraji a dostal jsem se do jejich povědomí. A právě soutěž mi nabídla využít šance a prosadit se s kapelou na trhu.

S kapelou vydáváte letos v září první cédéčko. Co pro vás vlastně kapela znamená?

Moje kapela je můj život, moje druhá rodina. Hudba je moje dítě, které já vychovávám a ono vyrůstá. Vždy ale potřebuji mít někoho za sebou. Při skládání písniček dáme hlavy dohromady a vždy je lepší, když se o nápadech radíme společně. Hodně písniček na našem debutovém albu tak mohli slyšet posluchači již dávno před soutěží.

K písni Stříbrný vítr jste nedávno natáčeli klip. Bavilo vás to?

Jasně že mě to bavilo. Dostal jsem se k tomu poprvé v životě. Klip tvořili a režírovali moji přátelé, takže je vidět jejich profesionální přístup. Zpívám o holčičce, která cestuje časem a hlavním mottem je reinkarnace. Prodírá se různými obdobími jako je například pravěk a středověk. A dojde i na přítomnost. V průběhu klipu chodí holčička stále za mnou, okolo ní umírají lidé a ona jim dává kytičku, protože ví, že se opět zrodí v jiné době. Za nejvhodnější lokalitu pro natáčení klipu byla vybrána Slezská Harta.

Rocková hudba k vám neodmyslitelně patří. Preferujete spíše rockové balady nebo tvrdý rockový „nářez“?

Mě sedí vše, co je kvalitní hudba. Nerozlišuji mezi dobrou a špatnou hudbou. Ale osobně se snažím dělat tu dobrou. (smích). Tu dobrou muziku, která se líbí mě tak tu poté předávám lidem. Všem se člověk ale nikdy nezavděčí. A vlastně i proto nabízím v mém repertoáru širokospektrou muziku. Na cédéčku jsou jak písničky nahrané společně s orchestrem, tak tam jsou tvrdší, ale i měkčí, do rádia.

Setkáváte se při nějakých společných vystoupeních s vašimi protivníky ze soutěže?

Mám tolik práce, že se s nikým už bohužel nestýkám. Maximálně někdy při společných koncertech se Zbyňkem Drdou, ale to ani není čas prohodit spolu pár slov. Pro moji kapelu je na prvním místě hraní.