Město má na tento krok právo, je zřizovatelem obou divadel a z velké části platí jejich náklady na provoz a mzdy. A právě to je podle ústeckého primátora Jana Kubaty důvod, proč sloučení divadel prosazuje. „Chceme–li existenci obou scén udržet, velké změny jsou nutné,“ řekl pro Deník.

A jak současnou situaci v ústecké kultuře vnímají ti, kterých se plánované změny bezprostředně týkají? Na to jsme se nejprve zeptali Jaroslava Achaba Haidlera, ředitele Činoherního studia.

Je třeba se chystaných změn bát?

Ano i ne. Pomůže-li chystaný krok udržet provoz obou divadel, tedy kulturní nabídku v plné její šíři a zároveň podaří-li se legislativně zajistit tvůrčí svobodu obou těles, je to krok – domnívám se - prozíravý.

Je na chystaných změnách i něco děsivého?

Děsivé je právě to, že si to dost dobře nedovedu představit. Splynutím takříkajíc pod jedno IČO ztratíme coby Činoherák do jisté míry svoji značku. Neobávám se, že dokud budeme v domě na Střekově, že by Ústečák nevěděl, co je to Činoherák.

Jak ale budeme „získávat“ nominace na divadlo roku, dostávat ceny Radoka a jak budeme vnímáni například Ministerstvem kultury?

Jsem ale už přes deset let ředitelem příspěvkové organizace a každá příspěvkovka usiluje o vyrovnaný rozpočet. Dokud nebude vyřešeno to, co dosud zřetelně nezaznělo – tj. jaké jsou reálné finanční potřeby druhého partnera, bojím se, že na to bude Činoherák doplácet. Respektive, že toto riziko nás zatím znepokojuje velice silně.

Vnímáte připravované sloučení divadel v jednu organizaci jako ohrožení existence Činoherního studia?

To právě hodně záleží na tom, co se vlastně připravuje. Prozatím to vnímám tak, že si Ústečan rozhodně zaslouží mít ve svém krajském městě operu i činohru.

Měl by mít ale také jasno, na co jeho město má. Jak finančně, tak i politicky. Když se naposledy uvažovalo o slučování, zaznívalo tehdy z magistrátních úst jedno líbivé heslo: „Berte to tak, že si město objednává kulturu za tolik a za tolik. Jinak budou díry zase jinde.“ Finančně je to v pořádku, politicky už nikoli.

Ale to bylo vydírání!

Ano, tvrdé vydírání. Protože nejprve musí zaznít, jestli je kultura vnímána jako rohlík. Město si samozřejmě může objednat jen 60 rohlíků, když na víc nemá, ale nemůže se tvářit, že chce lidem koupit zájezd na Kanáry, když má jenom na týden ve Mšených Lázních. Připravují se razantní zeštíhlení na obou březích řeky. Výsledek může být nakonec ku prospěchu věci. Ale dokud město není ani ochotno ani schopno definovat celkovou „cílovou sumu“, kterou je schopno na kulturu vydat, je tu stále nebezpečí, že se narodí „kočko-pes“, který nebude schopen života.

Zaměstnanci Činoherního studia mluví o sloučení jako o „vytloukání klínu klínem“. Je to tak, že finanční problémy velkého divadla nyní odnese divadlo malé?

Ne. Spíš jako socialistické glajchšaltování. Když tam, tak i tady. Nás to bude stát jen hlavu moji, ekonoma, režiséra a půl-úvazek správce budov.

Další zásah do tělesa našeho divadla je už na pokraji jeho života a smrti. Pak už nepůjde o vytloukání, ale o zánik. Ne snad likvidaci, (to slovo nahoře neradi slyší), ale bude to už úplně jiný Činoherák. Ústí už pak zůstane jen velký divadelní dům, jakých je po republice plno, mohutná skála, křivá věž a chemička uprostřed města.

Ale souboru se nedivím. Dokud nezazní jasné argumenty – rozumějte čísla, že nejde o vytloukání klínů, nelze se divit, že to napadne kdekoho.

Je ještě možné proces sloučení zvrátit?

Jedině, že by se o to zasadil sám Ústečák. Že by právě občané, jimž jejich zastupitelstvo do voleb slibovalo i kulturu, pochopili a chtěli sloučení zabránit.

Jaké varianty mohou po fůzi divadel nastat?

Všechny.

Jste spíše skeptický?

Vůbec ne. Je teprve dvacet let po sametu. Možná jsme kvůli jiným starostem maličko pozapomněli, ale to nejcennější je svoboda. Tedy i svobodná tvorba. V samostatných divadelních domech. Samozřejmě i s výhledem na společné projekty.

Pořídili jsme nedávno - levně – za čtvrtinovou cenu – excelentní koncertní křídlo. Docela by mne zajímalo, jak vypadá moderní komorní hudební drama (opera) na scéně Činoheráku, a jak by se naši herci poprali s tou velkou pozlacenou prostorou.

Ale my tam za řekou opravdu nejsme jenom sami pro sebe. Vždyť divadlo se přece dělá pro lidi. Jaké ho v Ústí chtějí mít, takové ho mít budou.

Dramaturg Vladimír Čepek přišel do Činoherního studia z Prahy poté, co se právě jeho divadlo sloučilo s jiným a v souboru nastal chaos. Jak to vnímáte v případě Ústí? Může/ bude mít sloučení významný vliv na uměleckou úroveň Činoheráku?

To je předčasná otázka. Protože v této chvíli nevíme, co vznikne. Bude-li to životaschopné těleso, s natolik autonomními soubory, že nebude jeden doplácet na druhý (vždyť i my se můžeme snadno stát finančí zátěží doposud prosperující opery) uměleckou úroveň Činoheráku to neovlivní.

V opačném případě – bez ohledu na to, co bude dál – si autoři a rodiče plánovaného kočko-psa ponesou někam do modrejch vejšek zářez, kterej vesmír nikomu neodpouští. Ten zářez se jmenuje ztráta motivace. A teď nemám na mysli tu finanční, protože průměrný tabulkový plat našich lidí je 12 420 korun čistého měsíčně.

Jako ředitel Činoherního studia chápete příčiny sloučení? Ospravedlní je ekonomické důvody?

Ano i ne, je tu řada „kdyby“. Chápal bych, kdybych byl zasvěcen. Dokud neznám důvody, ani cílovou výši tzv. úspor, musím jen plnit rozkazy.

Má magistrát v něčem v případě fůze zkreslené představy?

Nejsem schopen to posoudit. Zatím se jen neuvěřitelně spěchá, aby se neprošvihnul nejbližší termín zasedání Rady města.

Primátor pověřil příslušný odbor, aby do Rady vypracoval novou verzi statutárních a zřizovacích dokumentů spojených divadel. Hodně záleží právě na znění tohoto dokumentu.

O čem v současnosti nemáte jasno?

Stále mi uniká důvod plánovaného sloučení. Zvláštní směsice hry na dialog o skutečnosti, která je už předem rozhodnuta. Chceme Herodovi nabídnout tři a půl hlavy na míse výměnou za samostatnost. Tj. za zachování stávajícího stavu.

Je také docela možné, že se ještě otevře fundovaná debata, protože propouštět se má začít až ke 30. dubnu.

Plánujete schůzku s Tomášem Šimerdou, ředitelm SDOB?

Rozhodně. Je ale v těchto dnech na dovolené. Domnívám se, že nejrozumnější je vyčkat, jak dopadne Rada. Snad nás tam pozvou, takže se vlastně uvidíme tam.