Ač právě vydala úspěšné výběrové 2CD Pelmel 1993 – 2005, které se vyšplhalo na 1. místo ústecké hitparády, od hodiny by mohla dělat ošetřovatelku medvědů v zoo. Opravňuje ji k tomu certifikát, který získala v Ústí. I proto jsme se jí zeptali:

Máte spíš ráda kočky. Jak jste přišla k roli ošetřovatelky medvědů?

Nejdřív to vypadalo, že přijedu do Ústí na Den se slony. Ten nevyšel, protože jsem měla práci, takže mě pozvali na Medvědí den. Miluju med a medvědi jsou také šelmy – stejně jako mé oblíbené kočky.

Jak jste to „krmení“ prožívala?

Med byl hodně tekutý, ze stromů kapal dolů. Tak doufám, že si medvědi trošku pochutnali. Bavilo mě to, zkusila bych si to klidně znovu.
A ty nebezpečné vosy?

To byly chudinky, ty se ve kbelíku topily. Ale zase utopit se v medu je docela dobrý.

Brala byste medvěda malajského domů? Mít ideální podmínky?

Já myslím, že by asi medvěd nebral mě domů. Tady jim je fajn. Je jich tu víc, je to lepší – když tu mají kámoše.

Měla jste jako malá oblíbeného medvídka? A máte ho dodnes?

Já vždycky milovala plyšové médi, hlavně ty, co si na ně můžete dát hlavu. Ale ještě lepší byl obrovský kocour, protože ten si dělal méďu ze mě. Já byla menší a on si vždy ustlal na mém obličeji. Vždycky ráno se po něm prošel a sednul si na mě, bylo to super.

Točila už jste se zvířaty?

No jo. Filmaři o mě vědí, že mám ráda zvířata a že s nimi nemám problém. Takže jsem hrála princeznu, která má rotvajlera, pak jsem jako Malvína měla osla, se kterým jsem putovala světem, a loni jsme točili pohádku, kde mám svoje poštovní holuby. Vždycky si na mě vymyslí nějaké zvířátko – a já s ním pak kámoším a mám ho ráda.

Zpíváte v muzikálu Tajemství i ve filmu a na CD Kvaska. Je pro vás práce s Danem Landou zajímavá?

Mě jeho práce vždycky zajímala, provokovala ve správném slova smyslu. Spolupracovat s ním je zážitek, je to pro mě až magická zkušenost.

Jiří Pomeje plánuje točit podle Tajemství film. Zajímala by vás role v něm? Či na ni máte – díky účasti v muzikálu – právo?

Právo herec nemá jaksi na nic. Na to už si pomalu zvykám, že – na rozdíl od zpívání a točení klipů, které jsou přesně v mé produkci a režii – je člověk u herectví závislý na tom, kdo mu zavolá. To mi nevyhovuje, ale je to asi vykoupení toho, že můžete hrát úžasné osudy a prožívat jiné životy. Ráda dělám věci, nad kterými mám kontrolu. Takže určitě! Elišku mám ráda, ale věci jsou vždy tak, jak být mají.

V Kvasce hrajete zpěvačku Karin. Byla ta role pro vás neobvyklá?

Mě to natáčení hodně bavilo Mám ráda projekty, kvůli kterým se musím učit nové věci a mají silný příběh. Tady byla spousta nových choreografií, nové písničky, vše to hrálo dohromady. Podobně teď v Nemocnici. Musím makat na aerobik sestavě, která je hodně drsná a náročná, a přitom hraju prima holku.

Mám ráda role, kde ta holka, kterou hraju, může být zároveň moje kámoška, chápu ji. Nemusím se vším, co dělá, souhlasit, ale respektovat to.

Hudba Kvasky je dost rocková. Je nejtvrdší, kterou jste kdy zpívala?

To začalo už na Excaliburu, ke kterému dělal muziku Michal Pavlíček. Už tam jsem se dotkla rockovější struny. A pak jsem dělala CD Mayday. Víc experimentální než obvykle a s hodně kytarami. Někdy je to pěkný nářez. Hledala jsem svoje hranice.

Jste Danovi za něco vděčná? Může si ke spolupráci vybrat kohokoli…

Když s někým spolupracujete, je to vždy oboustranné. Je to tedy – doufám – potěšení na obou stranách.

Překvapeně jsem zjistil, že jste dabovala hrdinku v animovaném hororu Mrtvá nevěsta i v komiksovém thrilleru Sin City. Je ideální, když si člověk film užívá a nezjistí, že postavu dabuje někdo známý?

Pro mě to, co jste řekl, je vyznamenání. To je vlastně trochu cílem dabingového herce, aby neměl hlas tak charakteristický, aby nekazil divákovi požitek. To by bylo kazisvětování. Takže děkuju, protože já dabing miluju. A snažím se stávat v hlase téměř neviditelnou, splynout s postavou.

Máte i šílený zážitek z dabingu?

Mám moc ráda animované věci. Třeba Artura a Minimoje, a taneční filmy jako Let´s dance. Zvláštní jsou role, které se vám v něčem fyzicky podobají tak, že si vás pak diváci trochu zaměňují s postavou.. Nejvíc se mi to stává s Al ze seriálu Krok za krokem. To byl můj úplně první dabing. Al je taková, prostě podobná jako já. Vlastně já jsem podobná jí.

Nutil vás Karel Janák ve Snowboarďácích běhat skoro nahou ve sněhu, nebo to byl trik?

