Maratón toho nejlepšího jazzu a blues startuje dnes v 19.00 hodin v ústeckém Národním domě mezinárodní soutěží mladých jazzmanů Junior Jazz 2008.

V pátek tamtéž od 19.00 hodin nabídnou pořadatelé, Kulturní středisko města Ústí, jazzové zážitky s Apostolis Anthimos Triem (Řecko), brazilským kytaristou Zezo Robeirem, americkým The Deep Blue Organ triem a bratrem Nata Kinga Cola v čele The Freddy Cole Quartetu.

Sobota v DK bude od 19.00 hodin patřit bluesovým celebrit, jako je Brit Roger Chapman, Magic Slim z Chicaga a georgijský rodák Chick Wills, černošský kytarista. „Navrch“ vystoupí progrocková skupina Carla Palmera, bubeníka slavných EL&P s vlastní skupinou. Ústí představí skladbu Pictures at an Exhibition, rockovou verzi Musorgského skladby.

O 12. ročníku festivalu jsme si povídali s Ivanem Dostálem, šéfem Kulturního střediska města Ústí.


Je největší novinkou festivalu, že se poprvé stěhuje do velkého sálu?

Ano, to je velký přelom. Můžeme jen doufat, že přemístění bude vyhovovat i návštěvníkům tak, aby jejich počet byl odpovídající velkému sálu. Aby tam nebylo smutno…

Do velkého sálu nejdeme proto, že bychom propadli gigantomanii. Ono se totiž může ukázat, že počet návštěvníků bude odpovídat počtu lidí, kteří loni přišli na blues rock do Národního domu. Ale jde o to, že Národní dům už absolutně nemá pro takovou akci zázemí. A nemůže tedy vyhovět požadavkům těchto – dnes už světových – muzikantů.


Nepřesune se časem celá akce do DK?

Ne, protože jazzová část vyžaduje komornější prostředí – a to je v Národním domě perfektní. Blues rocková část festivalu je náročnější na technické i zákulisní požadavky.

Velký sál DK, známý strašlivou akustikou, ozvučí firma Music Data, jedna z nejlepších u nás. Má už se sálem zkušenosti, zvučila tu vánoční koncert The Boom s orchestrem. Má kvalitní vybavení, takže splní i velké požadavky blues rockových kapel.


Je v programu někdo, koho jste chtěli déle a až letos to vyšlo?

Tři roky jsme usilovali o Freddy Colea. Mezi tím byl nominovaný na Grammy, takže se nám zvedla cena… A ještě déle jsme chtěli Magic Slima, který je dnes jednou z největších bluesových osobností v USA. Je označován za posledního průkopníka chicagského blues, který ještě koncertuje. Navíc přiletí POPRVÉ do ČR – a jen na jediný koncert do Ústí nad Labem.


Kdo ještě bude na akci poprvé?

Poprvé v ČR bude Roger Chapman, který vystupoval ještě za komunistů na Bratislavské lyře. Ale já to zkrátím. Všichni – mimo brazilského jazzového kytaristy Zezo Ribeiry, který tu hrál před asi sedmi lety ve dvojici s Lulo Reinhardem, a mimo Carla Palmera, který byl ale v Praze s EL&P – budou v ČR poprvé. Nikdy tu nevystupovali.


Co říkáte na to, že se slavný bubeník Palmer se svou skupinou vrací k repertoáru ze začátku 70. let, rockové předělávce slavné klasiky od Musorgského Obrázky z výstavy. Nemá co hrát, či to po něm publikum chce?

Určitě. Oni mají přímo v podmínkách, že musíme uvádět na plakátech že budou hrát přímo Pictures at an Exhibition. Myslím, že je to od lidí, kteří na jejich koncerty chodí, asi nejžádanější záležitost. A tím, že Emersonovy varhany nahradila elektrická kytara, dostaly skladby úplně jiný – rockovější – nádech. Je to dravější, než bylo s hammondy. Lidi, kteří znají tyto skladby v klasickém podání Emersona, Laka a Palmera, budou – myslím – v sobotu v velkém sále DK – velice příjemně překvapeni.


Pomineme–li využití velkého sálu – v čem si myslíte, že je letos festival výš než loni? Má více hvězdných muzikantů?

To je otázka toho, kdo co má rád. Ale myslím, že třeba páteční jazzová část je letos lepší, než loni. A ta bluesová část v sobotu – to je prostě otázka vkusu publika. Někomu může víc vyhovovat spíš písničkářský styl, jako měli loni Mannfreds, kteří byli víc líbivější než Carl Palmer, který určitě přiveze trošku náročnější a tvrdší muziku. Myslím, že laťku festivalu jsme určitě udrželi, ale letos to bude naprosto jiné. A protože jsem byl loni trochu kritizovaný za to, že tam toho blues moc nebylo, letos je to půl napůl. Dva typičtí bluesoví muzikanti a dva tíhnoucí spíše k rocku.


Bude hrát Roger Chapman, britská bluesová legenda, i své největší hity jako Shadows On The Wall, který natočil Mike Oldfield? Nebo spíš představí novou desku?

Domnívám se, že tam, kde vystupuje poprvé, představuje výběr z toho nejlepšího, co kdy udělal, hraje průřez svou tvorbou. To očekávám i od Rogera Chapmana.

Když třeba hrál Santana v Drážďanech, nezazněl tam jediný jeho větší hit ze staré tvorby – návštěvníci slyšeli především jeho poslední desku. Když pak ale měsíc na to byl v Praze, projel celou svou tvorbu. Každá druhá věc byl jeho starý slavný hit.


Podle mě je největší a nejmodernější hvězdou festivalu švýcarský jazzový trumpetista Erik Truffaz, míchající do jazzu hip hop a elektroniku. Vystoupí na festivalu až v úterý, nechat si ho ujít by ale byla chyba – souhlasíte?

Naprosto souhlasím. Erik Truffaz je jednou z největších hvězd festivalu. Proto jsem byl naprosto šokován, když se mě i lidi, kteří chodí na jazzové koncerty pravidelně, ptali: „A kdo to je?“ Nejde o to, že je to dnes světová hvězda. Ale je to i evropský otec acid jazzu a podobných stylů, který hraje na nejprestižnějších festivalech a vyprodává haly. Věřím ale, že i v Ústí na něj lidi do Národního domu přijdou.