Klauzury FUD jsou vystaveny i v budově Zelené školy, ve Velké Hradební 13 a v Dubí.

Studenti AVD se klauzurami loučí s budovou, v níž mají i pěkný dvorek pro práci i oddech. Od září 2008 budou v nové budově v kampusu. V objektu B přestavěném pro FUD za desítky milionů.

„Smyslem našeho vizuálního rautu je více nasytit zrak než jazyk. Více natěšit chuť, než utišit hlad. Demonstrovat, kterak vábný obal přebije nevábný obsah. Dokázat, že hezké nic je přívětivější než prosté cokoli,“ vysvětlil na zahájení klauzur Pavel Beneš, vedoucí zmíněného ateliéru.

A studenty ta myšlenka nadchla. Vznikl i jídelní lístek, který vedle gramáže a názvu jídla/pití popisuje, z čeho kuchaři–studenti vařili.

U dortíku Petite Éponge Vladimíry Gurské z 1. ročníku magisterského studia FUD můžeme číst: „300 g, jemný dezert z pultu vaší oblíbené drogérie.“ A pod Klincem do rakvy Martiny Podoláčkové ze SR stojí: „150 g, karbonátky z montážnej peny obalované v tabáku so špačkami v akrylátovej omáčke a prílohou z čerstvých filtrov.“ Dala se, s černým humorem, na recyklaci.

„Začneme–li je využívat, tak místo abychom dali bezdomovci peníze, ukážeme jim na plný popelník,“ vysvětlila při obhajobě klauzurní práce.

Výstavu i klauzury navštívila i Šárka Krousová, učitelka ZUŠ Mimoň se žáky ve věku 12 až 16 let. „Studenti FUD mají dobré nápady a umí je zpracovat. Je to i příklad pro mé žáky, jsme z výtvarného oboru,“ vysvětlila. I patnáctiletou Martinu Tomanovou ze ZUŠ výstava zaujala. „Hned bych se zakousla,“ řekla.

Kristýna Šálková z 2. ročníku, studentka z Prahy, „uvařila“ zelenooranžový drink s mastnými fleky. „A s paralenem na ozdobu. Je stejně kyselý jako limetka, ale lepší. Povzbuzuje i uklidňuje, k tomu drinku se hodil,“ tvrdila.

„Zadání jsem pochopila jako hru. Že mám reálně interpretovat něco, co není reálné, Tak, abych lidi ohromila, aby to zapůsobilo,“ řekla. „Obraz ke každému pokrmu či pití – to bylo další zadání. Vznikly proto, aby po našem vaření něco zůstalo poté, co pokrmy a pití podlehnou zubu času.“

Zajímavý byl Multisrstý dezert, ušitý, aby byl příjemný do ruky. „Aby se s ním člověk mohl i pomazlit,“ přiznala Aneta Erlerová ze 3. ročníku. Zázračnou hostinu i jako vystřihovánku nabídl Lukáš Opekar. Vidí v ní řešení pro hladovějící národy. Zatím šla ale jen na východní Slovensko, využili ji tam na zátop.

Na Pizzu de la naturaleza použila Stanislava Kabušická z 1. ročníku plátky červeného máku místo kečupu, kousky tužky místo oliv, roztavený igelit supluje sýr. Polibek duhy, koktejl Markéty Petričákové, obsahuje i zelený WC čistič a červený Real. „Neochutnávejte, je to nebezpečné,“ varovala ale autorka.

Michal Mitinský z 1. ročníku z Mostecka uvařil Virulento, delikatesní dortík s barevnými silikonovými vrstvami, rozdělenými polyuretanovým piškotem, laminátovou polevou a obarvenými knoflíky. „Dělal jsem ho dost modelářským způsobem. A k čemu to všechno? Je to hostina na rozloučenou, stěhujeme se do nového,“ vysvětlil.

Přesvědčivě vypadal pokrm Prkénko sedláka Johaniese Jana Vrátného ze 3. ročníku. Použil na něj omítku z budovy i toaletní papír. Ale také připravil skutečnou hostinu s gulášem, dorty a pečenými stehny.