Žádný trik, to bylo strašný! To bylo už asi kolem druhé v noci, my se s Bárou Seidlovou a Martinou Klírovou styděly a byla nám zima. Ta sauna naprosto nebyla vytopená, tam byla zima snad větší než venku a jen se z nějakého zařízení kouřilo, aby to vypadalo. Prostě podvod.

A my si řekly, tak jo, jdem do toho – ale bereme prostěradla. A pak nás ještě čekala scéna, kde se s Bárou pereme o Jíru Mádla. V té (nevytopené) sauně. To tedy byla noc!

Bylo těžké udělat výběr hitů na přání fanoušků jako dvojalbum?

Mohlo to být jedno CD, to že vzniklo dvojCD ale bylo nutné. Pořád se přidávaly další a další písničky. A ještě tahle, ta je taky krásná, tu mám nejradši.

Navíc jsem přidala Pavlíčkovu Morganu z Excaliburu a Vodu s Prowizoriem. Tu baladu mám moc ráda, dokáže člověka hodně emotivně zasáhnout. To bylo hlavní kritérium pro výběr všech písní. Pelmel je takový hrající superdárek.

Pelmel se jmenuje CD proto, že nenabízí jen vaše sólové nahrávky?

Taky. Chtěla jsem, aby tam byla jasná linie od roku 1993, aby bylo vidět, odkud jdu a kam směřuju. Aby se mohli posluchači identifikovat jak s muzikou, tak s myšlením.

I za svými prvními písničkami z CD Marmeláda si stojíte?

Jasně, mám je ráda. Moje písničky vždy naprosto přesně odrážely to, co jsem v tom období prožívala. Co jsem řešila, co mě bavilo a těšilo. Naopak mě teď ještě víc baví poslouchat Marmeládu, protože slyším samu sebe ve 13ti letech. Je to legrační. Můžu se tak do té doby na chvilku vrátit, je to super cesta časem.

Kterou z novějších písniček si dnes nejvíc užíváte? A proč?

Mám hrozně ráda věci z desky Boomerang, protože pro mě prolomila některé ledy. Spousta lidí ji objevilo a zpětně zjistilo, že už zpívám delší dobu. (smích) A tak si pak pořídili i Mano, Mayday a další. To se mi zdá hrozně hezký.

Jsem ráda, že Vítr, Úplně down a další věci z Boomerangu unesly tíhu všech možných srovnání v téhle rychlé době. Protože jsou i písničky, které jsou hezké, ale tak křehké, že ten nápor nesnesou. Na to, aby z nich byl 1. singl pro rádia a klip, jsou moc subtilní. Ale tohle CD bylo silné a nedalo se.

Doporučila byste některou romantickým duším či zamilovaným?

Těch je na Pelmelu hóódně. Třeba Voda je pro zamilované, je to navíc duet holka – kluk, což je vždycky fajn. Ale asi nejvíc vždycky zasáhne Strach, a já mám nejvíc ráda Malou mořskou vílu. Ta je, myslím, z roku 1996.

A co pro diskotéky?

Určitě Vítr, na ten se dobře tancuje, a starší Kdy jindy než teď. Ale být dýdžej na diskotéce, tak bych tam jako recesi dala Marmeládu. Ta hodně dobře tepe a je to legrační. (smích)

Který videoklip vám dal nejvíc zabrat? A jak?

Určitě Markytánka, protože to je hluboká písnička. Točili jsme v kostele a tam je celkově pocit posvátnější, než jinde. Není to věc jen na jedno poslechnutí. Je omamná a velkolepá. A já chtěla, aby to odrážel i její videoklip. Proto jsem přizvala ke spolupráci i skvělého kameramana Vladimíra

Smutného, který s námi dělal už klipy Strach a Páže.

Je Vítr udělaný trikově? Nebo bylo jeho natáčení dobrodružství, risk?

Bylo riskantní. Karel Janák přišel s nápadem, že budeme točit na střeše, nebo na jedoucím vlaku. Zvolila jsem to míň riskantní, protože střechy byly úplně pod ledem.

Ale pak jsem zjistila, že je to prašť, jako uhoď. Vagón byl zledovatělý taky a ještě k tomu v pohybu. (smích) Jezdili jsme z Prahy do Slanýho a zpátky, sice tam kolem mě není sníh, ale byl šílený mráz. Nakonec jsem byla ráda, že se musím hýbat, že musím tancovat. Jinak bych tam asi stála přimrzlá dodnes.

Co by dnes pro vás bylo jinak, nemít autorské zázemí v rodičích, mamince textařce a otci hudebníkovi?

Všechno by bylo jinak. Děláme spolu od první desky, jsme už na sebe hodně napojení. Když na něčem pracujeme, děláme 24 hodin denně. A to nejde s někým, kdo tím nežije tak jako vy.

Je moc těžké najít spolupracovníky, kteří přemýšlí jako vy. Dochází tu k naprosté symbióze. Ale taky dávám pozor, co se děje kolem, a hledám i jiný lidi, se kterými chci spolupracovat. Je to zpestření i našeho týmu, může přinést další energii, myšlenky a nápady. V Čechách je hodně šikovných lidí.

Co chystáte?

Teď budu trávit týden v Brně na hradě, kde hrajeme Othella. Potom přejedeme do Prahy na Hrad, tam budeme pokračovat až do 14. září.

Mezitím se budu zabývat muzikou. Teď jsem trochu perplex z výsledků a úspěchů Pelmelu v hitparádách. Říkala jsem si, že to bude taková „tichá deska“, že si ji budou fanoušci nacházet postupně a spíš tichou poštou. Žádná obr reklamní pecka. No a ona je najednou v čele našich hitparád a moc si tam lebedí. Mám z toho velkou radost a držím jí palce.