Začala na ZŠ

Ze Sedlčan u Příbrami pocházející dívka, v Ústí studující výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě, začala s tvorbou paličkovaných krajek už na ZŠ.

„Krajky mě oslnily, tak jsem se chtěla přihlásit do kroužku. Nejdřív jsem na to ale byla moc malá,“ ohlédla se dnešní absolventka pražské Středníumělecké školy textilních řemesel.

Masky v knihovně

V knihovně ve Velké Hradební vystavuje krajkou zdobené šaty, paličkované objekty i „plesové“ masky. Její tvorba je kombinace paličkované krajky a tkaných věcí. „Na střední škole jsem se zabývala tkaním a tiskem na látky a krajku dělala přitom.

Ten rok totiž tento obor neotevřeli,“ litovala. Přiznala,že na krajku trpělivá je. A také, že se jedná o její první samostatnou výstavu, o premiéru.

Šaty pro věneček

Vystavované masky vznikly v roce 2004 na objednávku pro Mezinárodní krajkářský kongres v Praze, pro její módní přehlídku.

„Pro něj jsem dělala stříbrnou pelerínu, i tu zde vystavuji. Návštěvníci uvidí též šaty, které jsem ozdobila krajkou pro sebe na věneček do tanečních. A ty druhé z výstavy jsem si udělala k maturitě,“ prozradila výtvarnice.

Bílé krajkové obrázky na zeď, které se často vyrábí v kroužcích, není právě gusto studentky Anny.

Ráda moderní

„Mám ráda spíš moderní krajky, které může člověk využít. Klidně může být i moderní, ale mít ji ve skle na zdi – to není ono,“ řekla. „Pěkná krajka si zaslouží být používána, být venku, na vzduchu.

Dřív přeci byly normálně součástí krojů – a zdaleka nešlo jen o ozdobu. Třeba u košil se to používalo schválně, aby byly stažené rukávy,“ tvrdila.
Krajky chce víc dostat do života, mezi lidi. Myslí si, že právě to k ní patří. Šije si tak na sebe ale bič, má totiž spoustu kamarádů.

Ideální dárky

„Ale zase se krajky výborně hodí jako dárek,“ smála se a dodala: „Kdysi jsme se dohodly s jednou kamarádkou, která se mnou chodila na kroužek a pak šla na cukrářku, že až se budeme vdávat, navzájem si pomůžeme. Ona mi udělá dort a já jí něco na svatební šaty,“ řekla s pobaveným úsměvem.

„Ale zatím jsme to nerealizovaly, uvidíme,“ dodala.

Trochu nerada přiznala, že kdyby někdo o některý výrobek z výstavy hodně stál, nejspíš by se dohodli. A to i přesto, že se o výstavu prodejní nejedná.

Nepřítel čas

Radši by ale vyrobila něco na zakázku. „Nebylo by to poprvé, ale ani narychlo. Nemám na to při studiu čas,“ prozradila budoucí učitelka. V plánech do budoucna by přitom ráda skloubila svou profesi se svým koníčkem.

„Nechci se živit výrobou krajek na zakázku. Umím si ale představit, že bych je lidi učila dělat v kroužku, nebo přímo ve škole. To by bylo hezký,“ tvrdila

Anna Tauberová, zatímco její otec umísťoval krajkové masky do rámečků pro výstavu.

Odreagování

„Krajky nejsou má posedlost. Spíš je to milé odreagování od různých věcí,“ opět se usmála. Ale to, že její výstava v knihovně s létem skončí, ji nemrzí.

Dokonce ani proto ne, že o ni přijdou její spolužáci.

„Měsíc je ale dlouhá doba. A spousta kamarádů i známých už mi říkalo, že si sem udělá výlet,“ dodala studentka.