Dost bylo jinak

Festival vždy zahajuje středeční koncert Jazz Výběru Ústí v Pivovarské šenkovně a čtvrteční soutěž Junior Jazz v ND. Letos to bylo jinak. Výběr hrál v šenkovně kvůli fotbalu ČR: SRN až ve čtvrtek. Stejný den se sice Junior Jazz odehrál, ale nebyl soutěžní.

Kytarový mág

V pátek otevíralo jazzový koncert v ND Joel Xavier Trio, kapela kytarového mága z Brazílie. „Je to neskutečný kytarista, co jeho prsty dokážou, je zázrak, vidět, jak přirozeně hraje a jak hudbu prožívá, je zážitek,“ řekl v pátek Ústečan Petr Svoboda, fanoušek jazzu.

Ukázal ruce

Už Xavier nasadil laťku vysoko. „Takže jsem si říkal Co lepšího ještě může přijít? Ale černošský klavírista O´Neal byl výš,“ soudil Svoboda. „Hrál hudbu z jiného soudku, předvedl úžasnou paletu jazzu a blues, je to showman. Zpíval ochraptělým, hlubokým hlasem, prostě zážitek,“ jen zářil Ústečan. Petra Marečka nadchlo, že měl O´Neal klavír doprostřed pódia a otočil ho k lidem, aby mu bylo vidět na ruce. „Dal skladbu od Arta Tatuma a udělal k ní text,“ dodal.

Návrat Pistolí

Mladé německé jazzové trio Jazz Pistols s výborným kytaristou šlo zpátky v čase. Zvládlo funky i blues, ale především hrálo elektrický jazz a jazzrock přelomu 70. a 80. let.

Bluesrock z jihu

Kytarovými sóly i hutným zvukem se blýsklo v sobotu v Národním domě trio Chris Duarte Group z Texasu. Kdyby lidé seděli, zvedlo by je ze sedadel, koncert byl ale k stání. Sál tak pojal o 150 lidí víc.

První legendy

Zatímco sóla Duarteho kytary byla až natahovaná, legendární britští The Manfreds – pohrobci slavných Manfred Man (MM) – hudbu v sále zjemnili a vnesli na festival nostalgii. Ivan Dostál, ředitel festivalu, je uvedl jako „kapelu, která v této sestavě v ČR nikdy nehrála“. V Manfreds ovšem jsou tři muzikanti, kteří zažili zlatou éru MM v 60. letech. Tím nej je asi zpěvák a hráč na harmoniku Paul Jones.

Radost, nadšení

Během festivalu to mezi pódiem a publikem jiskřilo, energie a radost se přelévaly. V úžasné pohodě a rozzářený byl Paul Jones. Kapela nabídla živě své největší hitparádové úspěchy z „šedesátek“, písničky Do Wah Diddy Diddy, 5–4–3–2–1, Pretty Flamingo …

Ten Years hvězdy

Hudba Manfreds, beatové a pop hity i rhytm and blues, hladila po duši, byla spíš klidnější (i když i výjimky se našly). Nářez ale přenechali spíše svým následovníkům na pódiu – britské legendě Ten Years After. V roce 1967 v Anglii založení TYE předvedli zemitý blues rock plný kytarových sól Joe Goocha, který je o 10 let mladší než sama kapela. Ukázali výbornou pódiovou show a zažili i překvapení. Jejich bubeník Ric Lee, který se blýskl i osmiminutovým sólem, v den koncertu slavil 57. narozeniny, Ivan Dostál mu před lidmi předal dort… a jelo se dál.

Elegán Kooper

Jde–li slovem popsat vzhled kapely Funky Faculty Al Koopera i jeho hudba, volil bych výraz elegantní. Muzikanti měli obleky, on blýskavé sako. Neuvěřitelně invenční a rytmicky dokonalá kapela ho poslouchala, když začal hrát na klávesy ze 60. let, které mu museli sehnat pořadatelé, ztišil se band a měl prostor.

Muž, který točil LP s Rolling Stones i Dylanem, se ohlížel v čase, když hrál hity bluesových legend i jakoby barové či filmové melodie. Ukázal krásné čisté blues, hrál a zpíval melodie blízké těm od Beatles, přizval i Paula Jonese.

Tvrdil, že si jeho hit půjčili i Beastie Boys, hrál dvě věci od Dylana, byl nad věcí. Ohlížel se až do časů, kdy natáčel desky se skupinou Blood, Sweat and Tears, po jejím vzoru měl skvělou dechovou sekci.

Během poslední písničky Comin´ Back In A Cadillack odešel z pódia a už se nevrátil.