Chlebíčky, teprve čtvrtá řadová deska v dlouhé historii Ebenů, je opět kvalitní zábava. Ač jsou na CD texty Marka objevné i půvabné, nadčasové, plné postřehů i jemné jízlivostí, písně bratrů by byly chudší bez kapely. Naštěstí ale s Ebeny i živě hrají skvělí rockeři, bluesmani či jazzmani Pavel Skála (kytara), Jiří Veselý (baskytara), Jiří Zelenka (bicí), Jaromír Honzák (kontrabas). Přidávají ke Kryštofovým klávesám, Davidovým saxofonům i klarinetům a Markovu hlasu čirou radost a zajímavá aranžmá, až s nimi je to to pravé „vořechové“.
Jemná melancholie zní z písně Karlovy Vary. Marek sinale také na desce staví Pomník, popisuje sousedské vztahy (Někdo klepe) i trampoty plnoštíhlého pána (XL). Chobotnatce tu svěří k hlídání babičce Petr Fejk, ředitel Zoo Praha (Sloni), ale žena to s nimi nemá snadné. Banjo „úřaduje“ v klidné Houpám, bojovný hit Folkloreček varuje: „Kdo si to cédéčko doma vypaluje, ten moje srdéčko tuze zarmucuje. Komu tu cedečku najdu na pisičku, tomu šavličku useknu ručičku.“ Poslední Poslední valčík je pak na CD Chlebíčky další mile nostalgickou písní Ebenů.
V rozhovoru jsme se Marka Ebena ptali nejprve na nevšední song Houston.

Písnička Houston je tak mile absurdní, že soudím, že vznikla pro nějakou divadelní hru Ypsilony. Třeba i nerealizovanou – mám pravdu?
A víte, že ne? Ten původní nápad vznikl v situaci, kdy jsem se balil na zájezd, a Markéta dělala takový ten check control – co všechno mám mít s sebou. A já poslouchal ten náš rozhovor a říkal jsem si, že by to možná nebyla špatná píseň. A o něco později, při venčení psa, mě napadlo, že by bylo absurdní, kdyby se to celé odehrávalo v kabině raketoplánu, před startem.

Text písničky Chlebíčky ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu mi je zošklivila – ty oschlé opravdu nemusím – o kousek dál, když začnete vyjmenovávat jejich druhy, už na ně ale zase mám velkou chuť. Tak jste to chtěl?
Mně připadají chlebíčky trochu jako symbol. Za dob totality nechyběly skoro na žádné oslavě, ať už oficiální nebo domácí. A vůbec nezměnily ani svůj tvar ani složení. Takže to je něco, s čím máme všichni stejné zkušenosti, ale v různých situacích.
Musím ovšem říct, že chuť se publiku docela dělá, my to záměrně hrajeme před pauzou a když jsme to hráli poprvé, přišel po přestávce provozovatel místního bufetu a děkoval nám, že je lidi brali po čtyřech.

Neuražte se, ale nebylo vám „hloupé“ udělat písničkou Houston z tak milé dámy jako je Jaroslava Kretschmerová láskyplně dotěrnou kosmonautskou paničku?
Bylo by to hloupé, pokud by to ona považovala za hloupé. Ale takový úkol je pro Jarku pamlsek, ta si to užila. Že by se mohla urazit, to vůbec nepřichází v úvahu, na to má příliš velký smysl pro humor – a taky to zpívá báječně.

Jste hodně zaměstnaný a tak mě překvapilo, že Ebeni jedou celé turné. Musí se vaše hraní „vměstnat“ – obrazně řečeno – „mezi Karlovarský filmový festival a StarDance 3“?
Myslím, že slovo „turné“, je v našem případě trochu přehnané, my zahrajeme tak tři, čtyři koncerty za měsíc a to se do programu ještě vejde.

Stejně jako si výrobna lahůdek nedá do TV reklamy hit Chlebíčky, melancholická písnička Karlovy Vary by asi nebyla dobrou hymnou nejznámějších českých lázní. Její slogan „Člověk se léčí, člověk se léčí, nakonec podlehne lékařské péči“ je spíše ironický, navíc zpíváte „Pochovejte mě tam až budu starý“… Tedy takové myšlenky v tomto věku - kam se vytratil humor Marka Ebena?
To musíte brát s nadsázkou, to je jenom taková lehká melancholie kolem padesátky.

I letos jste ve Varech na festivalu potkával asi spíš celebrity, než domorodce – soudím. Přesto – nezaznamenal jste právě tam nějakou reakci na tuto píseň?
Můžu vám říct, že ve Varech jsem reakci nezaznamenal vůbec žádnou, ono to taky žádné varské radio nehraje, takže bych řekl, že o tom většina Varáků ani neví.

A poklepala vám už OSA (Ochranný svaz autorský – pozn. autora) na rameno za protipirátskou píseň Folkloreček?
Pokud jde o Folkloreček, to je taky spíš pro pobavení. Řekl bych, že se tomu nejvíc smějí ti, co si to vypálili.

V létě věnovala ČT díl v cyklu Osudy hvězd Martě Kubišové. Byl působivý, že mi až vehnal slzy do očí, ke konci ale zklamal. Autoři si nevzpomněli na desku adventních písní, kterou nahráli Ebeni s Martou. Mrzí vás to? A není čas vydat ji v reedici?
To je spíš otázka na hudební vydavatelství, na to, zda se něco reeduje, nemám žádný vliv. Ale že by mne mrzelo, že to v tom dokumentu nebylo, to vůbec ne. Marta Kubišová vydala tolik slavných desek a její život je tak pohnutý, že je lepší nechat ji vyprávět, než se věnovat naší spolupráci, vždyť my jsme byli jen jedni z mnohých a mně bohatě stačí, že jsme tu desku vůbec mohli natočit.